Vizovice, aneb jak nám upustili Bystřičku

Letošní dovolená ve Vizovicích byla spojená se závodem na horských kolech ve Velkých Karlovicích - Pepimaraton a následně také s divokou vodou, kdy hrázdný plánovaně upouštěl přehradu na řece Bystřička. V sobotu po cyklozávodech nás mamka Ježková naplnila luxusně připraveným masíčkem s beránka a my jsme za to naoplátku vypili všechno, co v okolí teklo, takže o zábavu nebyla nouze. Jožo hlásil jako obvykle jednu perlu za druhou, Šárka žvatlala jak batole, ale všechny předčil Ivo, když se chodil tolikrát ošplíchnout, až mu Helča s Peťkou usnuly.

Ráno jsme brzo vstali, nabalili věci a vyrazili směr Bystřička. Už tam bylo lidu jak na Václaváku, tak se na nic nečekalo a první čtveřice se soukala do neoprénů a vest, my ostatní zatím nafukovali lodě jako o život. Jednalo se o 7 km dlouhý úsek řeky, na kterém bylo asi deset jezů do výšky dva metry. Ty přinášely největší vzrušení a chvílemi nebyla nouze ani o dramatické chvilky. Postupně jsme se na vodě vystřídali všichni alespoň dvakrát v různých dvojicích, aby to bylo spravedlivé. Měli jsme i nováčky v podobě Joža a Iva, který na otázku, zda už někdy jel na lodi, ihned odpověděl, že ano, ale na trajektu. První, kdo zaváhal, byl Ježek s Májou, ale nakonec se z válce úspěšně dostali, to Jožo se Šárkou už takové štěstí neměli a plavali břichem nahoru pěkný kus cesty. Na jejich obranu je potřeba dodat, že je pod jez srazila jiná loď, takže takový kopyta zase nejsou. Postupem času se někteří účastníci akce začali zajímat o stánek s občerstvním více než o lodě, což odhalila hloubková kontrola a při přepadové akci bylo zjištěno, že problém nebude v hladu ani žízni, ale v obsluze, která byla jak prohlásil jeden místní znalec žen, až příliš dokonalá. Posledního obluzovače se podařilo od stánku odehnat až pádlem a tak jsem nakonec rád zase usedl do lodi, abych mohl předvést své precizní kormidlování. Jednalo se již o poslední jízdu, takže se čekal tak trochu souboj titánů a ten také nastal. Po první šarvátce, kterou jsme teda bohužel prohráli, jsem zachraňoval naši loď na jezu až průvlekem křovím za pomoci téměř vyhozené ruky, ale povedlo se. Na dalším jezu už měl náš souboj tragičtější následky, takže jsme po těžkém boji sjeli ten největší jez obě lodě bokem. Následovalo divadlo ala národní hadr. Ježek nejprve zbaběle opustil loď skokem za válec, aby ho to nechytlo, načež nechal Leoše bojovat samotného. Naši loď opustila po krásném výkrutu Šárka a když po chvíli vyplavala, měla oči vykulené jak Čivava od Janky. Já ještě chvilku bojoval sám, ale pak už mě to taky vcuclo a nechal jsem si promasírovat záda. Po vyplutí jsem se vratil zpět pro loď a dobrých pět minut se s ní pral, než jsem ji pomocí šutru dostal ven. Posledním, koho to tam mlelo, byl Leoš, ale než jsem mu stihl přijít na pomoc s lodí, tak už ji v podstatě dostal ven sám taky. Tolik legrace jsme si už dlouho neužili. Zbytek plavby už pak proběhl v poklidu, až na samotné kotvení v přístavu, kdy rozrušen návratem ke stánku s občerstvením, jal jsem se udělat takovou drobnou chybičku a tak jsme to tak nějak trochu přejeli . . . takže jsem se brodil s lodí v ruce a Šárka, která nestačila, dokonce musela jít kus proti proudu a pak se nechat vytáhnout jak utopenec. Tím jsme to na Bystřičce ukončili.

Zajeli jsme ještě nahoru na přehradu, abychom věděli, od kud nám to pouštěli tu vodu a pak už se těšili na Paseky, kde na nás čekal opět dokonale připravený Beránek. Tím celý povedený prodloužený víkend skončil a já už se nemůžu dočkat, až zase bude příští dovolená . . .