Nepál, aneb jak jsme došli až na Kala Pattar - díl I.

1. den - Praha-Dubaj - nastoupáno 75 m na eskalátorech

Kolem druhé hodiny odpoledne se začali po letišti v Ruzyni trousit v pohorách oblečení turisté. Po nesmělých začátcích se postupně zapojili do rozhovorů a zjistili, že patří k sobě. Odlet proběhl zcela bez problémů, v Dubaji jsme byli o půlnoci, vyžebrali jsme stravenky na jídlo a plácli sebou o zem či do sedaček za potřebou předstírání spánku.

2. den - Dubaj-Káthmandu - občas pár metrů

Kolem čtvrté ráno nás vzbudil černoch, že prej nám to už letí, tak jsme teda letěli s mezipřistáním v Dillí, kde jsme zase málem zaspali a pak už jsme konečně přeletěli do Káthmandu. Zde začal tradiční mumraj a dvouhodinová procedura s vyřizováním víz. Následoval přejezd autobusem do hotelu a zároveň první ostré seznámení. Všichni koukali doprava, doleva a překřikovali se, kdo že viděl a vyfotil úžasnější věc. Večer jsme pak vyrazili na společnou večeři otestovat místní pochutiny. Ňam ńam, halvně se z toho nepos..t.

3. den - Káthmandu - občas pár metrů

Po luxusní snídani jsme busem přejeli do bývalého královského města Bhaktapur. Během jízdy jsme viděli pana prezidenta, jemuž jsme museli uvolnit cestu, aby mohl projet. Pak jsme prohlíželi staré chrámy a paláce zasvěcené všemožným bohům a všechno to končilo návštěvou školy malování Thanky, kde jsme pořídili spoustu ručně tradičně namalovaných obrazů. Poté jsme přes celé město přejeli na další buranisko, tentokráte budhistické, velkého bílého sněhuláka se všudevidícíma očima budhy, konkrétně se ta krása jmenuje Bhódhnath. Večer proběhla véča a pak taky s chlapama nějaký to pivečko.

4. den - Káthmandu-Lukla-Phakding - nastoupáno 200 m

Velmi brzo ráno nás odvezlo tágo na letiště a podařilo se nám nakonec, i přes komplikace s hledáním pasu a letenky, odletět do Lukly. Obávaný let proběh v klidu s krásnými výhledy na Mt. Everest, i přistání šlo jako po másle. Pravda je, že to tu docela padá, zhruna jedno letadlo za dva roky. Následovalo přidělení a nabalení nosičů. No bylo to smutné, ale někteří z nich byli menší než ty batohy. Zbytek nabalil zbytek a šlo se. Cesta byla pohodová, nejdřív dolů a pak takové houpačky. Jediným vážným bodem bylo přivedení místní krávy na naší víru, což se po nerovném boji přeci jenom povedlo. Po obědě jsme vyrazili na aklimatizačku do kláštera Rimijung Gompa, kde jsme si trochu zameditovali. Následovala večeře a trocha toho povídání.

5. den - Phakding-Namche Bazar - nastoupáno 600 m

Jako obvykle se mi ráno nechtělo vstávat a tak mě Jupí zbaběle řekl, že si venku Darča čistí zuby jenom v podprsence, takže jsem vstal rychleji než had zaváže tkaničky u bot. No škoda že tam fakt nebyla. Následoval přesun přes řadu zavěšených mostů nahoru do Namche Bazaru, dnes již legendární horské vesničky založené před lety na obchodní stezce mezi Tibetem a Nepálem. O zábavu se nám staral Vitalij, který z těch mostů shazoval do vody jednoho jaka za druhým a bylo mu úplně jedno, že každej z nich váží kolem tuny.

6. den - Namche Bazar-Kunde-Namche Bazar - nastoupáno 500 m

Aklimatizační tůra proběhla v sandálech nahoru přes letiště do Kumjungu se zastávkou v mega luxus hotelu, kam se nechodí, ale létá. Taky jsme se zašli podívat na domělej skalp z jetyho, ale nakonec se ukázalo, že je to prdel nějaký chcíplý kozy . . . Nakonec jsme se ještě trochu prošli a pak večer zrujnovali jeden místní podnik s péřovkama od Mamuta.

7. den - Namche Bazar-Deboche - nastoupáno 600 m

Hned ráno jsme začali trochu dokopečka, ale pak pohodový traverz s focením až pod kopec, kde jsme dali s Vitalijem osvěžující koupel v dravé a notně ledové řece. Pravda že se ani jeden z nás úplně jako chlap necejtil. Nahoře na kopečku nás čekal vyhlášený klášter v Temboche, kde jsme zašli na mumlání, ale bylo to nějaký odfláknutý, tak jsme šli raději na pořádný jídlo, který se nám trochu protáhlo.

