středa 16. března 2011

Birkebeiner - hot news from Norway

Pátek

Od noci silně sněží, tak jsme se s Danem vrhli na přípravu lyží, zbytek vyrazil do Lillehammeru na nákupy a na výlet. Krom zánětu v levém rameni, díky kterému nemůžu pořádně držet hůlku se mi přidal zánět do pravého zápěstí, takže nevim, jak zítra nastoupim a zda to v takovém zdravotním stavu je vůbec možné absolvovat . . . Každopádně chladim a Compex se taky zatim nezastavil. Dali jsme brutální oběd, neboť nám tu Noráci zabili posledního ptáka Noaha a teď dospáváme před mazáním tuhých. Pokud nám chcete fandit, tak tady jsou naše startovní čísla, jména, startovní vlny a startovní čas:

361 - Marek Pazderský - Elite - 8:00
3496 - Filip Bloch - 4 - 8:20
5587 - Luboš Krejza - 8 - 8:40
7748 - David Hondlík - 11 - 9:00
8465 - Martin Řezáč - 12 - 9:05
13855 - Míra Kukla - 20 - 9:50

Jinak vše lze sledovat na ofiko stránkách: Birken

Přímý přenos závodu vysílá Norská televize NRK1 od 7:45: TV přenos

Čtvrtek

Ráno jsme si pěkně pospali, pak přišlo na řadu testování HF a prášků, což byla hrozná dřina na tom prašanu za sluníčka 40 m od ubytka :-) Pak proběhl obídek a vyrazili jsme na lyžích projet posledních 17 km trati přes malebný Sjusjoen, kde jsme potkali konečně noblesní Norku se psem v exkluzivních botičkách a ještě navíc byla holka povídavá, až jsem musel klukum připomenout, že maj doma rodiny. Následoval velmi rýchlý sjezd až do Lillehammeru na olympijský stadion, kde jsme si zafinišovali podobně jako legendární Bjoern Daehlie a vyrazili do hokejové arény pro čísla. Tam to proběhlo v pohodě, jen nás trochu rozsekal místní sport 1, neb měl úplně všechno a docela i za levno, takže každý odcházel ven s plnou taškou věcí . . . Ještě jsme dokoupili zásoby jídla, Bohouškovi olej, aby ádně mazal a vydali se dom připravovat lyže.

Středa

Tentokráte již za azura jsme vyrazili do Reny za účelem pohodového projetí trati až k nám na ubytko, což bylo asi 45 km. Původně naplánovaný pohodový výlet se změnil v boj o přežití, neb kopce zde jsou větší než velké a delší než dlouhé. Krajina je sice krásná, trať dokonalá, stále 6 vypreparovných stop, ale lehké to určitě nebude, navíc batoh se zařezává do zad a když už přijde sjezd, tak je tak rychlý, že člověku strachy nemají tepy šanci spadnout. Každopádně prvních 21 km stále do kopce je opravdu výživných, pak přijdou sjezdíky a potom zase 5 km stěna, kde jsme chtěli vrtat chvílema i šrouby. Posledních 500 metrů kopce vyjet rovně bez stromečku snad ani neni v lidských silách. Každopádně jsme to dobojovali na barák a teď jen ležíme a hekáme, u čehož přemýšlíme, jak prodat čísla :-) Zvláštní ocenění má Dan, jenž do teď najel kalsicky nejvíce 18 km, takže dnešním výkonem doslova překonal sám sebe.

Komentáře k dnešnímu dnu:

Mára: Vasák je z kopce, Jizerka po rovině, Birken konečně dokopce.
Luboš: rozteč stop je tak úzká, že mi kule rozedřely mé zánovní spodky Löffler, ale jinak paráda.
Mára: mě taky :-)
David: pod horizontem na mě čekala myš, která měla na nohou běžky SkiTrab a na 10 metrech mi nadělila 20, načež mě chtěla kousnout do nohy, ale zachránil mě Luboš, který ji vystrašil svým prodřením . . .
Filip: nesnáším Norské horizonty, neboť když už si myslíš, že jsi konečně na vrchulu, tak se objeví dalších 40 dalších a ty musíš jak čurák jet další hodinu do kopce.
Martin: bylo by to krásné, ale považuji za nehorázné, že celou dobu jsme nepotkali ani náznak hospody a tak nás potupně zachránila Majka s chlebem zapitá Redbulem.
Dan: a pak jsem vám měl ujet!
Bára: tak co Dane, v sobotu pojedeš?
Dan: leda hovno!!!
Míra: diť to bylo pořád s kopce, dokonce jsem jel 51,9 km/hod u čehož jsem dokázal fotit a odkočit si na záchod.
David: ale něco tam bylo ve stopě?
Míra: no dvakrát tam bylo hovno!
David: a kdyby tam nebylo to hovno, tak bys jel určitě 60!!!
Míra: kdo má psa, tak by měl vědět, že pes se s kopce nevysere!!!
Luboš: já budu mazat gumu!
Mára: jedině přes moji mrtvolu!!!
Filip: půjdeme mazat za roh, to je v pohodě!

Úterý


Ze slibovaného sluníčka se nám stalo "jenom" polojasno a tak se potvrdilo, že yr.no umí předpovídat úplně všude na světě, krom Norska. Přesto jsme vyrazili na první projížďku po zdejším areálu. Nádherně upravené stopy z rána rolbou nás potěšili, stejně tak biatlonová střelnice, kde si může každý vyzkoušet střelbu na 5 terčů. Vyrazili jsme po jedné z milionu zdejších upravených cest směr trať závodu a pak zase zpět. Kopce zde jsou takové, že jsem byl ochoten uznat, že Vasák je opravdu jen rovina. Ale jinak je to krása, na každé křiřovatce je rozcestník s mapou a kilometráží, takže nelze zabloudit. Ale dost nás to unavilo, tak jsme museli zpět na barák dát si pivko, oběd, compex a film k relaxaci. Večer proběhla příprava lyží a fotbálek. Zítra jedeme na start do Reny.

Pondělí

Ráno jsme se probudili už ve Švédsku, někteří vyspaní, jiní s notně bolavou hlavou po celonočním zapíjení přestupu z Frymburského klubu do Direct Patria. Celý den jsme strávili v autě přejezdem přes Švédsko do Norska přes Oslo a Hamer až na místo ubytování do horské vesničky Sjusjoen, kde bydlíme v krásném srubu. Vybalili jsme, dali pivko a pozvolna odpadli do postelí.

Neděle

Po tentokráte bezproblémovém zabalení věcí se nám podařilo odjet o 15 minut dříve než jsme chtěli, což je v podstatě zázrak. Cesta šla v pohodě a tak jsme dokonce stihli i ten náš trajekt. Do Norska se nám podařilo odjet ve složení: Já, Dan, Bára Řihošková, Míra Kukla, Filip Bloch, David Hondlík, Lubos Krejza a Martin Řezáč. Startovní čísla uvedeme až v průběhu týdne.