pondělí 14. března 2011

Vasaloppet 2011, aneb kvalitní příprava na race

Odjezd na Vasák letos přinesl trochu vzruchu, neboť jsme s Danem smozřejmě všechno suše stíhali a tak nás nemohla rozhodit 3 hod trvající montáž rakve na střechu, na čež jsme se zkluzu už nedostali na místo srazu dorazili jen s 30 min spožděním. Vše vrcholilo utržením závěsu víka rakve, takže jsme ho museli přidělat gumicukem. Naštěstí kluci naskládali rychle auto až po střechu a odjeli jsme směr sever jen se 4 minutovým zpožděním oproti nejkrizovějšímu plánu. Cesta šla dobře a když se chci Dana zeptat u Berlína, kudy že mam jet, tak vidim jen dřevorubce, jak poráží strom. No nic, vzal jsem to zkušeně zleva. Takže jsme si to dali s asi 120 km zajížďkou přes Rostock. Jsem to říkal, že to mělo bejt z prava, ale nikdo mě neposlouchal. Každopádně loď jsme dali úplně suše, jen nás trochu zarazilo zamzlé moře a místo trajektu sáně. Švédsko nás pak přivítalo sluníčkem a tak jsme přes vyžebrané kafe u mistra Donalda dojeli na jeden zátach až do Hansjo i díky Závišovi. Jen bych chtěl vidět toho debila, kterej říkal, že mě to řízení v kuse vůbec neunaví. Celej den zakončil Fanoušek konstatováním, že Bjus je jako Bus bez J a šli jsme spát.

Další den už jsme vyjeli do našeho oblíbeného střediska Grönklitu, kde jsme si krásně zalyžovali, např. Dan předjel sám sebe, Honza jezdil s Honzou, Petr honil Petra a Martin s Daliborem chtěli mermomocí přejet na lyžích až do Salenu. To já s Fanouškem turistil a opaloval se. Odpoledne nás poprvé pohltil Intersport v Moře, díky kterému některým z nás vyschla konta, ať už za záračné Rexi nebo oblečení. Martin zruinoval i místní sámošku, tak už jsme pak raději jeli na barák hrát turnaj ve stolním fotbálku. By jste neuhodli, kdo si zapoměl věci na převlečení a večer usnul ještě před výkopem :-)

Ve čtvrtek jsme si zajeli kus před Evertsberg a jeli se projet pěkně po trati až na Oxberg. A že zase neuhodnete, kdo si hned na začátku zlomil sám hůlku? Zbytek si pěkně zatrénoval na úseku zvaném Standa Řezáč money area, kde jsme se marně jako zbytek světa pokusili vyhrát prémii na půlce. Jo chudák kameník, ten už se tak těší, až to tu konečně vyhraje někdo jiný. Odpo jsme si pak vyzvedli čísla a udělali kvalitně, i když na dvakrát seeding. Odměnou nám bylo spatření losa na vzdálenost 1,37 m, což jsem úplně přesně odhadem změřil. Večer patřil kultuře: "Hoď mi sem dva Manhatány!!!" a oblibená: "Za Pepika!!!".

Pátek byl věnován projetí trati mezi Oxbergem a Eldrisem, což někteří pojali jako závod a někteří po mém velmi kvalitním namazání (promiň Fanoušku) jako urpení a sběratelskou projížďku. No prostě se ten Rex musí zakrejt no. Ale jinak držel pěkně :-) Odpo pokračovali nákupy už i toho, co vůbec nechceme a taky jsme dali pořádný oběd (někdo maso, někdo seno) u sledování dramatických štafet na MS v Oslu, večer už se započali dělat lyže. Za zmínku stojí ještě Fanouškův výstup se svojí láskou postelí. Přišel totiž večer k ní, pohladil ji a povídá: "Ty seš moje milá postýlka, já Tě mam tak rád!", načež si na ni láskyplně lehnul a v tom se za ohlušujícího rámusu propadl až na podlahu. Jo já to říkám pořád, že jak ji jednou povolíš řetěz, tak se Ti to výdycky vymstí.

Den před závodem jsme si ráno ještě otestovali finálně mázu v Grönklitu, že nevíte, kdo si zase zapoměl hůlky a pak se s Danem definitivně převtělili do Švédů. Po obídku jsme chtěli začít dělat lyže, ale pač byla vichřice a strom shodil elektrické vedení, tak kolem šesté večer stále bez proudu už poněkud započal chaos a panice propadal i takový kliďas, jako jsem například já. Jen Dan stále mlčel. Naštěstí nás zachránil pan domácí, který nám poskytnul kousek vzdálené přístřeší v garážích s fungujícím proudem, takže jsme tam společným úsilím vše převezli a bleskurychle namazali (co, to se dozvíte příště), díky čemuž jsme byli už v 10 večer zpátky na ubytku a mohli jít předstírat spánek před dnem D. Dokonce jsme mazali i na Ještěrce :-)

Pokračování příště (během tohoto týdne). . .