Vasaloppet 2011 - pred odjezdem

Náš tým Skiservis Mára úspešne proplouvá sezonou dál. Mezi nejvýznamejší úspechy patrí jiste 3. místo Kacky na Karlove behu a zároven 3. místo na Euroloppetu na Šumavském maratonu. Já si na lyžích Ski Trab dojel pro další vítezství na Janovské 30 v case 1:27,11 (6x5 km na Bedrichove) a doufám, že si tuto formu odvezu i do Švédska, kam letos jedeme v následujícím složení:

Marek Pazderský - 89 / elite
František Landa - 1218 / 1
Petr Tamchyna - 3610 / 3
Honza Kalvoda - 3611 / 3
Honza Kubeš - 7572 / 5
Dalibor Valter - 16490 / 1
Martin Batek - 16493 / 4
Petr Jiran - 16494 / 1

Veríme, že nám zachováte prízen a budete nám porádne fandit, a už prímo ve Švédsku u trati nebo alespon v duchu doma z postele u internetu, nejlépe pak odnekud z lyží. O výsledcích a zážitcích vás budeme prùbežne informovat. Dekujeme zároven všem sponzorùm, kterí nás celou sezonu podporují, zejmena to jsou tito: Skiservis Mára, Ski Trab a Aminostar.

Prùbežné a konecné poradí: http://www.vasaloppet.se

TV prenos: http://svt.se nebo http://svt.se/2.80860/vasaloppet

Nehody z nerozvážnosti

Určitě se vám to už také stalo. Pravidelně trénujete, poctivě se připravujete, chodíte včas spát, kvůli tréninku kašlete na ženu i na děti, všechny peníze tajně utrácíte za nové vosky či lyže, aby až přijde den D, tedy vysněný závod (Jizerská 50, Vasaloppet, ale i třeba Chrastavská šlápota), jste podali stoprocentní výkon. No a pak to přijde. Nervozita, stres, jestli jste něco neopomněli, zda toho frajera od vedle, co flirtuje s vaší drahou polovičkou, konečně umlčíte tím, že ho předjedete a to nemluvím ani o máze a občerstvování . . . Jak už to tak bývá, člověk má tendenci v tomto stavu uvěřit všemožným radám, co slyší okolo sebe, což je ještě ta lepší varianta. Jsou mezi námi ale i tací, co si vymýšlí vlastní zlepšováky a díky nim se pak večer v hospůdce u piva a pečené kachny můžeme vesele bavit. V následujících řádcích se můžete poučit z některých takových hodně nadějných pokusů o lyžařskou revoluci.

Příběh první – tableta je silnější než gel

Bylo to myslím loni v Německu, kdy jeden můj nejmenovaný svěřenec vymyslel dokonalý zlepšovák na občerstvování během známého závodu König Ludwig Lauf na 50 km klasicky. Nikomu o tom samozřejmě neřekl, aby měl oproti ostatním výhodu. Večer při přípravě věcí na závod si nalámal tablety proti křečím od Enervitu na malé kousky a nacpal je do stejnojmenných 60 ml gelů s myšlenkou, že tak ušetří při občerstvení čas a pozře rozpuštěnou tabletu i s gelem najednou. No, myšlenka dobrá, ale provedení poněkud horší. Takto pokoutně připravené gely 2 v 1 předal své nastávající spolu s pokyny, kde že má na trati být. Já sám jsem se vydal občerstvovat do jiných míst a když ke mně s pláčem během druhého okruhu přiběhla, nestačil jsem se divit. Onen nešťastník prý vždy přijal gel, pak ho zkoušel vypít a nakonec ho zahodil a se slovy, která bych snad ani po 10 hodině večer nebyl schopen opakovat, pokračoval dál v závodě. Poslední gel jsem mu tedy zkusil předat já, ani se mnou nebyl spokojen. Vrtalo mi to hlavou a v rozpacích jsem sbíral ze země zahozený gel. Otevřel jsem ho, zkouším se napít a ono nic. Ano, tušíte správně. Ty kousky tablet přes noc ve spojení s gelem nabobtnaly a uzavřely vchod tak dokonale, že by si slovo hermeticky před tím muselo sednout na zadek. Nepomohlo, ani když jsem na gel šlapal. Obsah jsme dostali ven, až když jsem na něj skočil, ale to prasknul na druhé straně ve sváru. Na obranu nutno podotknouti, že i přes tento handicap při občerstvení podal výborný výkon. Inu, není nápad jako nápad.

