Jak jsem již v zimě po 
absolvování Karlovské 50 ve Velkých Karlovicích na běžkách avizoval, že se sem určitě ještě někdy vrátím, tak ta slavná chvíle nastala tento poslední květnový víkend. Kvůli volbám jsem si musel zařídit volební průkaz a po týdením soustředění v Rakousku jsem dorazil na zaslíbenou Moravu do Vizovic, kde jsem absolvoval ještě jeden trénink po rovině, abych měl pocit, že mi to jako na tom kole jde. Kamarád Ježek mi popsal trať a psychicky se mě snažil připravit na to, že mě
čeká nějaký ten kopec. Nevadí, říkal jsem mu, vždyť jsem byl teď jezdit v Alpách a to jsou přeci pořádný kopce. Teď už chápu ten jeho úšklebek a větu: "víš, tady jsou takový trochu jiný kopce . . .". No každopádně to vypadalo, že pršet nebude a tak jsem odmítl z důvodu lenosti nejlínějšího medvěda pod sluncem přezout kolo na 
hrubé pláště. Večer před startem proběhla u piva ještě nějaká ta sázka, kterou jsem jak už tak bývá samozřejmě prohrál, takže mě ráno po vydatné snídani ostříhala Helča takovým způsobem, že by mi mohl i 3D Hurvínek závidět. Po příjezdu do Velkých Karlovic nás čekalo milé přivítání, kdy hned v rozhlase říkali, kdo že to přijel závodit. To ale chudáci netušili, že neumím jezdit na kole . . . No nic, dal jsem ještě sváču a rozjel se asi 3 km na kole, abych jako měl dobrý pocit a už se šlo na s
tart.
absolvování Karlovské 50 ve Velkých Karlovicích na běžkách avizoval, že se sem určitě ještě někdy vrátím, tak ta slavná chvíle nastala tento poslední květnový víkend. Kvůli volbám jsem si musel zařídit volební průkaz a po týdením soustředění v Rakousku jsem dorazil na zaslíbenou Moravu do Vizovic, kde jsem absolvoval ještě jeden trénink po rovině, abych měl pocit, že mi to jako na tom kole jde. Kamarád Ježek mi popsal trať a psychicky se mě snažil připravit na to, že mě
čeká nějaký ten kopec. Nevadí, říkal jsem mu, vždyť jsem byl teď jezdit v Alpách a to jsou přeci pořádný kopce. Teď už chápu ten jeho úšklebek a větu: "víš, tady jsou takový trochu jiný kopce . . .". No každopádně to vypadalo, že pršet nebude a tak jsem odmítl z důvodu lenosti nejlínějšího medvěda pod sluncem přezout kolo na 
hrubé pláště. Večer před startem proběhla u piva ještě nějaká ta sázka, kterou jsem jak už tak bývá samozřejmě prohrál, takže mě ráno po vydatné snídani ostříhala Helča takovým způsobem, že by mi mohl i 3D Hurvínek závidět. Po příjezdu do Velkých Karlovic nás čekalo milé přivítání, kdy hned v rozhlase říkali, kdo že to přijel závodit. To ale chudáci netušili, že neumím jezdit na kole . . . No nic, dal jsem ještě sváču a rozjel se asi 3 km na kole, abych jako měl dobrý pocit a už se šlo na s
tart.Ani nevím, jakým nedopatřením se mi stalo, že jsem se ocitl v první řadě a tak když se odstartovalo, jsem musel šlapat jako o závod. Naštěsí mě místní chrti brzy zválcovali a mohl jsem se těšit na klidnou projížďku. Teda jen do té doby, než jsme přejeli koleje (tentokráte bez vlaku), protože pak následoval ostrý start a mě přišlo, že už finišujeme. Než jsem se z t
oho šoku probral, tak se přede mnou najednou zvedla zem a začalo dlouhé, kruté a hlavně prudké stoupání plné kamení a kořenů nahoru na Javorníček. Takhle dlouhej kopec jsem na kašpárka snad ještě nejel. Ježek se mi pomalu ale jistě vzdaloval, Ivo se držel v zádech a jen jsem se klepal, ať mě nedojede první baba. Nahoře jsem toho měl opravdu plný brejle a začínalo mi docházet, do čeho že jsem se to zase nechal uvrtat. Ještě že svítilo sluníčko a byly alespoň krásné 
výhledy do okolí. V následujícím sjezdu jsem pochopil, co že to znamená jezdit bez brzd, neboť jsem byl asi jedinný, kdo je používal. Ani jsem nevydechl a už se zase šplhalo nahoru. Lepkavé bláto z nedávných dešťů se důkladně nabalovalo kam mohlo a jen málokdo se dokázal vyšplhat na druhý 
