Chopok, aneb jak se Kamená chata otřásala

Jako každý rok, tak i letos jsme tradičně vyrazili první dubnový víkend na skialpy na Slovensko do Nízkých Tater, konkrétně pak na Chopok na Kamenou chatu. Původní plán opustit Vizovice brzo ráno, abychom přes den ještě něco stihli nevyšel a tak jsme jeli krásně po obědě. Cestu nám zpříjemňoval Záviš a tři mladé stopařky (Slovenky), co pořád dokola říkaly jaj. Po příjezdu do Jasné a převléknutí se jsme zjistili, že Ježek si loni na jaře na pásy nasadil ochranu v podobě potravinové fólie, která se z nich už nikdy, ale opravdu nikdy nedá sundat. Samozřejmě tvrdil, že to udělala Mája, ale my zasvěcení víme, že je přeci blbost chtít se otrávit v naší elektrické troubě. Naštěstí má Ježek v Liptovském Mikuláši kamaráda Dušana, který mu ochotně půjčil svoje, tak jsme se v podvečer vrátili na Jasnou a za brutálního deště vyrazili směr Chopok. Naše úsilí přerušil ještě brutálnější déšt, dalo by se říct i liják, tak jsme zapluli do hospody na dvě a vyrazili až za hluboké tmy. Šlo nám to dobře a rychle, takže jsme už v půl desáté večer byli na chatě. Sašenka nás ubytovala a my šli na pivo, kde už nás čekal Jaro, který se s Dušanem střídá na meterologické stanici. S panákami v ruce nám oznámil, že dnes je to přesně 30 let, co tu pracuje a tak jsme v tom za chvíli už pěkně lítali s ním (později jsme se dozvěděli, že to prý slavil už i loni). Z hospody nás vyhodili a tak jsme se přesunuli k meterologům a zde pokračovali asi až do tří do rána . . .

Ráno jsme málem zaspali raňajky, ale nakonec jsme přeci jenom vyrazili. Taky jsme měli ráno ještě čas na prohlídku chaty, obzvláště pak záchodků, kde byly neuvěřitelné cedulky typu: Zde prosím negrcat!!! Do not shit here!!! Nevhazujte nic do záchodu, zabíjíte tam dole naše malé pomocníky!!! nebo Prosím neobcikávejte chatu, ze žltého sněhu vaříme čaj!!! Nejprve jsme sjeli jeden z bočních žlabů z Chopku, zase si ho vyšlápli a pač už bylo brutální vedro a sníh se stal více než sračkoidním, tak jsme pokračovali přes Ďumbier na Štefánikovu chatu, kde jsme dali oběd. Cestou se nám ukázalo hned několik kamzíků, dokonce i máma s dvěma mladejma. Původní plán o dalších sjezdech vyprchal díky žalostnému nedostatku sněhu a tak jsme se zase poslušně vrátili opálení zpět na naší základnu na Kamené chatě. Zde nás čekalo příjené překvapení v podobě použitelné Lenky a nepoužitelné Julie co za námi přišli dolů z Horohroní. Dali jsme véču a vyrazili opět za Jarem, vylezli v kraťasech na Chopok a pokračovali na Kamenou na bar a následně do hroních pater hrát člověče nezlob se. Jaro, Jůlie i Ježek postupně odpadli no a my museli dohrát rozehranou hru.

Raňajky opět dopadly jen tak tak. Venku byla místo sluníčka mlha hustá tak, že by se ani nedala krájet, takže jsme Meterologický žlab, co jsme chtěli jet, ani nenašli. Sjeli jsme proto naším oblíbeným žlabem a ten co jsme chtěli jet původně si zespodu, kde bylo přeci jen něco vidět, raději prohlídli a vyšlápli na botech. Dopadlo to dobře a za chvíli už jsme to svištěli dolů hlava nehlava. Byla to myslim velká paráda., zvláště pak můj dokonalý a nezaměnitelný širokorozchodný oblouk. Školským žlabem jsme se zase vrátili nahoru a už nebyl morál jít sjíždět další žlaby, takže jsme to zapíchli a mastili Spravedlivou dolů. Všechno jsme úspěšně zakončili na haluškách a podařený prodloužený víkend byl za námi, takže za rok opět na viděnou.

Zakončení sezony, aneb jak Skiservis Mára porazili Čerti

Po veleúspěšné sezoně celého týmu Skiservis Mára (bafuňáři, trenéři, servismani, závodníci, lyžaři, kamarádi, fanynky a mnozí další) jsme se ji vydali do sousedních Krkonoš zhodnotit a zdárně ukončit. Z původního ohlášené počtu 7654 lidí se nás sešlo 8 a jeden chlupatej pes. Pač sněžilo a vůbec bylo tak nějak nehezky, tak jsme přejeli přes nutnou zastávku v pekárně u Mašků do Harrachova. I zde bylo nepěkně a tak jsme šli na oběd a pivko a u každého dalšího jsme zjišťovali, zda už je venku lépe. Nakonec nám přišlo, že už se asi stmívá, tak jsme opustili lokál a na běžkách vyjeli až na Voseckou boudu. Zde nás čekalo přivítání jak za vlády Velkého Komanče, kdy nás provozní postavila do řady a 10 min udělovala striktní pokyny, co se smí a co nesmí. Ale v 7 večer začalo svítit na chatě světlo a nám se zvedla nálada. Nejdříve jsme zjistili, co to je HB cukr (že nevíte? Tak si zkuste typnout). Na programu bylo ono slavné hodnocení sezony doplněné o vlastními těly vyrobenou hru Aktivity, ve které někteří z nás předváděly neuvěřitelné věci . . . Ke všemu tomu ještě chatu postihla vánice plná čertů, takže se pingl nestíhal otáčet a naše hra nabírala pořádné grády . . . někteří měly problémy udržet myšlenku, jiní zase doplňovali pantomimu o zvukové projevy a vrcholem bylo, když jeden nejmenovaný odborník započal v ekologické likvidaci celé hry, když ji začal postupně pojídat (později k tomu nutil i přihlížející). No zkrátka zakončení jak má být.

Jak to celé dopadlo nikdo nevíme, ale ráno jsme se sešli na snídani, rozbili prasátka a ze všech sil zaplatili včerejší účet. Fíha . . . málem to nedalo. Pak už honem do kraťas a šlo se na lyže, pač venku bylo krásně sluníčko a teplíčko. Jeli jsme přes Tvarožník na Sněžné jámy, Vysoké kolo, Labskou louku, Pramen Pančavy, Vrbatovku, kde jsme se potkali s dalšími dvěma členy, dále na Kotel, Lysou horu, na Ručičky a zpět do Harrachova. Cestou nebyla nouze o vtipné příběhy a situace, zvláště pak během sjezdů, kdy někteří z nás připomínali spíše sněhuláky či lovce zajíců nežli lyžaře :-) Tak doufám, že všichni ostatní jste také nezapoměli zdárně zakončit sezonu a my už se těšíme na další. Skol Skiservis Mára a Mára


PS: ten HB cukr znamená, že je Hygienicky Balený :-)