Příběh druhý – malá kombinéza

Tento příběh se odehrál už před pár lety během mezinárodního akademického mistrovství Rakouska v okolí Admontu. Měli jsme s klukama docela formu a po zisku několika medailí nás čekala klasická 30 hromadným startem, na kterou se chystali i známí Rakouští laufaři a závodníci jako závěrečný test před Mistrovstvím světa v Ramsau. Večer na pokoji jsme proto ze strachu, že nedostaneme vůbec šanci, ořezávali košíčky na holích na co nejmenší objem při zachování schopnosti odrazu (bylo umrzlo), odhazovali přebytečné řetízky, hodinky a další, holili se jako cyklisti a jeden z nás přišel dokonce s nápadem, že když pojede v menší kombinéze, tak bude mít lepší aerodynamiku. Neváhal uplatit holky vedle z pokoje, aby mu půjčili svoji kombošku a ač jsme se mu strašně smáli, neb vypadal jak had, co se zapomněl už šestkrát vysvléct, nastoupil takto na start. Trenér když to viděl, tak málem omdlel, ale už nestihl zasáhnout. Ostatní se pochechtávali, dívky kolem trati obdivovali jeho vypracovanou postavu a nebývale čnějící tvary mužského přirození. Všechno šlo docela hladce, pole se roztrhalo na několik skupin, my se drželi v té první spolu s Rakouským mančaftem, jenže asi po 10 km začal náš v tu chvíli už notně známý kamarád i přes největší formu ztrácet. Ta kombinéza ho totiž strašně škrtila, díky čemuž nemohl pořádně dýchat a prokrvovat svalstvo. Když už byl úplně zoufalý, tak v jednom ze sjezdů zkusil kombinézu nějak rukou roztáhnout, načež vylepšil svůj supermanovský obleček k dokonalosti. Prasknul mu totiž šev mezi nohama a v podpažích, takže zbytek závodu absolvoval v roztrhané kombinéze, ze které mu koukalo triko a většina bílých trenyrek. Ještě teď ho vidím, jak přijíždí do cíle, všichni se smějou a on úplně vyčerpaný prchá po poli před trenérem, který po něm házel snad všechno, co mu přišlo pod ruku. Pamatuju si, že cestu domů strávil chudák za trest uzavřen v zavazadlovém prostoru. Jo odpor vzduchu, to je svinstvo.

Příběh třetí – vylepšený bidon

Tentokráte jsem se v síti špekulantů nechal dokonale ulovit já. Před dvěma roky na Jilemnické 50, která se jela klasickou technikou z důvodu nedostatku sněhu na Benecku. Pořád jsem vymýšlel, jak si ulehčit občerstvování, když nejlehčí bidon na světě je ten od Enervitu, ale hrozně špatně se do něj pak vrací láhev, protože fusak na ni nedrží tvar. Přišel jsem s revoluční myšlenkou, kdy jsem celý bidon rozpáral a přešil tak, že lahev v něm držela pomocí dvou přesek, které šly snadno odepnout a po napití opět zapnout. Dokonalé, řekli by jedni, úplně na ho..o, opáčili by druzí. Jako obvykle jsem nestíhal start a přiběhl tam až na poslední chvíli, načež jsem si bidon moc stáhl kolem těla a celou první půlku trati jsem bojoval s tím, jak si ho povolit. Když už se mi to konečně podařilo, tak mě napadlo, že vyzkouším svůj zlepšovák a napiju se. Než jsem však stačil říct popel, zmizela mi navěky celá láhev kdesi v hlubočáku. Problém byl v tom, že jsem zmáčknul obě dvě přesky najednou, takže lahev v tu chvíli už nic nedrželo a mohla se tak svévolně vydat za svojí leteckou kariérou, načež já zůstal opět bez pití. Jo kdo jinému jámu kopá, sám do ni padá.

