 |
| Prasátko Korsické :-) |
Když přijde na otázku, co budu dělat na začátkem září, tak už řadu let po sobě odpovídám stále stejně. Budu na mé oblíbené Korsice a půjdu trasu GR20. Tentokráte s Bráchou a další partou turistů z CK Adventura. Brácha se mě ptal, co jede za lidi, ať to zjistím a tak. Odpověď zněla: "Kašlu na to, nikdy nevíš, zda to nebude parta debilů a bejt naštvanej už předem, to je zbytečný týrání!" A tak jsme se nechali překvapit. Busem jsme projeli snad celou Evropu až na jih do Savony, od kud nás svezl trajekt už na zmíněnou Korsiku. Bazének pro děti jsme opanovali celkem jasně a samozřejmě nechybělo ani červené zabarvení těla, aneb proč se nespálit už první den. První večírek Anička přetrhla strunu na kytaře už u druhé písničky a tak jsme šli všichni spát plni očekávání.
I.den-9
km-nahoru 350 m-Calasina-Berg. de Ballone
 |
| Malebné jezero El Nino |
Ostrý start plný ostružin, prasat a koupání. Vedro jak prase, první nejisté kroky náčelníka Honzy a jeho harému šesti žen. Krátký a úderný výstup do prvního tábořiště, kde jsme se pomalu začali poznávat a první litránek vína znamenal jakousi předzvěst dnů následujících.
II.
den-14 km (21 km)-nahoru 650 m (1.000 m)-dolů 600 m-Berg. de Balone-Ref.
Ciuttulu di i Mori-Bivaque de Randula
 |
| Báťa na přechodu |
Probudilo nás sluníčko a upalovali jsme na první velký kopec naší cesty. Cestou byl k vidění nejeden bílý český zadeček, kterých bylo po lese rozeseto jako hub po dešti a tak se hned prolomily ledy v komunikaci. Jako odměna nám byla chatička s chatařem "kokotem", který nám udělal super vejce s jambonem a pak už jsme pelášili dolů soutěskou na pořádnou koupačku v tůních. Naše chata byla už jen kousek a tak zbyl čas i na petang. Zlom nastal tehdy, když se zeptal chatař, kolik chceme vína a Brácha koupil rovnou celej kanďák. No a tak začal první velkej večírek, kterej stál Kasiho celej kredit na telefonu a chataře ještě další kanďák a dva litry dobrého červeného navrh. Nás ostatní pak boleli od smíchu břišní svaly ještě další 3 dny. No a abych nezapomněl, tak se nám Markétka naučila hrát hazardní hry.
III. den-18 km (39
km)-nahoru 600 m (1.600 m)-dolů 600 m-Bivaque de Randula-Ref. de Manganu
 |
| Dosažení společného vrcholu |
Člověk se ani nenadechl a už jsme byli na polední pauze, kam nám řidiči dovezli zásoby jídla. Cestou jsme ještě slepili Šárce botu nezničitelnou tesa páskou a pak už hurá nahoru na další velký kopec, za jehož vrcholem se ukrývá malebné jezero El Nino ležící v malebné loučce plné pasoucích se koní. Nemohla chybět svačina ani koupel a opět hurá na chatu. Večer byla hrozná kosa a tak jsme si po Francouzku museli udělat pořádnej svařák. Mamka Lenka vyšperkovala večer svým odchodem na královské lože, kdy na dotaz své dcery, zda jí nechá nějaké kapesné, položila na stůl papírové kapesníčky a popřála ji dobrou noc.
IV. den-6 km (45 km)-nahoru 850 m (2.450 m)-dolů 700 m (1.700 m)-Ref. de
Manganu-Ref. de Petra Piana - nejvyšší bod GR 20
 |
| Kasi trénuje na Jizerskou 50 |
Ráno v pět vyrazili jako první debilní Francouzi, co chodí podle příručky mladého sviště a pak kolem deváté už jsme pochodovali na pohodu my. No teda na pohodu no, byl to kopec jako prase a všichni tam vyběhli, jako by nebyl a tak jsme dali malou sváču, vyfotili se při společném dosažení vrcholu, což v takovém počtu nebylo rozhodně jednoduché a mazali dolů do díry a na řetězy. Zde se celá parta ukázala jako zcela samostatná a pomoct jsem potřeboval vlastně jenom já, pač jsem měl hroznej hlad a my měli jen ten strašně hnusnej chleba. Odpoledne nás čekal ještě jeden kopec a pak sestup na tábořiště k dědulovi, kterej to do nás večer zase lil horem dolem takovou rychlostí, že by ani Žervé nestačilo a to nesmím v zájmu svého přežití ani vzpomínat na tu výtečně vypečenou slaninku, co nám na dobrou noc udělal.
