Mallorca - revoluce v lyžování

Korsika GR20, aneb hurá na výlet

Na hřebenu GR 20

 "Shrbený vší tíhou, co neseš na bedrech, se zaprášenou tváří a puchýři ve dlaních poklekáš s pokorou před Pannou Marií Sněžnou. Jsi u konce, člověče. Viděl jsi louky, hory a pastviny. Brodil jsi se řekami, zdolával ostré skály a s radostí vítal každý průzračný pramen. Ve dne tě hřálo slunce, v noci jsi se skrýval před chladem. Pomáhal jsi a bylo ti pomáháno. Od severu na jih, od moře k moři. Tak dlouhá byla tvá cesta. "

Všeobecně se tvrdí, že GR20, vinoucí se celým ostrovem Korsika, patří mezi nejkrásnější a také nejnáročnější treky Evropy. Proto jsme se rozhodli, že ji vyzkoušíme na vlastní kůži. Název nese dle francouzského "La Grande Randonneé n◦20", v překladu "Velká pěší stezka č. 20", a dohromady měří obdivuhodných 180km. Téměř po celé své délce je trasa  výrazně značená červenou-bílou barvou, ale i tak se občas na chvíli zadaří sejít z cesty.   

Pohodička v tábořišti

Naše putování začíná jak jinak než v Praze. Celkem 15 "pěšáků", doplněných o cyklisty z přidruženého zájezdu vyrážíme k přístavu do italského Livorna. Odtud pak trajektem až do města Bastia. Zajímavostí tohoto význačného přístavu je, že se tu místní obyvatelé těší z až 340 slunečných dnů v jednom kalendářním roce. Pochytáme proto co nejvíce teplých paprsků a namířeno máme do kempu přímo pod nejvyšším vrcholem Korsiky - Monte Cinto. Postavíme stany, vykoupeme se v moři a na dlouho dobu si naposledy dopřejeme luxusu teplé sprchy.

I.den-9 km-nahoru 350 m-Calasina-Berg. de Ballone

Panorama jezera Lac de Nino

Hned první den jsme si etapu díky ochotným pánům řidičům zkrátili o nehezký kus cesty po asfaltu a z vesničky Callasina, kde jsou uličky užší více než bylo řidičům milé, jsme vyrazili k prvnímu kempu s názvem Berg de Ballone. Naplánovaný úsek měl zhruba 9 km a nastoupali jsme pohodových 350 m. Cestou jsme baštili slaďoučké ostružiny a dokonce potkali vepří rodinu, která se vyhřívala na slunci v odpolední siestě. Na chatě bylo vedro k padnutí, takže tůňka pod strání přišla vhod. Mezitím, co jsme se koupali, Míša navazovala přátelství se zmateným klučinou z vedlejšího plácku a nakonec mu musela postavit i stan. Večer se ochutnávalo místní víno a jiné lahůdky.

II. den-14 km (21 km)-nahoru 650 m (1.000 m)-dolů 600 m-Berg. de Balone-Ref. Ciuttulu di i Mori-Bivaque de Randula

Falešná chata s Maurem

Sluníčko svítí, ptáčci zpívají a jelikož většina sousedů vyrazila už před rozbřeskem - magoři, máme v kempu klídek na pořádnou snídani. Hup, bágly na záda a už si to šlapeme pěšinkou z kopce do kopce přes Bocca di Foggiale až k chatě Refuge Ciuttulu di i Mori. Objednáváme si kafíčka a omelety a jsme moc rádi, že pokračujeme dál. Chatař by se dal přirovnat ke kastrovanému samci jistého domácího zvířete a protože Viktorovi odmítl dát i vidličku k jídlu, zbytečně jsme se zde nezdržovali. Fotíme vrchol Paglia Orba, který se tyčí nedaleko za chatou, doplníme vodu a už si to mažeme podél  potoků a tůní, kde stihneme i koupačku. Kempíme v Bivaque de Randula,voda je tu sice daleko, záchody jsou kde si umaneš, ale zato chata jako jediná disponuje  teplou sprchou.  Chatař je k tomu všemu velice milý, nalévá nám vínečko a tak nám čas u karet utíká rychleji než obvykle.

III. den-18 km (39 km)-nahoru 600 m (1.600 m)-dolů 600 m-Bivaque de Randula-Ref. de Manganu

   

V nejvyšším sedle GR 20

Na dnešní den se všichni těšíme. Setkáme se totiž s autobusem, který nám doveze zásoby na další dny. Rande máme pod Col de Verghio, a jelikož jsme hnali jako o život a autobus tu ještě není, stíháme posvačit ze zásob z místního obchůdku. Čeká nás ještě pořádný kus cesty, takže debužírujeme ještě jedou u jezera Lac de Nino. Všude kolem se pasou stáda koní, prostě romantika kam se podíváš. Nohy už ale bolí řádně a nikomu se nechce zvedat. Zapomínám na Márovo varování o falešné chatě a když v dálce vidím, nenápadnou boudičku na chvíli se i zaraduji, že už jsme tady. Marně. Procházíme kolem a pokračujeme ještě pěkný kus cesty na Refuge de Manganu. Na Vaška čekáme u džbánku vína a  jsme rádi, že jsme rádi.

