 |
| Täschalp nebo-li postaro Ottavan |
Letošní první zájezd pro Adventuru nás zavedl do Valiských Alp, konkrétně do Täsche, kde nás vykopl autobus a my dále pokračovali na Täschalp (Ottavan) místním taxíkem. Zhruba za další hodinku a půl jsme dorazili na nově opravenou chatu Täschhütte, dali pivko a překvapivě usli na chatě jak slívy. Ještě že někdo nastavil budíka a my díky tomu nepřišli o večeři, která byla samozřejmě luxusní. Pak jsme chvilku pokecali, ale pač jsme byli hrozně unavení, tak jsme šli raději rychle spinkat.
 |
| Pan Dan šlape hustou mlhou |
 |
| Obávaný a daleký Rimphishorn |
Ráno totiž zvonil budík už ve 3:15, ale pač pršelo, tak jsme snídali trochu déle, než to přestalo. Následoval docela dlouhý a drsný nástup do sedla skrze kameny, potok, sněhová pole a nakonec i obrovskou haldu bahna. Cestou jsme samozřejmě zmokli a nad námi se mraky jen a jen honili, až šla hlava kolem. No nic, navázali jsme se na lano a jali se prošlapávat cestu do dalšího sedla, tentokráte Alphübeljoch. Zde jsme se dohodli, že Kuba s Danem to se svými družstvy otočí, pač byla kosa jak z losa, vítr fokal víc než míň a vidět bylo leda tak slušně řečeno úplný hovno. naše úderná jednotka se jala prošlapávat cestu dál po oávaném hřebenu, místy jsem se musel i několikrát prokopat na druhou stranu hřebene skrze 2 metry vysokou převěj. Následoval prudký 40°prudký firnovoledový výstup na samotný vrchol. Že jsme nahoře jsme poznali až podle toho, že to najednou zase klesalo . . . vítr ještě zesílil, hustota mlhy se zdvojnásobila a zima byla už taková, že by i los zůstal raději pod peřinou. Šrouby se potupně houpaly na pokoji na věšáku a tak nezbylo než vykopat do ledu několikrát za sebou hrušku pro bezpečný sestup družstva dolů. Myslim si, že je dobře, že jsme neviděli, kam se dá zahučet. Pak už to byla do sedla relativně pohoda a na chatě jsme byli za chviličku, což ylo moc dobře, neb jsme stihli pivko a zasloužený spánek před večeří. Každopádně jsme se všichni shodli, že vrchol Alphübelu 4209 m n.m. byl pokořen.
 |
| Úderné družstvo na vrcholovém hřebínk |
 |
| Výhledy na majestátný Weisshorn |
V sobotu jsme budík rovnou zmáčkli, pač venku vařil mlhu vodník česílko a vyráželi jsme až kolem 6, neboť se to na chvilku roztrhalo. Zopakovali jsme si urputný výšlap do sedla k ledovci, kde jsme se rozděli. Dan s Kubou a jejich družstvy vyrazili směr Alphübel, zatímco naše úderná jednotka se vydala na nekonečně dlouhou tůru po ledových pláních plných utajených trhlin. Makali jsme co to dá, víc než půlku nám pomohla prošlapat jedna místní dvojice a před polednem jsme dosáhli tíženého sedla Rimphisjoch. Pravda, že už jsme byli pěkně na kaši. Po krátkém občerstvení nezbývalo než zatnout zuby a pustit se strmým žlabem vzhůru. Na spodku ležel led přikrytý deskou přemrzlého sněhu, což činilo žlab notně nestabilním a každou chvilku kus té desky odjel dolů. Postupovali jsme stále vzhůru, ale zhruba v půlce závěrečného výstupu nám došel morál, síla i čas a tak jsme to raději otočili. Skála, po které se mělo pokračovat byla celá pod sněhem a i tak nám spouštění za pomocí smyšek a frendů trvalo celou hodinu. Následně jsme se museli přes již notně rozbředlý ledovec plazit celou tu dálku zpátky, načeš si krásný Rimphishorn vysloužil přezdívku Kokotshorn. Zvláště přelez z jednoho ledovce přes hřeben na druhý byl řádně vydatný. Vše se ale podařilo a my se tak mohli těšit na večeři a oslavná pivka a rádlery na závěr.
 |
| Závěrený výstup žabem na Rimphishorn |
Poslední den nás obloha již od rána nešetřila a tak zhruba polovina šlapala dolů pěšky, zbytek vsadil na osvědčeného taxika, díky čemuž jsme stihli řádné koupání v Schalisee nebo náštěvu Zermattu. Pak už se jen vybral matroš, nafasovalo se pívo a hurá domů.
Fotografie ze zájezdu naleznete zde: FOTKY
PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)
