pondělí 23. března 2015

Birkebeinerrennet

Divoká Norská příroda, vysoké větrné hory plné sněhu a skrze ně legendární těžký závod Birkebeinerrennet o délce 54 km s baťůžkem o váze 3,5 kg simulující váhu malého novorozeněte mezi městy Rena a Lillehammer. To byla výzva, která nás čekala jako předposlední v letošním pro nás tak veleúspěšném seriálu Swix Ski Classics. Ve středu večer jsme vyrazili klasicky lodí do Norska a ve čtvrtek odpoledne už si úživali krásné stopy, prašánek a luxusní bydlení v golfovém klubu. V pátek to byl trochu masakr, neb sypal nový sníh a přšelo, ale na sobotu se udělalo počasí jak malované, krásné tvrdé stopy, prašan a teplota mínus 7°C, no prostě co si lyžař může více přát. Do půl jedné ráno jsme měli hotové parafíny a od půl páté ráno to testovali a ladili ještě stoupáky.

pátek 13. března 2015

Vasaloppet, aneb konečně to cinklo

Týden snů, krásných výsledků a splněných přání. Tak by se dalo charakterizovat posledních pár dní v českém Silvini Madshus teamu. Zeptali jsme se přímo Marka Pazderského, jak to všechno viděl a prožíval. Začneme nejslavnějším závodem ve Švédsku. Marku, jak dopředu se organizuje celá akce, kolik je na to potřeba lidí a jak to tam ve Švédsku všechno probíhá?

Všechno začíná už rok dopředu při plánování kalendáře a zabukování potřebného počtu startovních čísel, poté naplánování dopravy a nakombinování jednotlivých přeletů, dopravy materiálu a servisu, zařízení ubytování, stravy atd. To je práce pro tři lidi. Samozřejmě, že když to všechno konečně naplánujete a vymyslíte, tak vám to půlka lidí změní, takže je to takový malý boj s větrnými mlýny. Letos jsme se rozdělili na dvě velké skupiny, jednu šéfoval Tomáš Jakoubek u startu pro elitní team, kam jeli celkem 4 servismani a přijeli až na poslední chvíli ve čtvrtek večer. Druhou skupinu jsem pak vedl já a bydleli jsme tradičně u horského střediska Grönklit, kde bylo celkem 5 servismanů a ve Švédsku jsme byli už od předešlé neděle týden dopředu.

Bieg Piastow, aneb to byl fičák

Posunutí Vasova běhu o týden dozadu v nabitém kalendáři nám konečně umožnilo absolvovat ve větší míře Bieg Piastow, jako finální přípravu na Vasaloppet, který se poběží již příští neděli. Musím pochválit organizátory, neboť trať byla perfektní a velmi krásná. Jedná se o jeden z nejlyžařtějších profilů, hodně technických zatáček, rovinaté úseky i dlouhá táhlá stoupání, prostě pro klasiky jedna velká radost. Měli jsme i hodně dobré lyže, kdy jsme mazali SkiGo LF Green, SKiGo HF Ultima+Orange, Swix Cera 8x, na stoupání pak Vauti base klistr zažehlit a na to Rex Gold klistr v poměru 3:1 s Guru vaxem extrem hard. No a pak už se na trati bojovalo jako o život. V hlavním sobotním závodě se Standa snažil celou skupinu roztrhat a svoji agresivní taktikou se mu to povedlo. Udržel ho jen Petr Novák, který se většinu času vyvážel za ním a těžil tak z jeho strojového tempa. V závěrečném sjezdu na stadion Standovi těsně cuknul díky lépe jedoucím lyžím a tento těsný náskok si přivezl až do cíle. I tak je Standovo druhé místo perfektní a doufáme, že si formu přiveze i na sever. Hned za Standou tvrdě bojoval Jirka Pliska, který nakonec vysoupažil osmé místo a potvrdil tak svoje exceletní výsledky v letošní sezoně. V ženách pak skvěle zajela Šárka Zelenková, která vyhrála svoji kategorii a celkově byla na 8. místě, takže další umístění v top ten na světovém závodu - i její forma slibně stoupá.

Tartu maraton, aneb já vám dám Mácháč!!!


Loni nám závod zrušili pro nedostatek sněhu podobně jako Jizerku a tak jsme se letos těšili ještě víc. Dobře naladěná skupina 8 závodníků včetně servisu vyrazila letecky z Prahy do Rigy, kde jsme si půjčili auto přejeli do Estonska. Bydleli jsme přímo na startu v Otepee u krásného všesportovního stadionu a tak jsme chodili na lyže rovnou z hotelu. Hned první den nám naznačil, že trať budu neuvěřitelně široká o 12-16 stopách po skoro celé délce závodu, ale taky to, že slovo rovina má v těchto krajích zřejmě úplně jiný význam. Zvláště když jsme druhý den vyjeli na nejvyšší bod trati Harimagi, který je i zároveň nejvyšší horou celého Estonska. To už i vyhlášený tvrďák Jenda rezignoval a prosil mě o namazání na jistotu. Podmínky nebyly úplně jednoduché, za poslední dva dny připadlo asi 5-10 cm nového sněhu na starý umrzlý, bylo kolem nuly, dost se to mydlilo a v noci před startem se mělo ochladit na mínus 4 a během závodu pak dokonce na mínus 6. Jako parafíny jsme vybrali SkiGo LF Green, Swix HF Marathon White, prášek Vauti LDR, top vrstva Swix HVC Cold, strukturu dopředu jemnou 0,5 kříž a dozadu lineární 1,0. Na stoupání pak šel klistr Vauti K-blue v jemné blance a na něj klistr Rex Gold, zatavený do blanky. Paráda, musím přiznat, že se nám to zase jednou povedlo a bylo velmi příjemné, když za mnou chodili po závodě Norové i Fini, co že jsem měl na lyžích, že to bylo neskutečné.