Páteční den byl ve znamení pohodového přesunu mezi chatami nazvaný Tour de Bier, neboť jsme postupně navštívili chaty Hintergrathütte, K2hütte, Tabarettahütte a končili jsme až na Payerhütte. Cestu nám kromě opalování s popíjením zpříjemňovala ještě zvířátka (orel bělohlavý, svišti a ovečky). Někteří měli mo
c lehké batohy, tak si sebou nesli navíc ještě pár šutrů (prej na skalku). Z poslední chaty jsme ještě na chvilku šli nacvičovat postup po feratě a slaňování se spouštěním. Po večeři nás "BABA" vyhodila, tak jsme šli ještě na chvilku hrát karty a pak už po západu slun
ce šli pěkně do pelechu, pač jsme ráno brzy vstávali.
Vstávalo se opravdu velmi brzy, neb snídaně byla už v 5 hodin ráno a v 6 js
me vyráželi. Ze záčátku se prochází sutí, pak trochu lezení po skále, následuje ferata, pak ostrý skalní hřebínek, který jsme zafixovali fixním lanem, traverz sutí a ledovcem už v mačkách, pak pár trhlin a šup, už jsme lezli 65° ledopádem až
k bivaku. Dali jsme si sváču a naše skupina si zapla rádio. Pokračovali jsme skrze trhliny prudkým svahem na náhorní plato, přičemž na celém kopci panovalo podezření, že je zde i Pepin s Postřižin. Ani jsme se nenadáli a už jsme si u vrcholového kříže gratulovali. Krásné počasí nám dopřálo nezapomenutelné výhledy. Dolů jsme šli opět z vesela a šlo nám to pěkně rychle. Od bivaku jsme slaňovali a pak asi hodinu museli čekat, než se nám uvolní ferata. Zvládli jsme to celkem suše, jen Verča si chvíli zkoušela tanečky na laně. Na chatě jsme se trochu občerstvili a seběhli ještě dolů na Tabaretku, kde nás čekala opět neskutečně obrovská večeře, navíc s více než perfektní obsluh
ou. Chvilku se opět pokecalo a pak jsme do jednoho padli za vlast. Není divu, byl to dnes fakt výkon.
V neděli se sice
nedělá, ale my vyrazili ještě na velmi těžkou feratu. Hned na začátku varovala před nástupem výstižná cedule s babičkou a psem na vodítku. Bylo to opravdu výživné, některé úseky jsme tam vyseli na laně jak ramínka ve skříni, dokonce jsme museli i trochu vypomáhat. Naštěstí to n
ahoru už nebylo tak daleko, takže to všichni zvládli a mohli jsme společně pogratulovat Honzoj, neb tou feratou oslavil svoje narozeniny. Nahoře nás čekala Evča jako věrná faninka a taky Rádler za odměnu. Děkujeme. O zábavu
se tentokráte postaral jeden místní pán, kterému se více než líbil náš guide Honza a málem z toho bylo výstavní fopá. Máme štěstí, že nám Honza nenosí kožené kalhoty. Pak už jsme jen seběhli dolů do Suldenu, kde probíhala místní slavnost na počest našeho vylezení Ortleru, posbírali jsme zbytek skupiny, i Terezku s Karlem a jeli busem dolů, kde proběhlo koupání v ledovcové řece (teplota 4,5 cm) a přebalení věcí. Vyzvedl nás autobus s druhou skupinou a jeli jsme všichni spokojení domů. Nezbývá dodat, že se poslední letošní vysokohorský zájezd opravdu vydařil.
PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc
pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)
Více fotek ze zájezdu najdete zde: http://picasaweb.google.com/mara.bobo/Ortler#
Fotky od Evika: http://picasaweb.google.cz/seidlerova.eva/OrtlerSrpen200902#
PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc
Více fotek ze zájezdu najdete zde: http://picasaweb.google.com/mara.bobo/Ortler#
Fotky od Evika: http://picasaweb.google.cz/seidlerova.eva/OrtlerSrpen200902#