Příběh čtvrtý – jak profesionální cyklista občerstvoval běžce amatéra

V tomto příběhu nejde ani tak o chyby vzniklé svépomocí, ale spíše o špatnou domluvu a přemíru snahy, přesto se s vámi o něj musím podělit, neboť je to jeden z nejsilnějších příběhů, co znám. Letos během Vasova běhu ve Švédsku nás skvěle zásoboval po trati Ježek, bývalý profík na kole, který věděl, jak přesně a co podávat. Problémem bylo, že někteří z nás nebyli na takovou dokonalost řádně připraveni. Zhruba na půlce v mírném stoupání (pro znalce – za podjezdem silnice) se Fanda rozhodl nastoupit skupince ve které jel a poodjet jim. Ježek ho zprvu nepoznal a tak až na poslední chvíli zaregistroval svoji budoucí oběť. Rychle přeskákal přes stopy a stylem Usain Bolt doběhl Fandu a i přes zápornou odpověď na dotaz, zda chce podat tabletu, mu ji začal cpát v té rychlosti do pusy, čemuž se Fanda srdnatě bránil, protože tablety doslova nesnáší. Nakonec jeho silou zatnuté zuby povolily a Ježek mu skrz ně narval tabletu do chřtánu jako koňovi. Reakce přišla hned. Fandovi začala jít pěna z huby, jako když pejsek s kočičkou snědli mýdlo a začal se dávit. Připomínám, že se stále vše odehrávalo v rychlosti zhruba 19 km/hod do mírného kopce. Ježek bleskurychle pochopil vzniklou situaci a začal Fandovi stříkat do obličeje kolu s joňťákem ve snaze uhasit požár. Výsledkem bylo, že Fanda na skupinku, které chtěl ujet, ztrácel asi 50 metrů, měl celý obličej včetně očí zalepený od coca coly a díky tabletě krkal dalších 10 km, aniž by se při celém incidentu napil. To ale není všechno. Zhruba 15 km před cílem čekal opět Ježek s občerstvením po pravé straně . . . Fanda se v panické hrůze marně snažil přejet do levé stopy. Nepomohlo to. Ježek to prokouknul a mazaně ho dostihl. Pravda, tabletu mu už nenutil, měl v ruce připravené jen pití, na češ bezmocný Fanda povídá, dej mi gel. To ho zmátlo. Nevěděl co dřív a tak začal vedle Fandy opět utíkat ve snaze vyndat z kapsy co nejrychleji žádaný gel. To se mu nakonec povedlo, ale až v momentě, kdy mu Fanda narval hůlku mezi nohy a tak se při předání gelu ozvala obrovská rána. Ano, CT1 od Swixu to psychicky nevydržela a rozletěla se do kraje. Fanda začal bezmocně plakat. V klidu dopil gel i pití a chtěl Ježka poprosit, zda by mu z auta nedonesl nějaké náhradní hole. To už byl ale Ježek vědom si neskutečného průseru rychlostí světla zpátky i s náhradní holí a tak mohl nakonec Fanda dojet do cíle. Od té doby ale od nikoho občerstvení nepřijímá a Ježek s námi na závody už nesmí. Jo, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Tolik pár vzpomínek na nehody z nerozvážnosti. Doufám, že jste se poučili a nebudete už těsně před závody nic vymýšlet. Moje rada zkušeného závodníka zní, nedělejte nic nevyzkoušeného a nového, prostě jen to, co víte z tréninku nebo předešlých závodů, že bylo dobré a fungovalo, jinak by se vám to hrubě nemuselo vyplatit . . . Každopádně, pokud už budete špekulanti, tak si to prosím nenechte pro sebe, ať se má při dlouhých zimních večerech o čem vyprávět . . . Skol Mára

Koenig Ludwig Lauf, aneb prvotřídní klepáč

Jak už jsme připoměli před odjezdem, loni se nám to moc nevyvedlo a tak jsme se letos do Německa vraceli plni očekávání. Cesta tam ubíhala rychle, zvláště když nám v uších celou dobu zněl král Českého pornofolku Záviš ze svojí Andělou. Večer jsme se stavili okouknout trať a vyzvednout čísla. Okolní obchůdky zlákaly některé z nás k nákupům, nejzajímavější byl franceskův životní rovnováhu zajišťující škrtící kroužek, díky němuž se stal rozhodně vyrovnanějším :-) Na večeři ani nebyl moc čas a hurá do lyžárny pochystat na ráno lyže na bruslařský závod.

Sobotní ráno nás poněkud zaskočilo, neboť venku bylo mínus 8°C, přemrzlý prašan (nevim, jak se mohl z té mokré soli z večera vytvořit?) a krásné ostré sluníčko. Hned mi bylo jasné, že ta máza nebude úplně 100% . . . No naštěstí se s tim Kačka i Honza poprali statečně a prodali na trati své umění. Kačka určitě chtěla taky ten vyrovnávací kroužek, takže během závodu asi 6x spadla, aby francescovi dokázala, že ji ho musí nutně taky koupit. Každopádně jeli oba krásně a byla radost jim fandit. My si zašli otestovat lyže a mázu, na chvilku se projeli a mazali domů na oběd. Cestou se mi podařil ještě výborný kup, když jsem v jednom místním sportu ve výprodeji za 3 Eura našel staré dobré klistry Rex. Dali jsme oběd, trochu zimního spánku a pak už zase honem do lyžárny připravit 6 párů lyží na nedělní závod. Jako finální mázu jsme nakonec vymysleli a na lyže nakydali toto: LF SkiGo Green, LF SkiGo Graphite, HF SkiGo Green+Orange v jedné vrstvě, SkiGo C105.