IV. den-6 km (45 km)-nahoru 850 m (2.450 m)-dolů 700 m (1.700 m)-Ref. de Manganu-Ref. de Petra Piana - nejvyšší bod GR 20  

Romantika společného táboření :-)

Kdo by čekal, že si dnes odpočine, šeredně by se zmýlil. Sotva  vylezeme ze stanu, furt šlapeme do kopce. Ani metr dolů.  Aby taky ne, zastávku totiž máme v nejvyšším bodě GR20 - Breche de Capitello 2.225 m n.m. Odměnou nám jsou nádherné výhledy do údolí a jako bonus adrenalin ve formě ohromných sestupových řetězů, což oceňuje především Kája. Co jsme nastoupali musíme logicky i sestoupat takže dolů k chatě je to pěknej opruz. Nedá se nic dělat a na Refuge Petra Piana se musíme odměnit dobrou večeří a vínečkem.

V. den-11 km (56 km)-nahoru 450 m (2.900 m)-dolů 850 m (2.550 m)-Ref. de Petra Piana-Ref. de I´Onda

Vrtulník nám veze vejce na omeletu

Dnešní den byl nahlášen jako pohodička. A tak jsme to také pojali. Cesta po hřebínku rychle ubíhala a bylo se na co koukat.  V tábořišti Refuge de L´Onda mají vše naopak. Zvířata jsou volně puštěná a lidé spí v ohradě. Největší atrakcí bylo jejich hromadné krmení.  Také tu mají dobré omelety s bylinkami, což se velmi rychle rozkřiklo a tak kvůli nám museli nechali dovézt vrtulníkem  další čerstvá vajíčka, prostě idyla.  :D

VI. den-13 km (69 km)-nahoru 600 m (3.500 m)-dolů 1.100 m (3.650 m)-Ref. de I´Onda-Vizzavona

Tak to všechno už máme za sebou

Nástup na značenou stezku byl cca 20 min zpátky od kempu. Zprvu do kopce a hezká cesta dál ale trasa vedla po kamenech a skále, občas plotna takže se stále muselo koukat pod nohy a dávat pozor. Kdo chtěl, mohl vystoupit na  vršek Monte d´Oro - Korsický Matternhrn 2.398 m n.m. a to dokonce bez batohů, které jsme nechali schované dole pod kopcem. Trocha lezení, sem tam bylo potřeba zatlačit, ale vyškrabali jsme se úspěšně až na samou špičku. Vrcholové foto a hurá zase dolů, protože jsme už všichni měli pekelný hlad. Velikou lákačkou byla i horká sprcha v kempu, křupavá pizza a zásoby piva v autobuse.

VII. den-15 km (84 km)-nahoru 850 m (4.350 m)-dolů 200 m (3.850 m)-Vizzavona-Ref. de Capannelle

  

Nahoru, dolů, prostě všude

Dnešním dnem nastupujeme na druhou část naší výpravy. Autobus nás popovezl k nástupnímu bodu  zpátky do sedla a Vašek, který se rozhodl, že zbytek dovolené stráví u moře, nám mával vesele z okna. Odpočatí, najezení vyrážíme vzhůru po lesní cestě a proplétáme se mohutnými buky do sedla Bocca Palmente. Trasa je opravdu příjemná. Nemusí se koukat pod nohy, sem tam kus po silnici a tak se můžeme kochat výhledy na moře a pasoucí se koně, které hostíme ztvrdlou bagetou od snídaně. Kemp se rozkládá v lyžařském středisku a není moc na co koukat.  Pro fajn výhledy jsme si tak museli zajít do místní restaurace, kde se každý dle preferencí kochal buď milou obsluhou a nebo voňavými dortíky, které jsme později k večeru ochutnali (ty dorty!).

VIII. den-16 km (100 km)-nahoru 1.050 m (5.400 m)-dolů 650 m (4.500 m)-Ref. de Capannelle-Ref. de Prati

Sluníčko vstává a my taky

Cestou necestou, lesem nelesem vyrážíme dál, směr Col de Verde. Střídavě stoupáme a klesáme, skáčeme přes říčky a potoky přímo k Bocca d´Oru. Odtud dál hezky po rovince a pelášíme zabrat další tábořiště.  Místa je tu habaděj, na měkoučké trávě se bude spinkat jako v peřince. Na dnešní noc připadá úplněk a tak se není čemu divit, že se noc neobejde bez nějakého toho vzrůša. O první povyk se postará Hynek s Helčou, když v noci klepou na stan, že jim nějaká příšera sebrala batoh. Ten se později opravdu našel o pěkný kus dál. Klepeme se strachy z upírů, ale nakonec usínáme.

