Soustředění Dolomity, aneb velká letní paráda

Silvini Madshus team vyrazil na další společné soustředění do Itáli do oblasti Dolomit. Původně jsme měli jet závodit do Švédska na Alliansloppet, ale než strávit 2 dny cestou do Švédska, 2 domů a tam si zajet soupaží tři 16 km dlouhá kolečka, tak jsme se raději věnovali řádné přípravě na zimu. Hned první den byl na pořadu poctivý výjezd na kolečkových lyžích ze St. Ulrichu až na Passo Sella do 2.243 m n.m. Ze začátku se nám moc z auta nechtělo, ale po chvilce si tělo uvědomilo, že musí pracovat a pak už jsme se hezky rozjeli. První Alpské sedlo do sbírky bylo za námi a to nikdo netušil, že si ho závodně dáme ještě jednou na konci soustředění.

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/soustredeni-dolomity-aneb-velka-letni-parada/

Stüdlgrat, aneb jak jsme vyběhli nahoru

 

Tropická horka nás přiměla vyrazit lézt někam do chladu, kde se člověku nebude na každém chytu potit ruka jak v krematoriu. No a tak jsme skočili ráno do auta a odpoledne už parkovali na Lücknerhausu s plánem vylézt na Grossglockner - nejvyšší horu Rakouska vysokou 3.798 m n.m. Do batohu jsme naházeli nějaké to lano, sedák, helmu, pití a jednu bundu, kdyby náhodou teplota klesla pod plus 30°C a pak už hurá na chatu, která je vyhlášena v celých Alpách jako "Štrůdlhütte", neb se zde člověk při každém jídle doslova přežírá. A nebylo tomu jinak ani tentokráte. Karel se Šárkou se drželi zkrátka, stejně tak jako Rakouská sekce naší výpravy Markus, Bernard a Moni, zatím co já jsem likvidoval místní zásoby až do dna. Já jim říkal, ať už na ten stůl nic nenosí, ale oni né, oni furt další maso, pak zákusky a že ještě dortíček sem neměl . . . jó to se to pak leze . . .

Ráno 4:30 budíček a už jsem nepotěšen od rána, že musím vstávat. Dobrá snídaně to trochu zlepšila, ale dobrou náladu jsem dostal až po navázání se na lano pod skálou. Vytvořili jsme tři vyrovnané dvojice, které se vydali po krásném a vyhlášeném hřebeni nahoru. Šlo to jako po másle, lehčí úseky střídaly ty těžší, ale díky teplu a suchu jsme naprostou většinu proběhli souběžně na krátkém laně. Bohužel to byl trochu Václavák a tam jsme si na štandech občas i pospali a já velmi rychle získal na kopci přezdívku "ten co pořád zívá". Jen ve dvou místech jsem se trochu zapotil, na jedné plotně a pak, když jsme potkali partu Poláků a já nestihl udělat to, co se má udělat, když je člověk potká. Slušně pozdravit Češť a jebnou je cepínem po hlavě. Lezli ve třech, nacpali se nesmyslně do nás a málem mi shodili Moni dolů, no klasika, tak jsme si to krátce vysvětlili a byl klid. No a pak už jsme seděli nahoře u kříže, usmívali se, baštili svačinu a kochali se výhledy na všechny strany. Bohužel i na ledovce, které tam počítám do pěti let už nebudou. Cesta dolů normálkou přes malej Glockner vypadala jako zácpa na D1, když tam svedou ještě obchvat Mnichova, takže jsme si zase trochu pospali. Na Adlerruhe proběhla polední polévka, po které to dolů po zbytcích ledovce, kterej zatím rozpraskal jak ementál, běželo úplně samo, až jsme málem přeběhli i auto. Rozloučili se s naší Rakouskou sekcí, hupsli do Superba, kterej nás během chvilky odvezl zase domů do tropů a lehce jsme ověřili, že se dá Grossglockner udělat na pohodu z Čech a zpět za pouhé dva dny.

