BoBoloppet - výsledky + diplomy + fotky

Sobotní počasí nám přálo, trať se podařilo řádně připravit, nikdo se úplně neztratil, dokonce nám padl rekord trati, vyhlášení také dopadlo dobře, takže doufáme, že se s vámi příští rok setkáme opět na startu.

Během závodu jste byli foceni profi fotografem Bóšou (Jirkou Boškem), tak se neváhejte kouknout na své maličkosti a obědnat si památku ze závodu. Koukal jsem na to a většimě z vás to tam dokonce i sluší :-) Fotky najdete na stránkách www.bosa.cz

Gratulujeme všem, co sebrali odvahu a nastoupili na start, to chce opravdu řádnou kuráž. První místo urval Jirka Pliska ze Ski Trab Mára teamu v novém rekordu trati 4:35, o druhé a třetí místo se pak podělil Vítězslav Vondra z VSK Humanita a Martin Mikuš z HO Skol ve společném čase 5:05. Z žen byla první v cíli Petra Havlová z FEL Praha v čase 6:13 o pouhou 1 minutu před druhou Šárkou Zelenkovou ze Ski Trab Mára teamu a třetí Radkou Tkáčikovou v čase 7:04. Celkové výsledky naleznete zde: výsledková listina

Startovní čísla i pamětní medaile už máte, diplomy ke stažení pak máte zde (diplom muži - diplom ženy), stačí si ho jen vytisknout a dopsat jméno. Zároveň jsme doplnili pár fotek do fotogalirie.

Ještě jednou chci poděkovat všem organizátorům, sponzorům a zejména pak dobrovolníkům, bez kterých by třeba nebylo napečeno, nebo nebyly diplomy a medaile, pověšené kontroly, čísla, upravené tratě, časomíra, čaj a tak dále a tak dále . . . díky moc za pomoc.

Více o celém závodě na stránkách závodu www.boboloppet.com

Koenig Ludwig Lauf, aneb jak bylo všechno špatně

Tak nějak jsem se už předem necítil dobře, zůstala mi únava z Marcialongy, venku kosa, že se lámali lyže v zatáčce, ale rozkaz zněl jasně - jedeme bojovat. Takže jsem ráno vstal, šel pro auto, abych zajel do banky pro prachy a ono už tak nějak nestartovalo. Jo minus 25°C bylo i na Bohouška moc. Tak jsme obvolal asi 10 servisů, všude se mi vysmáli, že to dřív jak večer nebude, tak jsem zavolal Pedra, kterej čekal v Bedřichově, ať pro mě přijede, s nim jsme jeli do Liberce k našim, kde jsem si od nich půjčil auto, pak jeli znovu do Bedřichova pro servisní věci (mimo jiné jsme tam samozřejmě nechali jedny lyže), znovu do Jablonce pro mé věci a pak směr Praha. Cestou jsme vyzvedli Beryho v Rychnově a přemluvili přehodného Báťu, který nám byl ochoten zapůjčit auto na další cestu. Inu, jsme to všechno přeházeli a jeli z Říčan zpět na Čerňák vyzvednout ještě Honzu s Mírou. No prostě klasická komedie. Výhodou bylo, že Báťovo autíčko mělo zabudované dývko, takže kluci na pumpě nakoupili filmy a cesta lépe ubíhala. Ani se neptejte, o čem to bylo, já naštěstí řídil, ale vim že tam hráli dvě sestřičky a jeden doktor. Namísto plánovaných 14:00 jsme dojeli ve 20:00 do ubytka kousek od startu hned na trati, co sehnal narychlo francesco. Večer jsme udělali ještě z kanclu pana domácího servisní buňku a šlo se na kutě. POKRAČOVÁNÍ

Macialonga, aneb jak se Bud Spencer rozjel a Karlovská 50

Už dlouhá léta jsem si pohrával s myšlenkou zajet do Itálie na slavný závod Marcialonga. Oblast Trentino patří mezi mé oblíbené destinace i v létě a tak bylo na čase vyrazit do Dolomit i v zimě. Naše parta Ski Trab Mára teamu vyrazila z Jablonce s tradičním lehkým zpožděním, neboť jsme měli auto schováno asi pod 3m vysokou vrstvou sněhu a ledu. Po dvou a půl hodinách se nám to povedlo a v Praze už šly otevřít dokonce i dveře. Další zpoždění jsme nabrali díky zdravotní zastávce u Mc Donald´s a taky kvůli Báťovi, neboť se rodil nový drak a Šmoulové neměli mrkev. Všichni brzo usnuli, tak si ani nevšimli, že i já jsem úspěšně za volantem prospal cestu do Itálie. Každopádně jsme splnili slib a byli v 9 ráno v Predazzu u Tomase na snídani. Pak jsme společně vyrazili na prohlídku horní části trati a taky otestovat mázu. Krásné svezení za sluníčka skrze vesničky údolím podél potoka a s výhledy na okolní štíty. No neřikejte mi, že mam blbý zaměstnání. Myslim si, že jsme si to až na Romika užili všichni dokonale. Ten si totiž vzal svoje chlupáče (Atomic Syntec) a trpěl jako zvíře, neboť mu to jelo asi jako kudlance, když si vezme batoh. Po krásném projetí jsme zašli na oběd na dokonalé těstoviny a pak vyrazili do cílového města Cavalese pro startovní čísla a prohlídnout si záverečnou část brutálního a obávaného stoupání. Pak už jen následovalo dokonalé přežrání o 15 chodech k večeři a nějaká ta příprava lyží. Báťa samozřejmě hrál draky.
POKRAČOVÁNÍ