IX. den-11 km (111 km)-nahoru 650 m (6.050 m)-dolů 700 m (5.200 m)-Ref de Prati-Ref. d´Usciolu

Ten kůň po někom jde :-)

Ráno Míša běhá po kempu a brečí, že nemá jídlo. Asi se jí to nechtělo tahat na zádech a tak řekla že jí to sebrala liška, která funěla jako kůň. Politujeme, posbíráme nádobí, které z pytlíčku vytrousila a podělíme se o tyčky. Míša mlčí a my pokračujeme v našem putování. Společně stoupáme k vrcholu Punta della Cappella 2,041 m n.m., kde nás vítá Mára a opravený kříž. Nahoře na hoře za odměnu dostáváme od Petra tabletku lásky. U kempu už to skoro vypadá, že nedostaneme k pronájmu stan, ale Mára nasadí všechny své tajné zbraně a o chvíli později stavíme mezi ostatními. Během čekání na bivac se už ale v tábořišti odehrával jiný příběh. Helča okouzlila svýma mrkavýma očima místního hřebce a ten se jí jal hlídat u stanu. Později jsme zjistili, že ten kůň prostě jen usnul. Chatař tu má vše, na co si vzpomenete od marmelád až po boty, takže chudáci, kterým liška odnesla jídlo můžou doplnit zásoby.

X. den-16 km (127 km)-nahoru 800 m (6.850 m)-dolů 1.040 m (6.240 m)-Ref. d´Usciolu-Ref. d´Asinao

   

Na vrcholu Monte Incudine 2.134 m n.m.

Dnes máme před sebou dlouhý den. Nepříjemné a dlouhé klesání vystřídá cestička po krásné louce až provazovému mostu, u kterého se svlažíme a nasvačíme. Odtud zase do kopce a nebýt zkušeného Petra, jsme bez vody. Doplníme zásoby a funíme neuvěřitelným kopcem na Monte Incudine 2.134 m n.m. K chatě klesáme snad ještě strměji a abychom to neměli tak snadné občas se musí přejít kluzká plotna. Zvládáme to bravurně všichni a zabíráme místa pro stany kterých je tu opravdu poskrovnu.

XI. den-10 km (137 km)-nahoru 600 m (7.250 m)-dolů 550 m (6.790 m)-Ref. d´Asinao-Col de Bavella

Vlasta na konci GR 20

Celou noc foukal silný vichr. Prověrka dobře postaveného stanu dopadla dobře a i když někteří museli v noci přitloukat kolíky, nakonec to nikoho neodneslo. Míra vypadal jako ostravský horník a bohužel dojem, který včera udělal na švýcarské dámy z vedlejšího stanu byl ta tam. Na obloze se honili všichni čerti a tak jsme šlapali co to jen šlo.  A protože nejsme žádný másla, vzali jsme to rovnou přes vrchol.  Z odbočky pod skalami jsme odstartovali závodním tempem, až k první věži v sedle Col de Bavella. Zprvu se nikomu moc soutěžit nechtělo, ale když začalo lít jak z konve, přidali jsme do kroku, abychom se alespoň na chvilku mohli schovat. Cestou ještě jedna prověrka zdatnosti ve formě výstupu s řetězem,  vyfotit se u Panenky Marie a alou do města na nákupy. Paní z obchůdku se ale rozhodla, že dnes pracovat nebude, takže jsme se museli nafutrovat ve vedlejší restauraci. Předposlední noc se spalo v Zonze a udělali jsme si vskutku hezký večer. Pilo se a zpívalo - k velké nelibosti všech nezúčastněných, ale zkuste si zastavit jedoucí vlak. Nakonec všichni trefili do stanu a spali jsme jako miminka.

Slavný přístav v Bonifaciu

S Korsikou se loučíme dnem stráveným v Bonifaciu. Kdo chce, sveze se po pobřeží přístavu lodičkou, odkud uvidíte schodiště krále Aragonského. Legenda praví, že toto schodiště vytesali Aragonští vojáci v době obléhání města a stačit jim na to měl pouhý jeden den. Po plavbě zbývá ještě spousta času a tak nakupujeme, fotíme a dopřáváme si plnými doušky atmosféru desítek úzkých uliček, kterými je staré město propleteno. Odpoledne odjíždíme do kempu v Solenzáře, který je přímo u moře. Kličkovaná mezi mravenci a koupačka ve vlnách. Tu stihneme ještě jednou ráno, protože odjezd je až k poledni. Sluníčko se s námi loučí na trajektu nádherným západem, Petr si s námi naposledy rozdá prší, pohádka v autobuse na dobrou noc a po několika hodinách se loučíme a prcháme před deštěm do svých domovů.                                                                                                             P.C.

Fotografie naleznete zde: FOTO GR 20