V. den-11 km (56 km)-nahoru 450 m (2.900 m)-dolů 850 m (2.550 m)-Ref. de Petra
Piana-Ref. de I´Onda
 |
| Jde se někdo koupat? |
Pohodový odpočinkový den přes tři vrcholy a spoustu kozích bobků, jenž nám zpestřoval svými vtipy Pepa a jedním obzvláště povedeným Honza. Kde že jsem to skončil? Jo, nohy na ramena a lížu, lížu :-) Na chatě nám francouzkej Šimon udělal vejce, teda většině kromě Dany a Aničky, které prospaly správnou chvíli a pak už došel plyn :-) No jo, Korsika. Na večer trochu sprchlo, ale nevadilo, aby byl zase večírek a rozjeli jsme čertovské obrázky na plné obrátky. A že nám už nenalejou? Nevadí, Kasi to česky zařídí a většinou přinese ještě něco zdarma, ten chlap má talent.
VI.
den-13 km (69 km)-nahoru 600 m (3.500 m)-dolů 1.100 m (3.650 m)-Ref. de I´Onda-Vizzavona
 |
| GR20? To je prostě radost :-) |
V noci nás to málem odfouklo a od rána byla mlha, že by Rákosníček ani z okna nevykoukl. Přesto jsme nabalili batohy a mazali nahoru do sedla. Situace se nezlepšila a tak na samotný vrchol Monte de Ora 2.398 m n.m. nás po bloudění v mlze vystoupilo pouze osm. Ale za odměnu se nám to na vrcholu asi na 20 vteřin otevřelo. Hurá. Sestup už pak byl maličkostí a zbyl i čas na koupání v malebných tůňkách. V té naší byli k vidění hned tři krásné zadečky :-) No a pak už honem do hospody na hranolky. Nemají. Cože? Néééééééééé! :-( Největší tragédie je na světě. Dáváme si palačinky jako útěchy, ale u srdce to bolí, u srdce to píchá. Naštěstí je kousek autobus vychlazeným pivem a taky teplá sprcha a výborná pizza s tiramisu navrch. Jo a co nás tak rozezpívalo? No přeci Myrtový likér. A kdyby se někdo z vás ptal, kdo má jizvu na rtu, po tom co prohrál fotbal, tak já to nebyl :-)
VII.
den-15 km (84 km)-nahoru 850 m (4.350 m)-dolů 200 m (3.850 m)-Vizzavona-Ref. de
Capannelle
 |
| Každou chvíli nějaký vrchol :-) |
Člověk se kolikrát ani nenaděje a už je tu nový den a s ním i snídaně do postele od modelky s bramboříkem za uchem. No nenarodil jsem se jako dítě štěstěny? S humorem startujeme do dalšího kopce a hlavně do druhé části našeho putování. Na kopečku dáváme oběd a míříme na chatu na kaštanový koláč. Že neuhodnete, kdo ho zase zaspal? No jo, Dana s Aničkou. Večer v hospodě u krásné barmanky mastíme kostky jako o život a Radek si připisuje nejeden rekord za druhým. Na dobrou noc nám pak Pepa ve stanu předvádí pantomimu na téma, jak se postavit ve stanu pro psa, který má zabetonované základy.
VIII.
den-16 km (100 km)-nahoru 1.050 m
(5.400 m)-dolů 650 m (4.500 m)-Ref. de Capannelle-Ref. de Prati
 |
| Frodo, pytlíku, kde jsi? |
Dlouhý den nás čekal, ale naštěstí jsme ho celý prokecali a navíc cestou byla super horská koliba, kde dávají sendviče větší než žraločí hlavu a stejky dělají přímo na grilu. To jsme si pochutnali. No a odpoledne zase zpátky na kopec na hřeben, naštěstí jde i Honza, který vyhrožoval, že pro bolest kolen ukončí trasu předčasně. Asi ho přemluvila obava o svůj harém, neboť na jeho místo se hlásilo hned několik dobrovolníků. Tentokráte jsme spali na krásné louce nahoře na hřebeni, stany nám okusovali koně a dole kousek pod námi bylo občas skrz mlhu vidět i moře. Večer nám zpříjemnily opět kostky a karty, jajaj, ty karty prokletý . . .
