pátek 20. července 2012

Nevšední povídka z horské chaty

Horská chata vysoko v Alpách se pomalu plnila k prasknutí, slunce se chystalo k západu, vítr nepřestával dělat z mraku jen chvilkové návštěvníky a z malé kuchyně se začínala vinout vůně toužebně očekávané večeře. Adam seděl v rohu místnosti u zatím ještě prázdného stolu a vzpomínal na nevšední zážitky právě končícího dne. Zbytek skupiny, kterou tvořili dva kamarádi ze studijních let a jeho nevlastní sestra, spokojeně podřimoval na pokoji a nabíral síly na další náročný den. Jejich horský vůdce nazývaný Čmelák obletoval drobnou Italku od vedlejšího stolu. Nutno dodat, že mu to šlo patřičně dobře. To se hnedka pozná, jestli se holka chytla nebo ne. Stačí ji pozorovat, jak si začne rozpustile hrát s vlasy, ukazovat to malé nebezpečné místečko lásky na krku a občas jazykem ledabyle smočí rty, jakoby naznačovala, že tady je onen startovací bod. Tak trochu nechápal, jak to dělá a byla v tom asi i trocha smutku po předchozí nepovedené známosti s Vendulou, která ho nebrala jako partnera, ale spíše jako staršího bráchu. Byli spolu skoro čtyři roky, jenže jak říkal kamarádům, nedokázali za tu dobu najít společnou řeč ani u stolu, ani v posteli. Čmelák už mezitím rozléval víno a nenápadně objímal Italku kolem ramen. Řekl bych, že měl vyhráno.

Dnešek byl opravdu perný. Nejdříve výstup  na jeho zatím první čtyř tisícovku - Breithorn do výšky 4.159 m n.m., dlouhý přechod na chatu po rozbředlém ledovci, jeden malý pád do strašidelné ledovcové trhliny a celkové poznání sebe i hor, že to vše není jen pohádka a může to i pořádně bolet. Pustil si do sluchátka svoji oblíbenou skupinu Mňága a Žďorp a opřel se o zeď. Udělal si zkrátka takovou svoji pohodu. Zavřel oči, pomalu se zasnil. To snění nebylo ledajaké, neboť při něm ve tvářích nápadně zčervenal. Z toho choulostivého snění ho vytrhla jeho nevlastní setra, která se už probudila a byla ji na pokoji dlouhá chvíle. Prý se připitoměle usmíval a lehce povzdychával. Ani nechtějte vědět, co se mu tak asi zdálo. Jejich vztah byl zvláštní. Klidně by spolu mohli chodit, jak moc se měli rádi a ve všem si rozuměli, ale navenek se k sobě chovali tak, aby bylo cítit, že jsou to nevlastní sourozenci. Markétu, jak se tak říká, vyženil spolu s tatínkem po tom, co se už v mládí jejich pravý tatínek odstěhoval do Rakouska k jakési tamní Hildě.

"To se Ti určitě zdály nějaké čuňačinky viď?", pobídla ho ze zvědavosti k vyprávění. Taky jí trochu zabolelo, že Čmelák odchází na terasu s tou divnou Italkou a jí si ani nevšiml a to se kvůli němu tahá celou dobu v batohu s všemožnou kosmetikou, neboť se chtěla líbit. Adam se jen tak zlehka po ušklíbl a rychle znovu zavřel oči, aby se do toho snu ještě aspoň na malou chviličku vrátil. Seděl sám u stolu a do místnosti vkročila jistá nadpozemsky krásná bytůstka v letních šatičkách s rozpustilými ďolíčky ve tvářích. Byla bosá, díky čemuž byly vidět její drobné sametové prstíky na nohách, které připomínaly malé včelky seřazené v úlu před prvním letem. Její kotníky byly jako dvě jarní cibulky, lítka postavená po Francouzku vysoce nahoru a kolena jako dvě broskvičky připravené k nakousnutí. Jak postupoval očima pomalu výš a výš, měl pocit, že jako malý červík zalézá celý do té šťavnaté broskvičky. Jemňounce chlupatá stehýnka ho v té představě jenom utvrzovala. Pecičku nalezl namísto pupíku a chloupky na bříšku mu připomněli procházku voňavě rozkvetlým sadem broskvoní až k dvěma kopcům. Pevně a vznešeně se tyčily nad krajem, ale ani ne moc a ani ne málo. Prostě jen tak, aby z nich bylo vidět až do broskvové jeskyně, kterou dozajista musela protékat divoká horská bystřina. Na samotných vrcholcích těch kopců vyrůstaly k nebi dvě malé jabloně. Krk měla krásně protáhlý vzhůru a celý se vždy rozechvěl, když se pousmála. Ouška mu připomínala celý ten broskvový sad a tváře jak by smed. Rtíky se jemně vlnily nad tou krásou a pihovatý nosánek hrál své vlastní loutkové divadlo. Tmavě hnědé oči mluvily na první pohled pravdu a když se do nich kdokoli podíval, spatřil hlubokou studánku, jenž napájela onu divokou horskou bystřinu. Dva copánky ve vlasech jen dokreslovaly její celek k dokonalosti. Pomalu došla až k němu, přisedla na lavičku a povídá: "Nechceš si utrhnout jednu broskvičku?".

"Tak a dost", třese s ním naštvaně Markéta. "Všichni se na Tebe dívají!" Vytrhla mu při tom z uší sluchátka. Adam se skoro polekal a pak se sám zastyděl při vzpomínce, co že se mu to zdálo. Kombinace nadmořské výšky, jeho krásné nevlastní sestry a již delšího abstinování po ženách, byla smrtelně nebezpečná. Budu s tím muset něco udělat, pomyslel si. To už ho ale Markétka, jak ji říkal, když po ní něco chtěl, přemlouvala, ať jí to celé převypráví. Nechtělo se mu. Za prvé to byl dost osobní sen a za druhé nechtěl pokoušet jemnou strunu jejich vzájemného vztahu. Každý si dělal co chtěl, ale jak měl jeden z nich nějakého partnera, tak se je ten druhý snažil rozeštvat. Ach jak jen nenáviděla Vendulu. Už jen proto, jak mluvila a že měla výrazně větší prsa, která všude vyzývavě ukazovala. Adam ji sice mockrát vyprávěl, že má raději menší, ale tomu přeci nemohla rozumět a ani uvěřit. S tím přiblblým sportovcem z baráku od vedle chodila vlastně jen proto, aby mohla Adama provokovat.

Na vyprávění tedy nedošlo, neboť už přišli i ostatní a chystala se večeře. Téma se naštěstí obrátilo k horám. Do dveří vešel Čmelák a zamířil si to rovnou na bar za svými kolegy na občerstvení, které na chatách horským vůdcům chataři vždy připravují. Za ním přišla i ta Italka, celá červená, a kolegové Čmeláka uznale poplácali po zádech. Adam s Markétou se po sobě jen soucitně podívali. Po příchodu Čmeláka k nim ke stolu se už řešilo dějství dne následujícího. V kolik budou muset vstát, kam všude půjdou a jak moc to bude nebezpečné. V plánu je další dlouhý den s výstupem na dva vrcholy, jeden je prý velmi strmý a člověk tam nesmí udělat chybu, jinak spadne dolů a strhne sebou i ostatní. Ten druhý vrchol je zase notnou část výstupu po skále v mačkách, což do té doby nikdo z nich ještě nedělal.

Po vydatné večeři ještě chvíli poseděli u stolu, povídali si hráli karty o rádlery. Vždy ten co prohrál, platil další rundu. Čmelák se opět věnoval Italce a Adam byl rád, že aspoň furt vyhrává a nemusí vše platit jako obvykle. Pomalu se přiblížila desátá hodina, tedy čas, kdy celá chata ulehá do postelí a zároveň utichá živá konverzace všemožných národností, které se sešly ten den v dřevěném úkrytu před mrazem a silným větrem. Vyčistil si zuby, popřál všem dobrou noc a také ulehl. jenže nemohl usnout. Pokoj pro deset lidí byl na něj moc hlučný, kdosi chrápal, někdo se pořád převaloval a nad ním si kdosi četl a svítil si při tom čelovkou. Vrcholem byla nějaká divná muzika vycházející komusi z druhé strany pokoje ze sluchátek tak nahlas, že ji museli slyšet i všichni ostatní. No nic řekl, a začal si v hlavě vyprávět jeden starý příběh, což je jeho osvědčená taktika, když nemůže usnout. Vzpomínal při tom na dnešní den a všechny jeho události. Už skoro spal, když najednou ucítil, jak mu někdo zezadu nadzvedl deku a jemně se k němu přitulil. Ucítil to krásné lidské teplo a po chvíli i známou vůni. Strašně ho to potěšilo a chtěl se otočit, ale Markétka mu jen do ucha špitla: "můžu u Tebe dnes zůstat?" a objala ho přitom rukou tak, aby se ani otočit nemohl. "To víš že můžeš, Ty vždycky Markétko." Chytl ji za ruku, vzájemně si propletli prsty a konečně usnuli.

Žádné komentáře:

Okomentovat