Nedělní ráno bylo naštěstí stejné jako sobotní, takže po snídani jsme s Pedrem odjeli znovu otestovat mázu a namazat stoupací vosky. Pravda že většina lyžařů zde jezdí na hladkých lyžích celý závod soupaž, neboť stoupání jsou jen krátká a mírná, ale já si již několikrát ozkoušel, že dobře a rychle si namazat, je určitě lepší, než se celý závod trápit soupaž. My dali nakonec jako base bez žehlení SkiGo HF Blue, pak Start MFW Blue a na to Maplus Green pro urychlení. Nevím jak ostatní, ale já to měl dokonalé, okolo mě jeli všichni na hladkých a mě to jelo stejně rychle a do kopců jsem jim pak v poklidu nastupoval a neměli šanci. Startovní pozici jsme vychatali parádovou, stáli jsme v první lajně hned za red groupe. Já se ještě potěšil nechtěným pohledem na od pasu dolů nahou druhou ženu z Jizerské 5O, když jsme šli čůrat za stejný keřík. Asi je mi souzena holka jedna šikovná. Detaily si však ponechám pro sebe :-) Start se tedy vydařil, držel jsem se asi kilomtr a půl čela, pak úmyslně zpomalil, neb jsem tušil, že bych to taky nemusel přežít. V prvním stoupání jsem za to vzal a vytvořil skupinu asi 30 lidí, ze které jsem se po sjezdu snažil znovu uprchnout, jeli se mnou ještě 3 další, ale odmítli střídat a když jsem po dvou kilometrech viděl, že máme stále náskok jen 15 m, tak jsem se nechal dojet a schoval se doprostřed toho megabalíku. K mému překvapení v něm jeli i první dvě ženy včele se Sandrou Hanson. Polknul jsem a pochopil, že už asi nebudu nejmladší a nejrychlejší. Výhodou bylo, že krom krásných kopců kolem byla najednou vidět i dvě nádherně zařízlá údolí. Následovala neustálá soupaž bez jediného metru odpočinku zvaná pravá Bulhařina, kdy se zapne míchačka a už se jenom píchá. Další výhodou dámské společnosti byla i stálá přítomnost skůtru s kamerou a vrtulník nad hlavami, takže každý kdo sledoval závod v televizi se mohl pokochat, jak se umím profesionálně občerstvit. V jedné ze zatáček jsem si při odšlapování vyndal z bidonu gel a strčil si ho do huby, načež jel asi 200 metrů s tim gelem v hubě, pak přišla další zatáčka a tak byla šance si gel otevřít a za dalších 100 metrů se dokonce našla vteřina na jeho vypití. Paráda, celou dobu jsem jel vedle Sandry a byl zabírán kamerou. Ještě teď vidim, jak se ten kameraman chechtal. Přišlo mi ale, že ta naše skupina zpomaluje, je nervózní a celkem až moc početná, tak jsem nenápadně přejel až do levé stopy a narval to co se dá. Na konci asi 2 km dlouhého stoupání jsem se otočil a koukám, že vydrželo už jen 10 lidí, překvapivě s oběma holkama, tak jsem na ně počkal a valilo se dál. V posledním z mírných stoupání jsem zato pak opět vzal spolu s jednim Norem a udělali jsme si před sjezdem asi 5 metrů díru, za chvíli to už bylo 10 metrů a po 5 km dokonce už 30 metrů. Poctivě jsme se po půl kilometru střídali a vypracovali si náskok až 50 metrů. Ale je fakt, že jsme teda makali fest, prostě brutální píchačka na paprice. Asi kilometr před cílem mi teda docela došlo, tak mi kluk from Norway asi tak o 10 metrů cuknul a já už jen silou vůle dopíchal do cíle pronásledován vrtulníkem letícím nad první dámou . . . Každopádně jsem byl úplně mrtvej a pěkně hotovej, ale spokojenej, pač jsem si hezky zazávodil a nedal svoji kůži nikomu zadarmo. Bylo z toho myslim krásné 40. místo se ztrátou 10 min na vítěze.

V cíli jsem se pěkně nabaštil a počkal na ostatní. Dojeli v mém těsném závěsu (pořád hadi zrychlujou), takže se pomalu připravuji na chvíli, kdy budu poražen . . . Pak jsme ještě dali sprchu, pohár v cukrárně u Itala a díky Závišovi mazali rychle, ale bezpečně domů k drahým polovičkám. Takže s potěšením lze konstatovat, že se Koenig letos konečně zase vydařil.

Výsledky naleznete zde: výsledky

Naši borci a borkyně: SOBOTA

Kačka - 13.
Honza Kalvoda - 107.



NEDĚLE

Mára - 40.
Pedro - 58.
francesco - 176.
Honza Kalvoda - 218.
Petr Tamchyna - 219.
Martin Batěk - 285.

MISTROVSTVÍ SVĚTA DOKTORŮ

Honza Kalvoda - 5.

Děkujeme zároveň všem sponzorům, kteří nás celou sezonu podporují, zejmána to jsou tito: Skiservis Mára, Ski Trab a Aminostar.

BoBoloppet - 0. ročník - výsledky

0. ročník závodu BoBoloppet pro pravé chlapy se vydařil, přihlásilo se celkem 6 borců a 2 borkyně, všichni zdárně dojeli. Počasí přálo, celý den bylo sluníčko, trať byla až moc rychlá, ledovatá a tak se hned při nultém ročníku podařilo zajet vítězi rekord trati :-D Ta nakonec vedla z Bedřichova po závodní pětce na Prezidentskou, Hrabětickou louku, Jabloneckou chatu, Josefodolskou přehradu, Kristiánov, Čihadla, Mariánskohorské boudy, Linkeho kříž, Protrženou přehradu, Kůrovec, Knížecí, Václavíkova studánka, Mořina, U Bunkru, Kiosek, Knížecí, Smědava, Předěl, Paličník, Písčiny, Předěl, Smědava, Knajpa, Hřebínek, Olivetská hora, Závory, Vládní, Pod Olivetskou horou, Gregoryho křížek, Nová Louka, Bedřichov - 90 km přesně :-) Pro zájemce na příští rok: zapiště si do deníčku 10.2., to se bude konat první ročník. Ceny se sešly krásné, od několika lahví všemožného alkoholu, přes lososa, doplňky výživy od Aminostaru, České sprostonárodní písně, hrníčky, a lentilky až po pouzdro na mobil. Všem zůčastněným i organizačnímu výboru tímto děkuji za dokonalou spolupráci i férovost během závodu.

