König Ludwig Lauf, aneb jak jsme se jeli do Německa vysrat

Měla to být původně poslední prověrka formy před Vasákem na ideální rovinaté trati. . . Přemluvil jsem Ježka, aby jel taky, takže se mi hezky projel z Vizovic do Liberce, nabalili jsme všechny věci, vosky, parafíny, servisní materiál a vyrazili do Prahy, kde nám firma Swix zapůjčila mazací stůl (díky). Mě už od rána nebylo úplně dobře a nepomohla ani návštěva víly, kterou jsou málem poblil. Cestou nám Němci v okolí Mnichova udělali dle doporučení cedulí zácpu jak má být, takže ač jako organizátoři, jsme dorazili do Unterammergau na penzion až jako poslední. Večer jsme připravili lyže Kačce a Honzovi, neboť je ráno čekal závod volnou technikou.

Kolem třetí ráno mě probudilo cosi divného, co ožilo v mé dutině břišní a po třetí návštěve WC už jsem věděl, že zácpa to rozhodně nebude . . . snídni jsem raději vynechal a vyrazil se závodníky na start. Po jejich úspěšném odstartování jsme vyrazili na prohlídku trati a otestování mázy na neděli. Jako obvykle vycházel nejlépe mikrokontakt, i když VR60 od Swixu smícháná s LF Orange od SkiGo mu chvílema docela obstojně konkurovala. Klukum to docela odjíždělo, já byl rád, že jsem se asi po třech kilometrech dokázal vrátit zpět k autu . . . začínal jsem pomalu tušit, že zítřejší závod asi zase nevyhraju. Kačka i Honza zajeli úplně super, musím je pochválit. Odpoledne jsme zašli společně na jídlo a pak se po krátkém spánku vrhli na přípravu lyží. Mě se jakoby udělalo trochu lépe a tak jsem si lyže začal připravovat taky. Vůbec jsem ale netušil, co zatím provádí Ježek. Chvílemi to vypadalo až jako cirkusové číslo, neboť zvracel způsobem drtiče odpadu, kdy každý jeho mohutný kočičí hřbet pronásledoval výskok ke stropu se třemi vrtuty a následný prohnutý vstup celým objemem hlavy až do útrob salátové mísy, no a aby toho nebylo málo, tak si u toho ještě vykloubil asi 2 žebra a jen co se posadil, už běžel znova, tentokráte to šlo ale druhou stranou, raději už nebudu popisovat detaily. Lyže jsem domazal všem kromě Ježkovi, u kterého jsme rovnou vyloučili možnost startu, neboť svá galapředstavení předváděl až do pozdních nočních hodin, navíc nám ještě chlapec zezelenal. Jako parafíny jsme zvolili oblíbenou kombinaci vosků od SkiGo v tomto pořadí: LF Green, LF Graphite, HF Ultima, HF Orange, C 44.

Nedělní ráno mě opět zastihlo nepřipraveného, ale ještě jsem stále věřil, že budu startovat. Ježek raději ani nesnídal. Odjeli jsme napřed na start otestovat mázu, samozřejmě že vyhrálo mikro a tak jsme ho tam klukům řádně vybrousili. Já jsem konečně pochopil, že startovat nebudu, neboť jsem se u každé lyže kroutil jak Burian, když dělal hadimršku. Namazáno 30 min před startem, klid, pohoda, jen ta kosa, křeče a záchody obsazeny . . . Kluci odstartovali bravurně, nikdo nezlámal hole a tak kolem nás pronásledovali Řezáče (který jako obvykle kouzlil s mázou dle svých zkušeností, až nám kluk šikovná dal jemnou strukturu na mejdlo jako řemen) v pořadí francesco, Vojta, Honza a Petr. Snažili jsme se kluky povzbuzovat a občerstvovat, což nás dovedlo k zjištění, že je možná jednodušší závodit, než běhat kolem trati, přejíždět autem, měřit časy, dávat pití a gely a neustále propočítávat, kdy už zase musíme jet, abychom stihli zase přejet na další stanoviště. Kluci si toto pořadí udrželi až do konce, jen Honza s Petrem si to občas na trati prohodili. No a protože všichni bojovali jako lvi, tak byli za chvilku v cíly a mohlo se jít jíst a pít. Ježek teda ještě ne a já trochu jo a asi jsem to zbytečně přehnal, pač mě to za chvilku opět prohnalo . . . Každopádně francesco (můj svěřenec) konečně zajel dle mých představ a udělal mi tak pořádnou radost a to i přes to, že si večer před závodem nalámal tablety proti křečím do gelu, kde mu naboptnaly a ucpaly vchod, takže když se pak během závodu chtěl napít, tak měl prt . . . no to je přeci pitomost, chtít se otrávit v naší elektrické troubě :-) Vojta se nechtěl nechat zahanbit a snažil se francesca doslova doběhnout, seč mu síly stačily, takže až ho naučíme trochu lyžovat, tak má v sobě velký potenciál. Honza má můj velký obdiv, protože se nebál postavit na start 42 km bruslením v sobotu a to samé si hned v neděli zopáknul klasicky a i když už mu ke konci evidentně docházely síly, tak nám všem ukázal, že je na Vasák dobře připraven. Petr se s tím také zkušeně popral a už už to vypadalo, že nakonec ještě Honzu dojede, tak si to nechal asi až na další závody. Namísto rozloučení u kávičky v cukrárně u Itala jsme s Ježkem s křečema v břiše opustili Německo a hnáni plynovým pohonem jsme se těšili na postel a ozdravnou kůru doma. Výlet jsme ukončili konstatováním, že jsme spolu takhle krásný víkend ještě neprožili :-)