Po dovolené přišla na řadu zase práce (fuj, to je ale divný slovo) a tak jsem opět vyrazil na zájez, tentokráte se jednalo o VHT (vysokohorská turistika) pro CK Adventura. Ve čtvrtek večer jsme naložili v Praze bus plný klientů a Železňák nás převezl do Rakouska, kde jsme u Hallstattského jezera ráno ješ
tě chvilku dospali a rozdělili si matroš (sedáky, prsáky, karabiny, smyce, mačky, cepíny a helmy). Pak nás bus dovezl do Hallstattu, vyskákali jsme celí nadržení ven a díky dešti zase zalezli pod benzínku. To jen na chvilku, neboť tam začal vyskakovat nějakej neandrtálec místního původu (zřejmě mu stará večer nedala), že prej máme vypadnout, že to není žádná čekárna. Naštěstí přestalo pršet a tak se ten chudák vyhnul inzultaci od silně cepíny vyzbrojené skupiny 30 lidí. Šlapali jsme pěkně nahoru, sundavali 
bundy, fotili vodopády, potili se, občas zastavili na občerstvení a než bys řekl švec, tak jsme byli na chatě Wiesberghaus, která nám sloužila jako základna pro náš výstup. Ubytovali jsme se, na chvilku spočli (že Kubo) a vyrazili na odpolední nácvik navazování se a pochod v lanovém družstvu. Všem to šlo úplně skvěle, dokonce jsme se i naučili brzd
it pád pomocí cepínu. Pak už jen proběhla večeře, nějaké to pivko a hurá na kutě, bo nás ráno čekal pernej den.Sobotní ráno začalo už poměrně brzo, neboť v 5:30 už byl sraz v plné polní před chatou. Samozřejmě, že se to ideálně nepovedlo, ale odešli jsme ještě v limitu. Zhruba za hodinku a půl jsme se sešli na Simonyhütte, kde proběhl čaj, dosnídání se a hlavně taky dost zabrat dostala zdejší toaleta :-) Čtyři členy týmu jsme zde zanechali a v silném větru a silné mlze vyrazili k ledovci. Po chvíli kličkování se nám ho podařilo nalézt, navlékli jsme se do kombinovaných úvazků,
vzali si mačky, navázali se na lano a vyrazili do bílé tmy. Ano, bílé tmy. Vodník Česílko totiž asi nad Dachsteinem vařil mlhu hustou tak, že by se dala krájet a to možná ještě hustší, takže nebylo vidě
t dál jak na třetího člena v lanovém družstvu. No a v tom si hledejte cestu skrze trhliny, navíc v hlubokém sněhu. Merlin to statečně prošlapával, bojoval jako o život (pravda, trochu kličkoval), ale tomu se nemůže v těch podmínkách nikdo divit. Po urputném boji jsme všechna čtyři lanová družstva vylezli strmý úsek až do sedla pod feratu, kde nás ohromil silný nárazový vítr, zcela zamrzlá fixní lana feraty, která byla ještě k tomu více jak z poloviny pod nánosy sněhu a mlha dále, ale přitom jistě houstla čím dál tím víc. Proto jsme jednohlasně dospěli k názoru, že otáčíme pouhých 200 metrů pod vrcholem a jdeme bojovat zpět. Dolů prošlapanou cestou už to šlo lépe, bez ztráty kytičky jsme dorazili na konec ledovce, kde jsme se zase odstrojili a zašli na Simonyhütte
na pivo. Mezi tím se vyjasnilo a tak jsme na barák dorazili už za sluníčka. Pojedlo se, popilo, vedli se moc chytré řeči, opět se trochu popilo a postupně se odpadávalo do postýlek, někteří dokonce až po půlnoci.
vzali si mačky, navázali se na lano a vyrazili do bílé tmy. Ano, bílé tmy. Vodník Česílko totiž asi nad Dachsteinem vařil mlhu hustou tak, že by se dala krájet a to možná ještě hustší, takže nebylo vidě
t dál jak na třetího člena v lanovém družstvu. No a v tom si hledejte cestu skrze trhliny, navíc v hlubokém sněhu. Merlin to statečně prošlapával, bojoval jako o život (pravda, trochu kličkoval), ale tomu se nemůže v těch podmínkách nikdo divit. Po urputném boji jsme všechna čtyři lanová družstva vylezli strmý úsek až do sedla pod feratu, kde nás ohromil silný nárazový vítr, zcela zamrzlá fixní lana feraty, která byla ještě k tomu více jak z poloviny pod nánosy sněhu a mlha dále, ale přitom jistě houstla čím dál tím víc. Proto jsme jednohlasně dospěli k názoru, že otáčíme pouhých 200 metrů pod vrcholem a jdeme bojovat zpět. Dolů prošlapanou cestou už to šlo lépe, bez ztráty kytičky jsme dorazili na konec ledovce, kde jsme se zase odstrojili a zašli na Simonyhütte
na pivo. Mezi tím se vyjasnilo a tak jsme na barák dorazili už za sluníčka. Pojedlo se, popilo, vedli se moc chytré řeči, opět se trochu popilo a postupně se odpadávalo do postýlek, někteří dokonce až po půlnoci.Poslední den bylo od rána nádherně (škoda, že se to o den neposunulo), tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. První šla rovnou dolů do Hallstattu kolem vodopádů, druhá pak ještě šla po rovince na procházku k lanov
ce, od kud pak stoupala po sjezdovce nahoru na Krippenstein, kde je na skále nad údolím zbudována rozhledna moderního stylu s názvem Five fingers v podobě pěti prstů na ruce tak, že každý prst má trochu jinou podobu, nechybí statečnost zkoumající prosklená lávka. Potom jsme se už jen chvilku opalovali, napapali a sjeli dolů, kde nás vyzvedl autobus, stejně jako druhou skupinu. Na parkovišti jsme pak přebrali všechen materiál a celý zájezd zakončili do
brodružnou koupelí v jezeru, načež se záhadným zpúsobem proměnila většina můžů v ženy :-)
ce, od kud pak stoupala po sjezdovce nahoru na Krippenstein, kde je na skále nad údolím zbudována rozhledna moderního stylu s názvem Five fingers v podobě pěti prstů na ruce tak, že každý prst má trochu jinou podobu, nechybí statečnost zkoumající prosklená lávka. Potom jsme se už jen chvilku opalovali, napapali a sjeli dolů, kde nás vyzvedl autobus, stejně jako druhou skupinu. Na parkovišti jsme pak přebrali všechen materiál a celý zájezd zakončili do
brodružnou koupelí v jezeru, načež se záhadným zpúsobem proměnila většina můžů v ženy :-)PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)
Více fotek ze zájezdu najdete zde: http://picasaweb.google.com/mara.bobo/DachsteinAdve#