Výsledková listina: ŽENY

1-2. Míla Jelínková + Lucka Martínková - 2:03 (povolená zkrácená verze pro něžné stvoření)

MUŽI

1. Petr Jiran - 5:09 - rekord závodu
2-3. Marek Pazderský + Fanda Landa - 5:44
4. Aleš Zárybnický - 5:48
5. Dan Vyštejn - 6:04
6. Martin Batěk - 8:01

Ředitel závodu: Dan
Technický delegát: Radim
Tiskový mluvčí: Mára

BoBoloppet - 0. ročník závodu pravých chlapů

Přátelé, kamarádi, sportovci, nadšenci i všichni ostatní, tento týden tu budu už 30 let a jelikož si na oslavy nepotrpím, tak jsem se místo toho spolu s Fanouškem (Fanda Landa) rozhodl založit nový závod v Jizerských horách nazvaný po vzoru závodů ze severu BoBoloppet, kdy je za úkol najet v Jizerkách 90 km. Níže naleznete propozice k závodu.

Název: BoBoloppet - závod pravých chlapů
Ročník: 0.
Datum: 10.2.2011 - POZOR ZMĚNA NA 9.2.2011
Start: Bedřichov v Jizerských horách - Skiservis Mára - od 8:00 do 14:00 - libovolný start
Cíl: Bedřichov v Jizerských horách - Skiservis Mára - od 12:00 do 20:00
Trasa: 90 km styl dle libosti (klasika i bruslení), plán trasy bude dle úpravy stop předán při prezentaci, náčrt trasy je zatím tento: Bedřichov-Hrabětice-Kristiánov-Čihadla-Protžená přehrada-Knajpa-Václavíkova studánka-Jizerka-Smědava-Předěl-Paličník-Smědava-Knajpa-Hřebínek-Bílá kuchyně-Bedřichov
Startovné: jákokoliv věc v hodnotě nad 100 Kč (po dojetí to bude sloužit jako cena)
Ceny: každý účastník obdrží cenu v hodnotě nad 100 Kč - ze seznamu cen si bude vybírat jako první ten, kdo dosáhne nejlepšího času, následně druhý, třetí, čtvrtý . . . a na posledního už jen něco zbyde :-)
Přihlášení: přes telefon 777101981 nebo e-mail m.pazdera@centrum.cz
Sponzoři: Skiservis Mára, Jizerská o.p.s., Aminostar, Ski Trab

Jedeme na Koeniga!!!

Loni jsme v Německu na dalším závodu Worldloppetu zvaném Koenig Ludwig Lauf příliš úspěšní nebyli, neboť nás skolila střevní chřipka (loňská reportáž), tak to chceme letos napravit a pořádně se všichni vytáhnout. Za náš tým Skiservis Mára startují tito borci a borkyně:

SOBOTA (skate): 25 km - Kačka (Kateřina Paskerová) - 4512
50 km - Doktor (Honza Kalvoda) - 3189

NEDĚLE (klasika): 50 km - Mára (Marek Pazderský) - 72
- Pedro (Petr Jiran) - 93
- Bratr (Martin Batěk) - 348
- Doktor (Honza Kalvoda) - 349
- francesco (Martin Moravec) - 1343
- Peetr (Petr Tamchyna) - 1344

Věříme, že nám zachováte přízeň a budete nám pořádně fandit, ať už přímo v Německu u trati nebo alespoň v duchu doma z postele, nejlépe pak od někud lyží. O výsledcích a zážitcích vás budeme po návratu informovat. Děkujeme zároveň všem sponzorům, kteří nás celou sezonu podporují, zejmána to jsou tito: Skiservis Mára, Ski Trab a Aminostar.

Skialpy a lezení, aneb tragedie na Dachsteinu

Jednou takhle ráno mezi osmým a devátým pivem kolem dvanácté kořalky se zrodil v hlavě Zuzky a legendárního Předsedy nápad jet v zimě na skialpy na Dachstein a jelikož jsme všichni něco jako horští vůdci, tak se začalo v kuloárech šuškat, že skončíme všichni někde v lavině či trhlině a bude to největší tragedie v dějinách Alp. No abych to podpořil, objednal jsem na Bohouška (VW Transporter T5) zahrádku na rakev. Na lyže samozřejmě. Jenže pač to někdo pěkně zkonil a na tu střechu se před objednáním nepodíval, tak samozřejmě poslali úplně jinej nosič, kterej tam prostě nešel přidělat :-) No v 0:40 jsme měli sraz na Čerňáku, takže jsme v 0:29 vyjeli s Pan Dan-em (Romeo) z Bedřichova a měli vše plně pod kontrolou. Rákosku v Turnově jsme naložili jen o 45 min později a do Prahy dojeli jako-by se nechumelilo těstě před druhou ranní :-) Dalo to práci, ale do auta se vše vešlo a tak jsme za společnosti nestárnoucího Záviše a jeho legendárních songů vyrazili směr velká neznámá.