IX.
den-11 km (111 km)-nahoru 650 m (6.050 m)-dolů 700 m (5.200 m)-Ref de Prati-Ref.
d´Usciolu
 |
| Ti říkám, Brašule, jestli ten most spadne? |
No, protože jsem zase samozřejmě prohlál, tak od rána musím běhat kolem Honzova harému a dělat mu, co mu na očích spatřím. Naštěstí byla děvčata nenáročná a skoro vše bylo v mých silách. Jen ta Anička mi zase usla. I přes to jsme dosáhli dalšího společného vrcholu Punta della Cappella 2.041 m n.m. a po něm pokračovali po krásném skalnatém a náročném hřebenu až na romantický oběd. Odpoledne už to byla jen taková krásná procházka nahoru a dolů až na naši předposlední chatu. Zde mě čekal další trest v podobě výstavby stanů holkám a pak bohužel i Pepovi s Radkem. No komédie největší, když jsem ten jejich velorex stavěl asi dvě hodiny a fandila mi půlka kempu. Následoval večírek, kterej odstartoval charizmatickej chatař (co holky?) naléváním kořalky přímo do chřtánu. A protože byla dobrá, moc dobrá, tak jsme ji kupovali dál a dál, nosili hektolitry vína, až nám málem unesli Ivetku. Z Valči se našemu chataři tak podlamovaly kolena, že si ráno ani nic nepamatoval. Nakonec z toho nejlépe vyšel Radek, protože se v klidu vysmál i mIrce, mě ukradli botu i zápisníček a Báťovi někdo rozmačkal žebral. No hlavně, že byl večírek :-) A že nevíte, kdo ho prospal?
X.
den-16 km (127 km)-nahoru 800 m (6.850 m)-dolů 1.040 m (6.240 m)-Ref.
d´Usciolu-Ref. d´Asinao
 |
| Zákoutí nesmělých kolenářů :-) |
Předposlední den a tuze dlouhá a náročná etapa nás čekala. Navíc dost z nás mělo těžké následky z předchozí noci a tak nejeden poutník toho dne raději vynechal snídani :-) Přesto jsme zvládli drsný hřeben, romantický lesík, kde bydlí nejeden Frodo, náhorní planinu plnou krásných zákoutí, až jsme dorazili na obědové místo s koupelí, kde nám Jirka ukázal, že se s tím nikdo nesmí crcat. Následoval drsný výstup nahoru na Monte Includine 2.134 m n.m., kde nás opět stihla mlha a některé i spánek. Ne, nebojte, tentokráte to nebyla Anička. Sestup bolel, byl dlouhý, prudký a kluzký. Navíc se ztratil jeden bludný Holanďan a tak ho musela hledat vrtule. A večer zase ty karty :-( Já už to fakt nikdy nehraju!!!
XI.
den-10 km (137 km)-nahoru 600 m
(7.250 m)-dolů 550 m (6.790 m)-Ref. d´Asinao-Col de Bavella
 |
| Anička nespí! Přemýšlí, co večer zahraje! |
Poslední den jsme se rozhodli užít za sluníčka a s úsměvem, takže hurá na to. Jen kdybych nemusel oslovovat některé kamarády Vaše Pravoschoditelstvo a nebo Má paní, potěšení mých očí, to by se mi šlapalo. Ťapali jsme pěkně pospolu, holky zpívali, Pepa s Honzou vyprávěli vtipy, Jirka hlídal, aby byly řádně omyty kozičky a my s Báťou se rozhodli honit ego do posledního pořádného kopce k věžím Bavelly. Odstartovali jsme pekelný závod, který nenechal jediné tričko ani podprsenku suchou a světe div se, všichni byli vítězi. Pak už jsme po opalovačce jen sešli dolů do sedla, kde nás čekal vychlazený kozlík a zdárně ukončili naše putování. Poprvé se mnou došla celá parta a byla tak suprová, že na ni hned tak nezapomenu. Ke konci jsme sice vypadali jako takový malý kolenový lazaret, ale to nebránilo tomu, aby se celý večer zpívalo a tancovalo, jako kdyby se konala pravá moravská veselka. A co na to, že nám zatím kradli lišky boty, to pak Kasi řídil cílenou palbu a úlovek byl na světě.
 |
| Maminky, maminky . . . |
Následující den jsme si pak zajeli do Bonifacia na lodičky a prohlídku krásného městečka, dali dobrý obídek a večer se vrátili na pláž, aby následovala strhující fotbalová plážová bitva, kterou svět neviděl. Mraky šancí na obou stranách dokonce přiměly Danu vhodit do hřiště svůj svršek od plavek, ale nakonec slavil náš tým a to i díky rozdílovému gólu hlavou od Markétky, který umístila přímo do šibenice (Báťa ji narval asi z metru do čenichu) :-) Koupačka, společně vytvořená výborná hostina, ohýnek na pláži a poslední dlouhá noc, po který jsme si řekli dost a vyrazili přes Bastii a Livorno zpět do našich domovů. Díky parto, bylo to fajn, fajn, fajnový.
Druhý ročník domácího seriálu závodů na kolečkových lyžích Silvini Skiroll Classics se v neděli uzavřel na Ještědu.
