Jednou takhle ráno m
ezi osmým a devátým pivem kolem dvanácté kořalky se zrodil v hlavě Zuzky a legendárního Předsedy nápad jet v zimě na skialpy na Dachstein a jelikož jsme všichni něco jako horští vůdci, tak se začalo v kuloárech šuškat, že skončíme všichni někde v lavině či trhlině a bude to největší tragedie v dějinách Alp. No abych to podpořil, objednal jsem na Bohouška (VW Transporter T5) zahrádku na rakev. Na lyže samozřejmě. Jenže pač to někdo pěkně zkonil a na tu střechu se před objednáním nepodíval, tak samozřejmě poslali úplně jinej nosič, kterej tam prostě nešel přidělat :-) No v 0:40 jsm
e měli sraz na Čerňáku, takže jsme v 0:29 vyjeli s Pan Dan-em (Romeo) z Bedřichova a měli vše plně pod kontrolou. Rákosku v Turnově jsme naložili jen o 45 min později a do Prahy dojeli jako-by se nechumelilo těstě před druhou ranní :-) Dalo to práci, ale do auta se vše vešlo a tak jsme za společnosti nestárnoucího Záviše a jeho legendárních songů vyrazili směr velká neznámá.
ezi osmým a devátým pivem kolem dvanácté kořalky se zrodil v hlavě Zuzky a legendárního Předsedy nápad jet v zimě na skialpy na Dachstein a jelikož jsme všichni něco jako horští vůdci, tak se začalo v kuloárech šuškat, že skončíme všichni někde v lavině či trhlině a bude to největší tragedie v dějinách Alp. No abych to podpořil, objednal jsem na Bohouška (VW Transporter T5) zahrádku na rakev. Na lyže samozřejmě. Jenže pač to někdo pěkně zkonil a na tu střechu se před objednáním nepodíval, tak samozřejmě poslali úplně jinej nosič, kterej tam prostě nešel přidělat :-) No v 0:40 jsm
e měli sraz na Čerňáku, takže jsme v 0:29 vyjeli s Pan Dan-em (Romeo) z Bedřichova a měli vše plně pod kontrolou. Rákosku v Turnově jsme naložili jen o 45 min později a do Prahy dojeli jako-by se nechumelilo těstě před druhou ranní :-) Dalo to práci, ale do auta se vše vešlo a tak jsme za společnosti nestárnoucího Záviše a jeho legendárních songů vyrazili směr velká neznámá.Cesta proběhla v pohodě, jen to trochu klouzalo, odbočku jsme minuli jen jednu a zapadli jsme taky jenom
jednou :-) Pak přišla na řadu Bulhařina v podobě 5 hodin šlapání v stále padajícím prašanu s batohy plnými chlastu . . . a dalších blbostí jako je pípák, lopata, cepíny a tak. Krom té dřiny byla během výstupu zaznaménana nová cesta, nazvaná Danův Apendix, kdy jsme si udělali takový malý neplánovný výlet na rozhlednu :-) Na chatě Wiesberghaus nás pak napojili a nasytili jako kdybychom byli jejich vlastní a za zmíňku před veřerním mejdanem s kytarou snad jen stojí rozhovor Rákosky s Kozlem. K:"ty rukavice Sir Joseph ale nejsou péřový!" R:"ale jsou!" K:"to je b
lbost, ti říkám, že tohle nejsou péřový rukavice!" R:"ježiši věř mi, že jsou péřový, diť jsem je dělal!" K:"ty děláš u Raka jo?" R:"no diť je to moje firma!" :-DPáteční ráno nás přivítalo 50 cm prašanu a protrhávající se oblačností, tak jsme naskákali do skialpů a vyrazili panenskou krajinou na Simonyhutte, kde jsme se samozřejmě královsky občerstvili.