Cesta proběhla v pohodě, jen to trochu klouzalo, odbočku jsme minuli jen jednu a zapadli jsme taky jenom jednou :-) Pak přišla na řadu Bulhařina v podobě 5 hodin šlapání v stále padajícím prašanu s batohy plnými chlastu . . . a dalších blbostí jako je pípák, lopata, cepíny a tak. Krom té dřiny byla během výstupu zaznaménana nová cesta, nazvaná Danův Apendix, kdy jsme si udělali takový malý neplánovný výlet na rozhlednu :-) Na chatě Wiesberghaus nás pak napojili a nasytili jako kdybychom byli jejich vlastní a za zmíňku před veřerním mejdanem s kytarou snad jen stojí rozhovor Rákosky s Kozlem. K:"ty rukavice Sir Joseph ale nejsou péřový!" R:"ale jsou!" K:"to je blbost, ti říkám, že tohle nejsou péřový rukavice!" R:"ježiši věř mi, že jsou péřový, diť jsem je dělal!" K:"ty děláš u Raka jo?" R:"no diť je to moje firma!" :-D

Páteční ráno nás přivítalo 50 cm prašanu a protrhávající se oblačností, tak jsme naskákali do skialpů a vyrazili panenskou krajinou na Simonyhutte, kde jsme se samozřejmě královsky občerstvili. Dál nemělo cenu jít, neboť bylo moc nového sněhu a tak to bylo trochu o hubu. Sjezd nám připravil první zajímavé pády, skoky přes hlavu, salta vzad i prdeláče. Po příchodu do Winterraumu mě teda trochu naštvala cedulka: Rauchen verboten!!!, takže jsme museli jít jinam :-) Výlet to byl ale parádní. Jen večer se nám to nějak zvrtlo :-) Někteří nejmenovaní jedinci se ani nedošli převléct na pokoj a stroze oděni poskakovali po parketu celý večer, ba co víc, už u večeře plácali nesmysly a vypadalo to, že se další hodiny nedožijí. Na řadu přišli příběhy o Kaktusu pochodovém (ježek Polsky), čím jsi to řekl, stíhačka v tunelu otočená na ručku, zakopané klíče a serfař s cigárem. To už vypadalo, že začnou praskat smíchem bránice a tak nastoupil Kuba, náš nový začínající zpěvák, kytarista a flašinetář s básnickými sklony, jenž nám krásně zazpíval i zatančil k zábavě a poslechu. Pravda že chvílemi bez trenek, ale to vypadalo jen tak navenek.

Modro, azuro, minus 20°C, 70 cm nového sedlého lehce přimrzlého pršanu, jen ta hlava kdyby tak nebolela . . . asi z těch slivovic nebo co? Opět jsme si to prošlápli na Simonyhütte a pak pokračovali na ledovec, který nám lehce projela rolba v terénu, kam normálně člověk potřebuje zhruba tak 5-6 šroubů na zajištění. Nahoře jsme se navázali rovnou na lano a po rozdělení do skupinek mastili dál nahoru na Dachstein (3004 m n.m.). Jako nejlepší nám to přišlo vzít po zapadané a zamrzlé feratě, která prochází celý hřeben. Lezení mělo význam jen v mačkáh a s cepínem v ruce. Po chvíli jsme i museli vyndat lopatu a prohazovat si skálu :-) Dřina, kosa, docela vítr, ale stálo to za to, byla to na vrcholu nad tím mořem v údolí opravdu poezie těla i duše. Trochu jsme tam i namrzli. Dolů už to bylo poměrně rychlé slanění a zasloužený sjezd prašanem domů, kde jsme málem padli za vlast. Večer se opět lehce zapařilo a razítkovalo, Kuba už nechtěl hrát a tak se šlo spát.

Neděle byla opět až nechutně a kýčovitě krásná. Navíc jsme ji zahájili vínečkem na baru, které teklo více než proudem. To už jsme se jen prošli prašánkem na Kripenstein, od kud následoval devět kilometrů dlouhý sjezd do údolí dolů do Obertraunu. Zde jsme se zase naskládali do Bohouška a za líbivých tónů Záviše mastili cestou necestou domů. Co říci závěrem? Snad je že to byla více než parádová akce, kterou snad ani není potřeba dále hodnotit.

Fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky

Víkendové závody

Týden po Jizerské 50 se někteří z borců lyžující pod hlavičkou našeho týmu Skiservis Mára opět vydali do bílé stopy, níže několik jejich výsledků.

Já osobně jsem se v neděli zúčastnil Salomon závodů na 10 km klasicky s hromadným startem. Jak už to tak bývá, tak kovářova kobyla chodí bosa, takže jsem všem stihl před startem namazat a jen sobě ne, takže jsem vyběhl z budky 5 min před startem se svejma už 3 dny po sobě ježdenejma Ski Trabama bez úpravy mazání, vzal si nové hole Ski Trab a pelášil hned od startu co to dá. U Velblouda jsem se ohlédl a koukám, že už jsme jenom dva :-) Tak jsme si spolu v klidu odkroužili dvě kola po závodní pětce, přičemž jsme si každý zkusili asi dvakrát vzájemně nastoupit, ale u toho druhého to jen vzbudilo úsměv. Docela jsem si věřil na finiš, ale cestou dolů od Velblouda na stadion jsem ztratil přes 50 metrů, takže jsem moc nedostal šanci . . . přesto jsem zabral a dojel jen o 5 metrů druhý . . . mít namazané lyže, tak by neměl šanci, klučina jeden Polskej. Tak snad příště.

Výsledky naleznete zde: výsledky Bedřichov

Fotografie ze závodu zde: fotky

Kačka a francesco úspěšně reprezentovali na VŠ lize na Benecku. V sobotu se jelo 10, respektive 15 km skate. Kačka byla 3 celkově, Pahu dokonce vyhrála. francesco pak obsadil také dobré 22 . místo, 8. v Praze. V neděli se jelo 5, respektive 10 km klasicky. Kačka dojela stejně jako v sobotu, tedy opět na bedně - francesco bude muset umývat nádobí, neboť byl oproti Kačce horší, konkrétně 15. (v Praze 9.). Gratulujeme oběma.

Výsledky naleznete zde: výsledky Benecko

Jizerská 50, aneb jak se z lamače dívčích srdcí stal lamač holí

Den před hlavním závodem jsme s klukama společně vyhráli firemní štafetu, ale namísto oslav jsme se vrázili zpět ke kopytům a jali se dloho do noci ještě připravovat lyže. Po krátkém spánku zazvonila ta divná věc s názvem budík už v 5 ráno a okamžitě následoval pravý hák, který dotyčnou věc velmi rychle a zdá se i nadobro zaposlal do věčných lovišť. Snídaně a honem rychle do stopy, kde jsme už od 6 od rána zkoušeli fnální mázu. Co to vyhrálo? Hobíkům jsme nakonec mazali toto: parafíny SkiGo Green LF, SkiGo Graphite LF, Maplus-Briko Orange 2 HF, jako stoupací klistry Rode Blue, Rode Violet, Rode Multigrade a Rode Rossa. Pro profíky jsme pak mazali toto: parafíny SkiGo Green LF, SkiGo Graphite LF, Maplus-Briko Orange 2 HF, prášek Maplus-Briko Hot, jako stoupací klistry Rode Blue, Rode Silver Fast, Rode Violet a Rode Multigrade. Tímto veřejně děkuji všem, co se na mazání více jak 30 párů lyží podíleli, ať už přes týden, večer či ráno, že to tak dobře, kvalitně a rychle zvládli. Do naší malé boudičky nám umístili několik monitorů a partičku Norů, co komentovala přímý přenos závodu pro Norskou televizi. Jednu chvíli to vypadalo, že se popereme, ale pak se kluci vyfotili s naším kalendářem ladných tvarů a tabákem (SNUS), čímž byl konflikt zažehnán. My ostatní se vydali v různých vlnách na start.

Elitní vlna trochu za posledních pár let změnila obsazení, ale přesto jsem většinu známých poznal a potkal. Start se mi letos moc nepovedl, neboť jsem stál až v druhé vlně a ten pitomec přede mnou z red groupe stál na lyžích asi poprvé, takže nevěděl, že k lesu se jede rychlá soupaž. Z toho důvodu jsem v lese bral místo tradičího prvního asi třicáté místo a následně mi byla ve schrumáži na mostě ukopnuta pravá hůlka. Dostat se z prostředku ke kraji pro novou byl skoro až nadliský výkon, ale nakonec se zadařilo a dostal jsem relativně stejně dlouhou hůl jako náhradní. Ztráta byla ale obrovská, dle odhadů podle časů a známých, jsem se propadl zhruba na 250-300 pozici . . . No nic, zdravě mě to nasralo, pardon, chtěl jsem napsat nabudilo, ale myslim, že ten první výraz zní lépe a kosil jsem to střídavě lesem a podél lesa co to dá zpátky dopředu. Na Kristiánově jsem konečně spatřil volnou stopu a bral za to na Rozmezí ještě víc, společnost mi dělala druhá žena v pořadí. Prokousal jsem se na 54. pozici a před sebou viděl větší balík, který bylo v mých silách později dojet. Dolů mi to moc nejelo a tak jsem si vychutnával panoramatické výhledy na zařízlé Craft kalhotky závodnice ze Švýcarska, které jsem cestou na čihadla doslova seděl na patkách. Na kasárenské jsem ji ten výhled chtěl opalatit, ale zhruba na 13. km jsem se propadl holí hluboko pod zem a jejej, ona nám to hůlčička jaksi nevydržela . . . Tak jsem chvilku jel s jednou, nikdo tam krom pána se 170 cm dlouhejma holema nebyl, začali mě zase předjíždět ty, co normálně končí daleko za mnou a já se na to prachsprostě vybodnul . . . Návrat domů po trati byl více než smutný, neb zabalit závod, natož lauf a ještě doma, to není zase tak jednoduchý . . . Od slziček mě záchránilo jen nečekáné a o to příjemnější pohlazení po duši na Čihadlech (dle Ježka Čmuchadla), děkuji. Tolik můj zpackanej závod.