kopec dnešního dne bez ztráty kytičky. Mě to s vypětím všech sil vyšlo, ale kolem mě to padalo jak stromy po vichřici. Nahoře mě pak čekalo nemilé pekvapení, neboť u stromu stál Ježek a zoufale pumpoval. Později jsem se dozvěděl, že takto zoufale pumpoval a pumpoval, až už nebyl nikdo, s kým by závodil a tak alespoň doprovodil do cíle Máju. Bravurně jsem sjel dolů a započal třetí kopec. Nevím, zda mě nakopl ten banán na občerstvení nebo ta kočička stojící u trati, ale 
každopádně jsem do toho začal řádně bušit a kosit jednoho soupeře za druhým. Tak to šlo i ve čtvrtém stoupání a mě už bylo naprosto jasné, že prostřední tác mám na kole zcela zbytečně, neboť tady se jezdí jen dvě varianty - s kopce pila, do kopce kašpárek. Na druhé občerstvovačce jsem do sebe nacpal všechno co šlo, banán, čokoládu, tatranku a gel, navíc jsem to ještě spláchnul asi hektolitrem ionťáku, takže jsem krkal ještě další dvě hodiny. Fanoušci u trati mě upozornili, že to je sice poslední kopec, ale bude to prý hodně dlouho a ještě déle
, než se dostanu nahoru. Nevadí, bušil jsem do toho dál, co to šlo, prostě jak hluchej do vrat. Síly postupně odcházely, zvláště pak, když se pod zadním kolem bahno stále více a více propadalo a člověk měl chvílemi pocit, že ho za to kolo někdo zezadu drží. V sedle pod Vysokou jsem už byl sakra rád, že je konec a naivně se těšil na sjezd dolů. Pravda, stále to chvílemi klesalo, ale až do cíle bylo klesání proloženo asi 20ti krátkými výšvyhy na kašpárka. Jen má zbabělá hrdost mi nedovolila z kola sesednout a tak jsem poctivě všechny ty hupíky vyjel, ale přísahám, že přijít ještě jeden, tak už jsem to kolo zahodil a šel do cíle pěšky. No a aby to
ho nebylo málo, tak jsem si ještě s jednim borcem zajel, když jsme za Kotlovou blbě odbočili doprava namísto doleva a dali si tak ještě jeden kopeček navíc, celkem asi 4 a půl min. Nepřál bych vám slyšet ty nadávky, když jsme na to přišli (nejvíc vždy naštve vlastní chyba). Přiznám se, že mi to vzalo hodně psychických sil a tak už jsem do cíle jen tak dojel, i když popravdě jsem mohl být lepší tak maximálně o deset míst. Ani nevíte, jak jsem byl rád, když jsem ten cíl uviděl a věděl tak, že už žádnej jinej kopec jet nemusim. Hurá, přežil jsem.V cílovém prostoru
mě přivítál starý známý komentář o zimní pohádce na Karlovské 50. Dozvěděl jsem se, že Ježek si řádně zapíchal, Šárka vyhrála baby (aneb další na stupních ze severu), Mája mě podpořila v týmovém vítězství, Ivo dorazil hned za mnou a Leoš si to vychutnal o chvilku déle. Tlaková hadice na hřišti se mnou chvilku cvičila, ale nakonec mi dovolila zacílit a omýt kolo. Tělo
pak šlo do sprchy a žaludek do bufetu, kde se napěchoval buřtama, polévkou, tatrankama a několika pivy. Ještě jsme zašli zatleskat vítězům i poraženým při vyhlašování těch nejlepších, zvláště pak naší vítězce Šárce, no a pak už nezbylo než poděkovat pořadatelům za překrásný závod a popřát jim hodně štěstí do dalších ročníků, ať už v létě nebo v zimě. Hoši, jen tak dál, děláte to moc dobře. Doufám, že se sem ještě někd vrátím.
mě přivítál starý známý komentář o zimní pohádce na Karlovské 50. Dozvěděl jsem se, že Ježek si řádně zapíchal, Šárka vyhrála baby (aneb další na stupních ze severu), Mája mě podpořila v týmovém vítězství, Ivo dorazil hned za mnou a Leoš si to vychutnal o chvilku déle. Tlaková hadice na hřišti se mnou chvilku cvičila, ale nakonec mi dovolila zacílit a omýt kolo. Tělo
pak šlo do sprchy a žaludek do bufetu, kde se napěchoval buřtama, polévkou, tatrankama a několika pivy. Ještě jsme zašli zatleskat vítězům i poraženým při vyhlašování těch nejlepších, zvláště pak naší vítězce Šárce, no a pak už nezbylo než poděkovat pořadatelům za překrásný závod a popřát jim hodně štěstí do dalších ročníků, ať už v létě nebo v zimě. Hoši, jen tak dál, děláte to moc dobře. Doufám, že se sem ještě někd vrátím.
Žádné komentáře:
Okomentovat