SMT tour 2015, aneb žádné sedlo nám není dost velké

Již popáté jsme absolvovali týmové soustředění na kolech, tentokráte celé v oblíbených Dolomitech. Naší základnou se stalo lyžařské středisko Cavalese (1000 m) v údolí Val di Fiemme, konkrétně Residence des Alpes s krásným výhledem na sjezdovku Alpe Cermis známou z cílového dojezdu Tour de Ski. Celkem s námi jelo 21 členů týmu, několik příznivců a stejně jako loni i speciální hosté - olympionička Klára Moravcová a jako trenér Ctirad Kaftan.

1. etapa - S. Michele all'Adige - Cavalese, 50 km, nastoupáno 1050 m

Sraz na 15:00 tentokrát všichni stihli a začali jsme hned zostra v úmorném vedru 14% stoupáním z údolí Adige skrze vinice. Pak už následovalo jen pohodové mírné stoupání až do cílového Cavalese. Příjemná úvodní etápka na rozšlapání, která hned ukázala, kdo bude jezdit v popředí a kdo naopak bude dělat v letošním roce domestika :)

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/smt-tour/

BoBokolo 2015

O uplynulém víkendu proběhlo první letošní minisoustředění teamu Silvini Madshus v Bedřichově v Jizerských horách. V sobotu bylo na programu nejdříve uctění památky tragicky zesnulých horolezců při Expedici Peru 1970 v Jižní Americe, kteří stáli u zrodu vzniku závodu Jizerská 50. V neděli tomu bylo již 45 let, kdy oblast kolem hory Huascarán postihlo děsivé zemětřesení s celkovým počtem 70.000 mrtvých.

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/bobokolo-2015/

Arefjellsloppet, aneb velké finále Swix Ski Classics

Po přejezdu přes krásné Norské hory jsme dorazili do pro nás nové oblasti v okolí lyžařského střediska v Are a ranní probuzení bylo lehkým šokem. Plus pět, silný vítr, déšť a hlavně, na trati vedoucí zhruba 15 metrů od našeho super srubu, naprosto ádný sníh, jen rozkvetlá louka. Všechno umocňoval ještě pohled na ne zcela zamrzlé jezero, přes které se mělo jet. Naštěstí se brzo ochladilo, napadlo, přimrzlo a my si tak mohli užívat překrásné lyování uprostřed divokých a pustých hor. Závodní trať byla sice přesunuta a zkrácena, ale myslím, že stála za to. Kam se hrabe Birken, to se nedá srovnávat. Když má někdo formu, tak to byla trať jako víno, samá zatáčka, nahoru, dolů, motokros větší než na Holmenkollenu a k tomu brutálně dlouhý kopec, který vede po trati nazvané Lake Placid a aby to nebylo málo, tak ten kopec pokračuje ještě mnohem dál do hor po okruhu Sapporo, který velmi rychle přejmenováváme na Hirošima.

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/arefjallsloppet-hancuv-memorial-unicreditskifestival/

Birkebeinerrennet

Divoká Norská příroda, vysoké větrné hory plné sněhu a skrze ně legendární těžký závod Birkebeinerrennet o délce 54 km s baťůžkem o váze 3,5 kg simulující váhu malého novorozeněte mezi městy Rena a Lillehammer. To byla výzva, která nás čekala jako předposlední v letošním pro nás tak veleúspěšném seriálu Swix Ski Classics. Ve středu večer jsme vyrazili klasicky lodí do Norska a ve čtvrtek odpoledne už si úživali krásné stopy, prašánek a luxusní bydlení v golfovém klubu. V pátek to byl trochu masakr, neb sypal nový sníh a přšelo, ale na sobotu se udělalo počasí jak malované, krásné tvrdé stopy, prašan a teplota mínus 7°C, no prostě co si lyžař může více přát. Do půl jedné ráno jsme měli hotové parafíny a od půl páté ráno to testovali a ladili ještě stoupáky.

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/birkebeinerrennet/

Vasaloppet, aneb konečně to cinklo

Týden snů, krásných výsledků a splněných přání. Tak by se dalo charakterizovat posledních pár dní v českém Silvini Madshus teamu. Zeptali jsme se přímo Marka Pazderského, jak to všechno viděl a prožíval. Začneme nejslavnějším závodem ve Švédsku. Marku, jak dopředu se organizuje celá akce, kolik je na to potřeba lidí a jak to tam ve Švédsku všechno probíhá?

