Středa, zubaře je třeba a tak mě hned ráno vzbudil Doktor (Honza), že prý chudák celou noc nespí kvůli bolavému zubu, tak jsme skočili do 
auta a zajeli do sousední Orsy. Zastavil jsem před takovym velkym barákem, že se jako půjdu zeptat, kde že tady mají zubní pohotovost a ono to byl zrovna ten barák, tomu se říká klika. Au au, odvrtáno a tak jsme mohli vyrazit na trénink na trať, kdy jsme si projížděli úsek mezi Oxbergem a Hökbergem. Celkem jsme najeli as
i 30 km a většina posádky začala pomalu dostávat strach z Kláry, ketrá nám všem dost silně ujížděla a vypadalo to, že se bez auta za rekord trati domů vrátit nehodlá. Tratě jsou perfektně připravené, svítí sluníčko, teplota kolem -7°C, modro, ale docela dost fouká. Ježek zapomněl, že parkujeme autem na Hökbergu a tak dojel až do Mory, ještě že tam mají tu cílovou bránu, jinak by nám odjel asi až do Stockholmu. Pak už následoval úprk do Intersportu, kde byl výprodej BD, takže jsme nakupovali kombinézy a další ob
lečky jak o život, o voskách ani nemluvím, těch zase do kufru přibylo . . . (Vauti, Rode, SkiGo, Rex). Večer se pak konala módní přehlídka. Samozřejmě, že vyhrál Fanoušek se svým elastickým ródeem. V normálním
obchodu jsme pak se Zikim 
vykoupily veškeré zásoby borůvkové polévky a ani tabáček nemohl chybět, bo s čim jinym bychom přeci hráli hokej. Večer jsem pak jel pro Vopiho do Mory k vlaku a cestou jsem přivydělal nějaký ty prašule svezením skupiny Čehunů na ubytování. Bohužel jsem cestou zabloudil (nechápu, stalo se mi to samozřejmně poprvé v životě) a tak jsem jezdil po místních vesnicích jak splašená srnka, co hledá máslo v lednici.Ve čtvrte
k ráno jsme vyráželi opět na tratě, tentokráte už v plné sestavě 10 lidí a namířeno jsme měli přímo na půlku závodu, tedy na slavný Evertsberg, odkud to je do cíle už jen pouho pouhých 43 km. Opět modré nebe se sluncem a teplota -10°C, dokonalé stopy narušoval jen silný protivítr a napadané větvičky do stopy. Přes zamrzlá jezera jsme dojeli až za Risberg a zpět, cestou zrušily dvě vázání SNS Pilot clasic (ať žije moderní pokrok o krok zpět) a hlavně ztratili Ježka. Začali jsme ho zuřivě hledat no a jak už to tak bývá, on se našel sám, jenže jsem se při jeho hledání zase ztrat
il já. No a tak to šlo dokola asi půl hodiny. Naštěstí výsledkem bylo nalezení se všech navzájem a ne ztráta všech včetně auta. Pak už jsme jeli vyzvednout starovní čísla a následně provézt drobné přesuny ve startovních vlnách. V čele s nejaktivnějším Zámkem, jsme v pěti lidech obsypali do té doby nic netušící ještě se usmívající Švédku, jejíž úsměv se pod naší zátěží pomalu vytrácel stranou a po té, co jsme se jí začali hrabat v počítači, a Zámek stále opakoval osvědčenou kombinaci slov kurva-pardon, jsme měli definitivně vyhráno. Myslím, že té paní se o nás bude v noci zdát ještě dlouho. Každopádně si všichni alespoň o jednu vlnu polepšili, někteří i o tři. Následovali další zběsilé nákupy a večer se 
také započala příprava lyží na závod, nacpali jsme na ně několik vrstev LF Green a Graphite od SkiGo, k tomu nám hráli Tři Sestry a v troubě se dělali třípatrové zapečené brambory.
k ráno jsme vyráželi opět na tratě, tentokráte už v plné sestavě 10 lidí a namířeno jsme měli přímo na půlku závodu, tedy na slavný Evertsberg, odkud to je do cíle už jen pouho pouhých 43 km. Opět modré nebe se sluncem a teplota -10°C, dokonalé stopy narušoval jen silný protivítr a napadané větvičky do stopy. Přes zamrzlá jezera jsme dojeli až za Risberg a zpět, cestou zrušily dvě vázání SNS Pilot clasic (ať žije moderní pokrok o krok zpět) a hlavně ztratili Ježka. Začali jsme ho zuřivě hledat no a jak už to tak bývá, on se našel sám, jenže jsem se při jeho hledání zase ztrat
il já. No a tak to šlo dokola asi půl hodiny. Naštěstí výsledkem bylo nalezení se všech navzájem a ne ztráta všech včetně auta. Pak už jsme jeli vyzvednout starovní čísla a následně provézt drobné přesuny ve startovních vlnách. V čele s nejaktivnějším Zámkem, jsme v pěti lidech obsypali do té doby nic netušící ještě se usmívající Švédku, jejíž úsměv se pod naší zátěží pomalu vytrácel stranou a po té, co jsme se jí začali hrabat v počítači, a Zámek stále opakoval osvědčenou kombinaci slov kurva-pardon, jsme měli definitivně vyhráno. Myslím, že té paní se o nás bude v noci zdát ještě dlouho. Každopádně si všichni alespoň o jednu vlnu polepšili, někteří i o tři. Následovali další zběsilé nákupy a večer se 
také započala příprava lyží na závod, nacpali jsme na ně několik vrstev LF Green a Graphite od SkiGo, k tomu nám hráli Tři Sestry a v troubě se dělali třípatrové zapečené brambory.Pátek nás přivítal teplotou -30°C a nemilým zjištěním, že nám zamrzlo auto a
nejde nastartovat. Baterka aut, žhaviče aut, nafta jak beton, no prostě si to ani neškytlo. Jako prvního jsme vycucali z baterky s
ouseda, pak druhého a nakonec skončilo auto na nabíječce. Myslim že kolem jedné odpo se konečně chytlo, ale vzhledem k času, jsme raději odjeli lyžovat jen na sousední Grönklit, než do prostoru cíle, kde končil v tu dobu štafetový závod a bylo by asi dost složité si zde kvalitně zatrénovat. Odpoledne jsme zajeli dokoupit do Mory do Intersportu poslední vosky a hadříky, co jim tam zbyly a taky jsme navštívili muzeum Vasalo
ppetu, aby na nás alespoň trochu dýchla ta historie. Z Ježka se díky slevám stal z cyklisty profesionální ly
žař, ba dokonce i běžkař. Hurá :-) Přestal jezdit v plýně, helmě a cyklodresu, namísto toho je teď komplet oblečen v BD. Večer jsme opět věnovali přípravě lyží, na řadu přišla řada HF Green a HF Orange od SkiGo, také už skoro víme, co budem mazat jako stoupací, základ je jasný, chybí už jen vyřešit otázku zatíráku, stále máme ještě dva favority.Další pokračování bude v části Vasaloppet 2010 - IV.