Naštěstí tu je spousta jiných, kterým se to povedlo, ať už závodníci stratující za náš tým Skiservis Mára, kterým tímto veřejně děkuji za vzornou reprezentaci nebo i ti, kteří si u nás nechali připravit lyže na závod. Níže uvádím výsledky těchto závodníků a závodnic. K dosaženým výsledkům gratulujeme. U nás v buňce mezitím komentátoři zpovídali letošního vítěze mistra Auklanda, takže jsme to slyšeli pěkně na živo a mohli si dopřát i několik společných promo fotek. Večer jsme pak hektický týden zakončili po našem, ale to už je zase úplně jiný příběh . . . třeba o Jezevci sedícím na transformátoru :-)

Video ze závodu naleznete zde: záznam Jizerské 50
Výsledkovou listinu pak zde: výsledky

Naši vyslanci na 50 km:

Klára Wiedenová - 16
Blanka Jiříčková - 88
Martin Moravec - 140
Aleš Zárybnický - 181
Martina Kaloušová - 198
Marek Ondrášek - 213
Honza Kalvoda - 264
Ondra Zummer - 363
Jiří Bošek - 469
Martin Batěk - 535
Libor Bachura - 647
Josef Vrzáň - 863
Aleš Pavlas - 899
Tomáš Kotrbatý - 1095
Jaromír Sladkovský - 1155
Martin Vopěnka - 1164
Jan Palaščák - 1185
David Lebeda - 1255
Tomáš Kotrbatý - 1807
Míra Kovář - 1830
Honza Jílek - 2028
Jiří Mačkal - 2137
Petr Tichý - 3034
Marek Pazderský - nedojel pro 2x zlomenou hůl
Petr Jiran - nedojel pro zlomenou hůl

Naši vyslanci na 25 km:
Kateřina Paskerová - 6
Bára Janisová - 15
Martina Hrdoušková - 90

Jizerská firemní, aneb jak dostal Kožich na prdel

Na konci perného týdne plného stresu, mazání lyží a závodů nás odpoledne v sobotu čekala prestižní firemní štafeta, ve které jsme reprezentovali obec Bedřichov, konkrétně jsme pak nesli na hrudi název Bedřichovští muži. No a to jsme se přeci nemohli nechat zahambit. Startovní číslo 41 a složení štafety v pořadí Pedro (Petr Jiran), Ajda (Aleš Zárybnický), Mikušák (Martin Mikuš) a já (Mára) nás zavazovalo k velkému výkonu. Já jsem si dokonce už ve středu půjčil boty a hole na bruslení a večer po tmě šel zkusit, zda tento styl ještě ovládám. Inu zadařilo se a tak už startu nic nebránilo. Lyže nám samozřejmě sponzorsky připravil náš Skiservis Mára.

Na prvním úseku zablokovali Pedra a nechali ho startovat až jako posledního, takže to po startu vypadalo, že je všem nadějím konec. Naštěstí zabojoval a předával už jako třetí. Ajda to solidně podržel a zbavil se druhého v pořadí, takže to mohl Mikušák řádně rozjet a předávat mi už na průběžném prvním místě. Já strachy bez sebe ze dvou K (Dušana Kožíška a Martina Koukala) nasadil smrtelné tempo a valil co to dá jako za mlada :-) Dolů od velblouda už jsem se jen na dokonalých lyžích Ski Trab vezl a kontroloval si obrovský náskok, který mi kluci na trati zajistili, takže cílová rovinka mohla proběhnout v oslavném duchu děkovaček, posílání polibků sličným děvám v publiku a závěrečné oslavné otočce.

Hned v cíli mě odchytla Česká televize na rozhovor, tak jsem tam cosi plácal a pak už zase mazal mazat lyže na neděli. Korunu všemu dalo vyhlášení výsledků, kde nám dali spoustu cen, vítězný pohár a zase chtěli nějaký rozhovory, no prostě ostuda jak řemen. Navíc jsme to oslavili vítězným pokřikem, který není bohužel publikovatelný a paní produkční z nás měla opravdu velkou radost . . . Bylo to: Silnější pes m..á!!! Příští rok do toho jdeme znova a myslím, že máme co obhajovat :-)

Výsledky naleznete zde: výsledkovka

Video ze štafet a celé Jizerské 50 naleznete pak zde: video (rozhovor se mnou je kolem 7 a 8 minuty)