Všechno začíná už rok dopředu při plánování kalendáře a zabukování potřebného počtu startovních čísel, poté naplánování dopravy a nakombinování jednotlivých přeletů, dopravy materiálu a servisu, zařízení ubytování, stravy atd. To je práce pro tři lidi. Samozřejmě, že když to všechno konečně naplánujete a vymyslíte, tak vám to půlka lidí změní, takže je to takový malý boj s větrnými mlýny. Letos jsme se rozdělili na dvě velké skupiny, jednu šéfoval Tomáš Jakoubek u startu pro elitní team, kam jeli celkem 4 servismani a přijeli až na poslední chvíli ve čtvrtek večer. Druhou skupinu jsem pak vedl já a bydleli jsme tradičně u horského střediska Grönklit, kde bylo celkem 5 servismanů a ve Švédsku jsme byli už od předešlé neděle týden dopředu.

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/vasaloppet-karluv-beh-jesenicka-70-dny-magistraly-engadin1/

Bieg Piastow, aneb to byl fičák

Posunutí Vasova běhu o týden dozadu v nabitém kalendáři nám konečně umožnilo absolvovat ve větší míře Bieg Piastow, jako finální přípravu na Vasaloppet, který se poběží již příští neděli. Musím pochválit organizátory, neboť trať byla perfektní a velmi krásná. Jedná se o jeden z nejlyžařtějších profilů, hodně technických zatáček, rovinaté úseky i dlouhá táhlá stoupání, prostě pro klasiky jedna velká radost. Měli jsme i hodně dobré lyže, kdy jsme mazali SkiGo LF Green, SKiGo HF Ultima+Orange, Swix Cera 8x, na stoupání pak Vauti base klistr zažehlit a na to Rex Gold klistr v poměru 3:1 s Guru vaxem extrem hard. No a pak už se na trati bojovalo jako o život. V hlavním sobotním závodě se Standa snažil celou skupinu roztrhat a svoji agresivní taktikou se mu to povedlo. Udržel ho jen Petr Novák, který se většinu času vyvážel za ním a těžil tak z jeho strojového tempa. V závěrečném sjezdu na stadion Standovi těsně cuknul díky lépe jedoucím lyžím a tento těsný náskok si přivezl až do cíle. I tak je Standovo druhé místo perfektní a doufáme, že si formu přiveze i na sever. Hned za Standou tvrdě bojoval Jirka Pliska, který nakonec vysoupažil osmé místo a potvrdil tak svoje exceletní výsledky v letošní sezoně. V ženách pak skvěle zajela Šárka Zelenková, která vyhrála svoji kategorii a celkově byla na 8. místě, takže další umístění v top ten na světovém závodu - i její forma slibně stoupá.

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/bieg-piastow-jelyman/

Tartu maraton, aneb já vám dám Mácháč!!!

Loni nám závod zrušili pro nedostatek sněhu podobně jako Jizerku a tak jsme se letos těšili ještě víc. Dobře naladěná skupina 8 závodníků včetně servisu vyrazila letecky z Prahy do Rigy, kde jsme si půjčili auto přejeli do Estonska. Bydleli jsme přímo na startu v Otepee u krásného všesportovního stadionu a tak jsme chodili na lyže rovnou z hotelu. Hned první den nám naznačil, že trať budu neuvěřitelně široká o 12-16 stopách po skoro celé délce závodu, ale taky to, že slovo rovina má v těchto krajích zřejmě úplně jiný význam. Zvláště když jsme druhý den vyjeli na nejvyšší bod trati Harimagi, který je i zároveň nejvyšší horou celého Estonska. To už i vyhlášený tvrďák Jenda rezignoval a prosil mě o namazání na jistotu. Podmínky nebyly úplně jednoduché, za poslední dva dny připadlo asi 5-10 cm nového sněhu na starý umrzlý, bylo kolem nuly, dost se to mydlilo a v noci před startem se mělo ochladit na mínus 4 a během závodu pak dokonce na mínus 6. Jako parafíny jsme vybrali SkiGo LF Green, Swix HF Marathon White, prášek Vauti LDR, top vrstva Swix HVC Cold, strukturu dopředu jemnou 0,5 kříž a dozadu lineární 1,0. Na stoupání pak šel klistr Vauti K-blue v jemné blance a na něj klistr Rex Gold, zatavený do blanky. Paráda, musím přiznat, že se nám to zase jednou povedlo a bylo velmi příjemné, když za mnou chodili po závodě Norové i Fini, co že jsem měl na lyžích, že to bylo neskutečné.

