úterý 14. srpna 2012

Noc na střeše Alp, aneb jak holky neznaly polohu 68

To jsou ale kopečky

Není trhlina jako trhlina
Další akce pro CK Adventura pro mě začala tradičním vyzvednutím mé maličkosti v kempu v Randě a následně přejetím do Täsche, kde jsme rozdali matroš a nasnídali se. Následně se celý hvězdný team vedený mnou, Předsedou a Míšou, odebral do Zermattu na druhou snídani. Cestu zubačkou na Gornergrat jsme si pak zkrátili pitím vína na počest Míšových narozenin. Japonci tak trochu nevěřili. Pak si dal Míša na Rotenboden další snídani a šli jsme směr ledovec Grosses Monte Rossa Gletcher. Zde jsme chvilku chytali bronz po dobu Míšového svačení a pak už kličkovali mezi trhlinami jak kamzíci. U následného výšvihu nahoru na chatu Monte Rosa jsme všichni funěli jak prase, když kouří doutník. Odpoledne se skupina rozdělila na dvě zájmové sféry. Spací, kde byla většina a diskusní, kde jsem byl já a holky. Na přetřes přišla poloha 68, kterou ani jedna z dam neznala a tak došlo nakonec i na ukázky. Jediné, co může takovou základní neznalost omluvit, je velmi nízký věk obou klientek. Naštěstí jsme se dostali až k večeři a pak se obě skupiny spojili a společně prospali celou noc.


Těsně pod vrcholem
Cestou nahoru na Signalkuppe
Druhý den nás čekal pochod smrti. Z 2.830 m n.m. jsme museli nejprve přes morénu a následně přes dlouhatáncký a pekelně rozpraskaný ledovec jak moje záda, který se prokličkovává skrze řadu trhlin větších Obr Koloděj, až nahoru na Signalkuppe do 4.554 m n.m., kde se nachází nejvýše položená chata v Evropě - Margaritta Hütte. Ne nadarmo se ji přezdívá krabice na bolení hlavy nebo nejvyšší telefonní budka či free wifi zóna. Kupodivu nikomu z nás špatně nebylo a tak jsme prožili poklidné odpoledne a po večeři si vychutnávali nádherný západ slunce nad celou Evropou.


Hřebínek na Parotspitze
Východ slunce ze Zumsteinspitze
Noc byla klidná, ale prý se moc nespalo. Každopádně jsme vstali na východ slunce, posnídali a pak už mazali dolů s kopce na další kopec :D a to na Zumsteinspitze do 4.563 m n.m. Jelikož se to všem líbilo, tak jsme pokračovali dál na Parotspitzi. Cestu nám zpříjemnilo jedno lezení seráku a pak uctihodný skok plavmo jedné klientky k mým nohám na vzdálenost zhruba třicet metrů. Samotný vrcholový hřebínek byl pěkně ostrý zhruba jak žiletka po třech nocích strávených uprostřed pyramidy. Nakonec počasí ještě drželo a tak jsme hlavně kvůli Ludvíkovi vylezli ještě na Ludwigshöhe, čímž jsme dali tento den již čtvrtou čtyřtisícovku. Dolů nám to šlo jako po másle, i když nechápu, že se ty sněhové mostíky pod námi neprolomily. Odpoledne přišla slíbená bouřka s nečasem, načež jsme reagovali popíjením na chatě a hraním hazardních her typu Sere bere a Mezi kozy. Večeře byla nakonec ještě mnohem více ostrá než ten dopolední hřebínek a tak nám museli Míšu pokropit živou vodou a po dobu třiceti minut ho ovívat, aby se nám nevypařil. Následná oslava se zvrtla ve one man show v podání Míši a jeho legendárních větných spojení: "Du bist mein numero uno!"


Záveřečné defilé
Ludwigshöhe s Lisklamem v pozadí
Poslední den už jsme pak jen seběhli na ledovec za přítomnosti místního druhu rysa Kočky morénovité. Následovalo přeskákání trhlin, vylovení odhozeného materiálu z ledovce (Míša se přeměnil z guida na sběrače) a pak už jen úmorný traverz nahoru na zubačku, ke které nás popohnala velmi rychlá bouřka a bylo to jen tak tak. Dole v Zermattu jsme se najedli u dědka, který hrál jednu velkou komédii jako obvykle a celou akci jsme pak zakončili koupelí dole v Schalisee.

Více fotek najdete zde: fotogalerie