Ráno ve čtyři hodiny nás v tuto nekřesťanskou hodinu nabral řidič Jirka autobusem v Praze před prodejnou GiGa sportu a vyrazili jsme společně do Rakouska na Tauernskou stezku. Před polednem jsme dorazili na start do Weissbachu. Zatažené nebe a mokrá stezka nebyla na začátek nejlepší motivací, ale přesto se všichni nazuli do bruslí a s rozpačitým úsměvem vyrazili na trasu. Byli tací, kterým mokro vůbec nevadilo a svištěli hlava nehlava do cíle i přes železné rošty jako zábrany pro průchod krav. Jiní si to zase užívali pěkně pomalu, takže se stavili na testovacím okruhu pro auta, zajezdili si na klouzačce a dokonce se věnovali i rozpravám se zdejším skotem. Zaznamenali jsme i pár prvních pádů, ale naštěstí to odnesly jen prdýlky. Večer v kempu jsme postavili stany Husky od GiGa spo
rtu a začal seznamovací večírek. Silva, Kačka, Barča, Monika, Martina, Eliška a kdo já vím ještě, no byl
o toho na mě prostě moc, ale ty jména si samozřejmě opravdu pamatuju. Do stanů nás zahnal až noční liják.Druhý den ráno jsme přejeli busem na Krimelské vodopády, kde po dešti teklo trochu víc vody než obvykle, takže kdo se večer nemyl, měl to teď v ceně vstupu. Až se všichni pokochali, tak jsme přejeli kousek autobusem a opět nazuli s
voje brusle. 
Hned na úvod byly opět k vidění letecké vložky, 
zvláště Kačka se činila a její lov zajíce by jistě potěšil nejednoho myslivce
. Jeli jsme chvíli nahoru, chvíli dolů, loukama, polema, skrze města, občas jsme přeskočili nějakou tu kolej, posadili Ilču na vlak, pač to bylo takhle lepší, nau
čili Barču kamarádit se psy a celí unavení dobruslili až do Kaprunu. Na závěrečném večírku si pak vzal hlavní kobo Kuba, takže myslim, že nikdo nezapomene na to, že je nejlepší 100 kilový biker a že když je chytli policajti, tak na ně zavolali policajty nebo že normálně tam dává jen za jedna, za dva, za tři, ale když uviděl majáčky, tak dal za čtyři, za pět, za šest a Venda pak musel utíkat polem v bílém tričku, neb se Havlíček srabíček nepřiznal. Taková to byla velká sranda, že z toho někteří nešli ani spát. Děkuju, však Ty víš.Poslední den ráno nás konečně přivítalo sluníčko. Vyrazili jsme na pohodovou projížďku kolem jezera Zellersee skrz město Zell am See. Cestou jsme zvládli fotoprojekci s ptákem, u
-rampu i svačinu. Kolem letiště jsme pak dojeli 
až do Kaprunu, od kuď se mastilo zase zpátky. Někdo si to prodloužil ještě až do Brucku. Bufítek u nádraží nás nezklamal a posilnil natolik, že jsme pak naskákali do jezera k závěrečné koupeli. Dovnitř jsme lezli jako Adamové, ven jako Evy :-) No a protože zazvonil konec, tak pohádky u jezera byl konec.Více fotek ze zájezdu najdete zde: http://picasaweb.google.com/mara.bobo/Taury_brusle#