8. den - Deboche-Dingboche - nastoupáno 700 m

Sluníčko nás vyhnalo z pelechů a ukazovalo nám cestu našeho dalšího pochodu. Celkem pohodová procházka, kdy jsme se dostali poprvé nad 4000 m n.m. a konečně taky začala být trochu zima. Po příchodu na ubytování jsme ještě vyrazili na aklimatizační výšlap nad vesnici, aby se nám lépe spalo. Navíc jsme si s Michalem a Vitalim tak trošičku zaposilovali, když jsme venku soutěžili, kdo že udělá více kliků. No kdo myslíte, že vygrál? Večer jsme si spestřili životními příhodami ze živata, od kud jinud taky by jinak měly bejt.

9. den - Dingboche-Chukung-Dingboche - nastoupáno 700 m

Tak porpvé se nám někteří moc nevyspali, pač je strašilo přítmí výškové nemoci, ale přesto jsme vyrazili na aklimatizační výlet do vedlejší vesnice Chukung, od kud jsme ještě vystoupali na takovou hromádku hlíny, co měla skoro 5100 m n.m. a byly z ní krásné výhledy, hlavně pak na krásku největší, kterou je má životní láska Ama Dablam - 6 856 m n.m. Po návratu zpět nás mile překvapili Australani, co emigrovali z Čech a darovali nám lahvičku slivovice, která samozřejmě velmi rychle došla, stejně tak jako ostatní alkohol nesený vzhůru.

10. den - Dingboche-Lobuche - nastoupáno 600 m

Opět krásný den plný výhledů nás doprovázel v dalším postupu směrem nahoru. Cestou bylo jedno nepříjemné sedlo na ledovec, ve kterém nejeden človíček házel kachny jak teroristi granáty, naštěstí teda ne od nás. Nahoře byly krásné výhledy a soustava modlitebních praporků jako dělaná pro focení. Pak už to byl jenom kousek do naší vesnice. Odpoledne jsme ještě vyrazili na skleněnou pyramidu, kde působí nejedna vědecká mise a zkoumá tak asi úplně všechno od žížal až po spodní větry. Po prohlídce jsme ještě přelezli jednu hromádku hlíny a večer strávili neuvěřitelnou salvou vtipů ze všech stran. Dalo by se říct, že ten večer šli všechny zábrany stranou.

11. den - Dingboche-Gorak Shep-Base camp Everest-Gorak Shep - nastoupáno 400 m

Ráno se potvrdilo, co mi bylo jasné už den předem, že chudáka Jupího skolila zákeřná nemoc a v kombinaci s výškou to znamenalo odchod dolů. Zbytek se přesunul přes ledovec do poslední vesničky na Gorak Shep do 5 150 m n.m., od kud jsme po obědě vyrazili směr Base camp Everstu. Cesta to je strašná, ve výšce, pořád nahoru a dolů boční morénou ledovce Kumbu, navíc nekonečně daleko. Počasí ale bylo krásné, tak jsme šli a fotili a bylo nám tam prostě hezky. Za Jupím nakonec putoval ještě jeden nosič, co ho ta výška taky nějak vzala. Večerní výhra v kartách mi přisoudila titul Pan Velevážený Velkotovárník.

12. den - Gorak Shep-Kala Pattar-Pheriche - nastoupáno 500 m

Brzo ráno za lehké kosy a povyku Koumy (místní prasokachna) jsme započali výstup na hromadu hnusu či hoven, jak ji někteří přezdívají, neboť to je taková směšná kupičku obklopená v bezprostřední blízkosti velikány typu jako je Everest, Nuptse a Pumo Ri. No ale přes to všchno má ta boule 5 550 m n.m., což není úplně málo a ten vzduch je tady už fakt dost řidkej. No tak jsme se ploužili pomalu nahoru a nakonec se tu v podstatě skoro všichni potkali a mohli se spolešně vyfotit. Nad hlavama modro, nepohnul se ani lísteček (kde by se tu taky vzal strom), teplíčko, všechno krásně vidět, no prostě obyčejnej nechutnej kýč. To zase jednou byla klika na počasí. Odpo jsme sestouili dolů, trochu se nám zatáhlo, začalo foukat a byla kosa. Přesto jsme doběhli až do Pheriche, od kud nám odletěl ráno Jupí za trochou více kyslíku do Káthmandu. Nálada v týmu byla trochu pokleslá z únavy a z vypršení prvního cílu expedice, navíc nám dělali večeři asi 3 hodiny a spali jsme tak trošku neútulně. No nic, nastal čas na pár lahvinek červeného a hned bylo lépe.

Pokračování příběhu z putování po Nepálu bude příště (Gokyo), zhruba za týden :-)

Fotky ze zájezdu naleznete zde: FOTOGRAFIE