Více zde: http://www.silvinimadshusteam.com/news/tartu-maraton-krusnohorska-hradni-stasska-grisel-tal/

Tisková zpráva BoBoloppet 2015

Radost v cíli po absolvování 90 km v limitu pro medaili

Dne 7.2. 2015 se v Bedřichově uskutečnil 4. ročník závodu v běhu na lyžích BoBoloppet - závod pravých chlapů na 90 km skrz celé Jizerské hory. Krásné slunečné počasí, perfektně upravené stopy, mrazivé počasí a dokonalé výhledy přilákali na start našeho nejdelšího a zároveň nejtěžšího dálkového běhu celkem 179 závodnic a závodníků. Celý závod provázela pohodová atmosféra, která se přenesla i do večerního vyhlášení výsledků (v tomto závodě dostává cenu každý), jenž ukončil až krásný ohňostroj nad Bedřichovem. Z vítězství se v mužích poprvé radoval Petr Marhoun z MFF UK v čase 5 hodin a 3 minuty, v ženách obhájila svůj post Jana Jetmarová ze Ski Klubu Jablonec nad Nisou, která 90 km zvládla v čase 5:24 jako 10. v celkovém pořadí. Druhý muž v pořadí František Landa z pořádajícího Silvini Madshus teamu byl v čase 5:07 nejrychlejším klasikem závodu. Každý závodník si mohl ponechat své startovní číslo jako památku a pokud dorazil do cíle, tak dostal i pamětní medaili. Závod je součástí série závodů BoBotriple, který se skládá z běhu na lyžích na 90 km, výjezdu na Ještěd na kolečkových lyžích a krosu 30 km v Jizerkách.

Muži - celkově
1. Petr Marhoun - MFF UK - 5:03
2. František Landa - Silvini Madshus team - 5:07
3. Vítězslav Vondra - VSK Humanita - Táborníci Perun - 5:09

Ženy - celkově
1. Jana Jetmarová - Ski klub Jablonec - 5:24
2. Alice Nedomlelová - OMT Eleven - 5:45
3. Zdeňka Vejnarová - Silvini Madshus team - 5:59

Muži - klasici
1. František Landa - Silvini Madshus team - 5:07
2. Tomáš Jakoubek - Silvini Madshus team - 5:18
3. Jan Ferdinand Polášek - VŠSK MFF UK - 5:29

Ženy - klasičky
1. Lenka Blažková - Sokol Skuhrov - 6:14
2. Kateřina Mandulová - Packa - 7:42
3. Karolína Jeníková - Báječné ženy v běhu - 8:58

Kompletní výsledky:

BoBoloppet_vysledky_celkem.pdf (64 kB)

BoBoloppet_vysledky_klasika.pdf (46 kB)

BoBoloppet_vysledky_muzi.pdf (60,7 kB)

BoBoloppet_vysledky_zeny.pdf (37,1 kB)

Videosestřih:

Díky moc Matoušovi Müllerovi za krásné video ze závodu, tak kdo si chce připomenout tu pohodu, tak hurá na to: VIDEO_BoBoLOPPET_2015

Odkazy na fotky:

Profesionální fotograf Jiří Bošek - http://www.bosa.cz/blog/36-boboloppet-zavod-pravych-chlapu.html

Fotografka na volné noze Vlasta Kalošová - http://vlasta65.rajce.idnes.cz/Boboloppet_2015/

Opečovávatelka a časoměřička Zuzanka Mormanová - https://plus.google.com/photos/110057724827784633284/albums/6113214000577137153

Pamětní diplomy:

Více zde: http://www.boboloppet.com/news/tiskova-zprava-boboloppet-2015/