Čechy krásné, Čechy mé, aneb super dovolená kousek za chalupou

Člověk musí někdy cestovat až na samotný kraj světa, aby pochopil, že nejkrásnější místa holky) máme stejně u nás doma v kotlině České a tak jsem se rozhodl strávit letošní dovolenou (jinak furt pracuju jak mourovatej) na Náchodsku v kraji Aloise Jiráska. První část jsem věnoval Adršpachu, kde jsem díky Standovi (jsem Ti zavázán) získal neuvěřitelně krásné bydlení přímo pod skálama, ale zároveň stranou od lidí a navíc kousíček od legendární hospody u Tošováka. Sobotu jsme strávil více méně na cestě, takže odpoledne zbyl čas jen na krátkou procházku kolem Himaláje s Královstvím tajemnou Modrou a Řeřichovou roklí. Do toho začalo strašně pršet(ne že by to v předpovědi neslibovali), tak jsem jen rychle postavil stan a hurá, no kam jinam, že, než k Tošovákovi. Kompletní osazenstvo už bylo úplně na plech (přišel jsem kolem sedmé večer), tak jsem se do toho taky trochu opřel a cestou domů (poprvé jsem z této hospody odešel před půlnocí) mi už ani nepřišlo, že pořád leje jak z konve. Největší odvahu prokázal Pan Opičák, neboť strávil svoji první noc ve stanu a vůbec se nebál, ba naopak mi celou noc ležel na hlavě.

Ráno to už vypadalo optimističtěji, takže jsem neváhal vyrazit na vyhlídku na Starozámezký vrch se zříceninou hradu Adršpach, kde mě samozřejmě chytnul takovej slejvák, že jsem si neviděl ani na špičku nosu, natož pak někam do kraje. Naštěstí to brzo přešlo a tak jsem si mohl prohlédnout Milence (dvě do sebe zakleslé skalní věže) a spoustu dalších skalních věží a věžiček na vlastní bulvy, dokonce jsem i našel meč a srdce na skále od třetího prince (ještě celej nezrez). Kličkování mezi kapkami deště vystřídal epesní slalom mezi Polákama a další sortou miliónů návštěvníků všeho druhu (v neděli už nikdy), takže jsem honem zdrhl pod vodopád a pak odplul Titanikem II. na slavnou plavbu po Adršpašském jezírku. Jelikož jsem se nepřidal k již ten den třem utopencům, tak jsem mohl dokončit prohlídku zdejšího skalního města a následně zaútočit na veškeré zásoby vína ve stáncích s občerstvením. Odpoledne jsem strávil výstupem na Křížový vrch, jehož výhledy přináší skvostné panorama celého Ádru. No a pak už jsem si zase šel hrát na pohádku k jezírku (bývalé pískovně), kde proběhlo legendární "královské dělení". Večer jsem zkusil novou hospodu U Peňáka (Tošovák měl zavřeno) a k vzájemnému překvapení jsem schledal stejné osazenctvo, jako předešlý den jinde. Zábavu navíc okořenil svým kytarovým a silně vysoce položeným zpěvem kytarista vandrák, jehož posléze vystřídali Čuk a Gek sérií asi 50 neotřelých písní chlapeckého mládí. Podle všech zpráv, se mi podařilo utéct ještě před vzájemným stříhání hlav do hola, takže lze celý den i se závěrečným večírkem považovat za úspěšný.

V pondělí jsem se konečně dočkal sluníčka na plný úvazek a tak jsem vyrazil skrze Myší díru (no mít o dvě kila víc, tak sem tam zaklíněn navždy), dále okolo Starosty a Starostové, znovu kolem vodopádu a jezírka a potom Vlčí roklí do skal Teplických. Ty jsem procoural nejdříve z vrchu a pak i spodem, kde jsem v Anenském údolí objevoval nová pojmenování pro bizardní skalní útvary, neboť ty na cedulkách mi přišly značně fádní a vůbec neodpovídaly mé fantazii. Dononce jsem i našel dokonalou reklamu pro čepice BD. Vůbec dobrodružnou částí dne byl výstup a hrad Střmen (nevim, kdo vymyslel tak hroznej název). Cestou je totiž nutnou vystoupit asi po "tisíci" schodech různého sklonu, chvílemi se jedná spíše o žebříky, takže to pro Pana Opičáka nebyl vůbec lehký úkol. Výhled z vrchu ale stál za to. Pak jsem se prošel jseště do Teplic nad Metují, kde jsem nakoupil buřtíky na večer a vláčkem motoráčkem se vrátil zpět na ubikaci. Po staru založený oheň se po chvilce přemlouvání přeci jen pomalu rozhořel a tak daleko do kraje voňela vůně buřtů, brambor, cibule a vína. Taky mě díky kouři konečně přestal otravovat krvežíznivý hmyz, mající v první linii smrtící letku komárů. Takže oheň hřál, bříško bylo plné, hlava ovíněná a nebi plno hvězd, co více si přát, než spokojeně usnout.

Další den jsem se přesunul malebným krajem neuvěřitelných vesniček do výrazně méně navštěvovaných Broumovských stěn. Zde jsem začal se Slavného kolem Hřibů (skalní útvary připomínající hřiby). Pokračoval dále spodem až do Kovářovy rokle, která jednou z nejromantičtějších roklí, co znám. Spousta skalních věží, jejichž tvary opět bezděky nutí fantazii pracovat na plné obrátky, prorostlých různorodou květenou a stromovím, navíc v klidu a bez lidí. Doporučuji všema deseti. Přes jeskyně a Skalní divadlo jsem dorazil na hřeben s vyhlídkou u zámečku na skále jménem Hvězda. Škoda, že bylo zavřeno, je to taková zmenšená Nová Louka na skalní hraně. Dal jsme sváču, okoukl prase a mazal po hřebenu s krásnými výhledy na celé roumovsko dál. Chvilku jsem koukal do roklí pod námi, pak zase na Broumov, až se přeze mě přehnala krátká, zato úderná bouřka. Jedinné, co mě trochu otrávilo, byla vyhlídka Ovčín, na kterou se člověk drápal bahnem skrze prales asi tří kilometrovou zacházkou, aby nakonec spatřil opět, během výletu již asi po sté, ten stejný pohled na Broumov. Kolem dalších Hřibů jsem pak Zaječí roklí seběhl dolů a vyrazil do Náchoda okupovat Standu. Povedený den byl náležitě oslaven večeří na náměstí pod krásně nasvíceným zámkem s medvědem.

Poslední den jsem překročil hranice do Polska do parku Gory Stolove, konkrétně do Skal Blednych, což je neskutečný skalní labyrint na vrcholu stolové hory. Cesta nic moc, neboť připomínala svými výmoly spíče Rumunsko, pak zase otevírací doba skal až v 9, takže jsem přes půl hodiny strávil čuměním na závoru, která se zvedla za kilo, dojel jsem nahoru na stolovou horu, kde mě pro změnu za kilo pustili do skal. Je to fakt parádní bludiště a prolejzačka, doporučuju jen bez batohu a pro hubené lidi, mamut jako jsem já, tam má už značné problémy. Taky je nutné dát pozor na jednosměrnou silnici, kdy se nahoru i dolů pouštějí auta a autobusy po hodině, takže pak nahoře vyrazí do bludiště dav lidí najednou, takže aby člověk z toho neměl stres, tak je lepší počkat si a jít až jako poslední. Při okružní cestě zpět je krásný výhled, bohužel opět na Broumov :-) Tím pro mě jedna z letošních dovolených skončila, bylo to krásné, zábavné, ale i dost vyčerpávající :-)