Dál nemělo cenu jít, neboť bylo moc nového sněhu a tak to bylo trochu o hubu. Sjezd nám připravil první zajímavé pády, skoky přes hlavu, salta vzad i prdeláče. Po příchodu do Winterraumu mě teda trochu naštvala cedulka: Rauchen verboten!!!, takže jsme museli jít jinam :-) Výlet to byl ale parádní. Jen večer se nám to nějak zvrtlo :-) Někteří nejmenovaní jedinci se ani nedošli převléct na pokoj a stroze oděni poskakovali po parketu celý večer, ba co víc, už u večeře plácali nesmysly a vypadalo to, že se další hodiny nedožijí. Na řadu přišli příběhy o Kaktusu pochodovém (
ježek Polsky), čím jsi to řekl, stíhačka v tunelu otočená na ručku, zakopané klíče a serfař s cigárem. To už vypadalo, že začnou praskat smíchem bránice a tak nastoupil Kuba, náš nový začínající zpěvák, kytarista a flašinetář s básnickými sklony, jenž nám krásně zazpíval i zatančil k zábavě a poslechu. Pravda že chvílemi bez trenek, ale to vypadalo jen tak navenek.Modro, azuro, minus 20°C, 70 cm nového sedlého lehce přimrzlého pršanu, jen ta hl
ava kdyby tak nebolela . . . asi z těch slivovic nebo co? Opět jsme si to prošlápli na Simonyhütte a pak pokračovali na ledovec, který nám lehce projela rolba v terénu, kam normálně člověk potřebuje zhruba tak 5-6 šroubů na zajištění. Nahoře jsme se navázali rovnou na lano a po rozdělení do skupinek mastili dál nahoru na Dachstein (3004 m n.m.). Jako nejlepší nám to přišlo vzít po zapadané a zamrzlé feratě, která prochází celý hřeben. Lezení mělo význam jen v mačkáh a s cepínem v ruce. Po chvíli jsme i museli vyndat lopatu a prohazovat si skálu :-) Dřina, kosa, docela vítr, ale stálo to za to, byla to na vrcholu nad 
tím mořem v údolí opravdu poezie těla i duše. Trochu jsme tam i namrzli. Dolů už to bylo poměrně rychlé slanění a zasloužený sjezd prašanem domů, kde jsme málem padli za vlast. Večer se opět lehce zapařilo a razítkovalo, Kuba už nechtěl hrát a tak se šlo spát.
ava kdyby tak nebolela . . . asi z těch slivovic nebo co? Opět jsme si to prošlápli na Simonyhütte a pak pokračovali na ledovec, který nám lehce projela rolba v terénu, kam normálně člověk potřebuje zhruba tak 5-6 šroubů na zajištění. Nahoře jsme se navázali rovnou na lano a po rozdělení do skupinek mastili dál nahoru na Dachstein (3004 m n.m.). Jako nejlepší nám to přišlo vzít po zapadané a zamrzlé feratě, která prochází celý hřeben. Lezení mělo význam jen v mačkáh a s cepínem v ruce. Po chvíli jsme i museli vyndat lopatu a prohazovat si skálu :-) Dřina, kosa, docela vítr, ale stálo to za to, byla to na vrcholu nad 
tím mořem v údolí opravdu poezie těla i duše. Trochu jsme tam i namrzli. Dolů už to bylo poměrně rychlé slanění a zasloužený sjezd prašanem domů, kde jsme málem padli za vlast. Večer se opět lehce zapařilo a razítkovalo, Kuba už nechtěl hrát a tak se šlo spát.Neděle byla opět až nechutně a kýčovitě krásná. Navíc jsme ji zahájili vínečkem na baru, které teklo více než proudem. To už jsme se jen prošli prašánkem na Kripenstein, od kud následoval devět 
kilometrů dlouhý sjezd do údolí dolů do Obertraunu. Zde jsme se zase naskládali do Bohouška a za líbivých tónů Záviše mastili cestou necestou domů. Co říci závěrem? Snad je že to byla více než parádová akce, kterou snad ani není potřeba dále hodnotit.
Fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky
kilometrů dlouhý sjezd do údolí dolů do Obertraunu. Zde jsme se zase naskládali do Bohouška a za líbivých tónů Záviše mastili cestou necestou domů. Co říci závěrem? Snad je že to byla více než parádová akce, kterou snad ani není potřeba dále hodnotit.
Fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky
