Ráno nás opět vyzve
dl autobus v Randě, který nám přivezl klienty CK Adventura na další zájezd, během něhož jsme měli vystoupit na několik čtyřtisícových vrcholů a strávit noc na nejvýše položené chatě v Evropě Margharita Hütte ve výčce 4554 m n.m. Nejprve jsme přejeli vlakem do Zermattu a následně slavnou zubačkou vedoucí na Rottenboden,
odkud už jsme šlapali po svých přes ledovec a morénou na novou chatu Monte Rosa Hütte. Tu starou vyhodili týden před naším příchodem do vzduchu. Byli jsme všichni nějací unavení a tak jsme zdejší pobyt v podstatě celý krom večeře prospali.
dl autobus v Randě, který nám přivezl klienty CK Adventura na další zájezd, během něhož jsme měli vystoupit na několik čtyřtisícových vrcholů a strávit noc na nejvýše položené chatě v Evropě Margharita Hütte ve výčce 4554 m n.m. Nejprve jsme přejeli vlakem do Zermattu a následně slavnou zubačkou vedoucí na Rottenboden,
odkud už jsme šlapali po svých přes ledovec a morénou na novou chatu Monte Rosa Hütte. Tu starou vyhodili týden před naším příchodem do vzduchu. Byli jsme všichni nějací unavení a tak jsme zdejší pobyt v podstatě celý krom večeře prospali.
Druhý den jsme už v šest ráno započali náš výstup na chatu, která leží na vrcholu Signalkuppe. Nikam jsme nespěchali, přeskákali pár trhlin, prokličkovali nebezpečně vyhlížejícími seráky a pak po dálici došli v odpoledních hodinách na
chatu. Následovalo čekání, co s námi udělá ta výška bez předchozí řádné aklimatizace, kterou měl v podstatě jenom Karel. Pár lidí rochu pobolívala hlava, ale více méně se na nikom příznaky výškové nemoci úplně neprojevovali, takže jsme mohli i na večeři a pak se pokusit jít spát. Ne nadarmo se této chatě přezdívá krabice na bolení hlavy.
A opravdu, bolení hlavy se sice ve větší míře nedostavilo, ale prožili jsme skoro bezesnou noc. Výška udělala své a ten, komu se podařilo vždy alespoň na chvilku usnout byl
nejščastnější člověk na světě. Odměnou nám byl přesně v šest dokonalý východ slunce nad mraky i díky k tomu, že široko daleko (kromě Dufourky) nebylo nic vyššího, co by nám bránilo ve výhledu. šli jsme na další vrchol Zumsteinspitze o výšce 4563 m n.m. a nejkrásnější na to bylo, že jsme šli s kopce :-) Po té jsme zamířili na krásný lehce exponovaný hřebínek na Parrotspitze s nejvyšším bodem 4432 m n.m. po němž následovalo
Ludwigshöhe se 4341 m n.m. no a protože jsme měli čas a počasí bylo super, tak jsme si ještě odskočili na pátou čtyřku během dvou dní - Corno Nero 4322. Následoval ještě seběh po ledovci skrze trhliny a seráky. Odpoledne jsme jako již tradičně prospali a večer pak propili.
Poslední den jsme jen seběhli morénu a trochu si zabruslili po ledovci, abychom
stihli v 11 vlak z Rottenbodunu, který nás svezl dolů do Zermattu. Tam jsme vyhledali pověstnou a všude oblíbenou Wilde Hilde, která nás pohostila kuřetem. My tak mohli zdárně dojet do Täsche, kde už na násčekaly holky s autem. Dali jsme nějaký to pivko, koupel s jezerem a rychle do kempu, kde už na nás čekaly jiný holky, s vínečkem :-)
Fotografie ze zájezdu naleznete zde: FOTKY
PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a
budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)
