neděle 8. září 2013

Dolomity, aneb jak jsme zi zavzpomínali na 1. světovou válku


Na vrcholu hory Lagazuoi
Naše veselé skupinka s Tofanou a Castellettem
Jižní Tyrolsko patří mezi mé nejoblíbenější destinace na světě, a tak když mi kamarádka Val volala, zda nechci vzít zájezd CK Adventura do Dolomit, neváhal jsem ani minutu. Bílé štíty tvořené dolomitem, průzračná jezera, posekané louky, pořádek, vínečko, siesta a pizza k tomu, no prostě ráj na zemi. Po nočním přesunu busem jsme posnídali v Brunecku a navštívili místní hrad, který si koupil věhlasný horolezec Reinhold Messner a udělal v něm muzeum zaměřené na prolínání a odlišnost kultur obyvatel žijících v horách. Každé patro má svůj kontinent nebo část hor a tak jsme byli chvíli pod Huascaránem a o patro níž zase u Everestu. Odpoledne jsme pak vyjeli lanovkou na všemi lyžaři i cyklisty známý vrchol Kronplatz 2.231 m n.m., ze kterého je nádherný panoramatický výhled na celé Alpy. Přímo na vrcholu je postaven velký zvon, jako vzpomínka na padlé během první světové války. Po pokochání se jsme vyrazili dolů přes Spitzhorn 2.173 m n.m., kde byla obří houpačka, až k jzeru Schartlsee, ze kterého se pro změnu vyklubala vodní nádrž pro umělé zasněžování. Tam skončil pohodový sestup a začalo hodně strmé klesání do obce MittetOlang, kde jsme měli sraz s těmi, co to vzali i dolů lanovkou. Chvilku jsme se hledali, ale nakonec se našli a pak už pohodovou procházkou zpestřenou hrází jezera Olangersee došli až do našeho hotelu Seehof.

Sestup do údolí Fanes

Spojení pěšáků i šlapáků u Drei Zinnen
Druhý den nás autobus odvezl až do sedla Falzarego nad Cortinu d´Ampezzo, odkud nás vyvezla obří kabina na horu Lagazuoi do výšky 2.752 m n.m. Tato hora v sobě doslova ukrývá velký kus válečné historie, neboť přímo na ní a v ní působili Rakouské i Italské pluky a vzájemně se pokoušeli odstřelit, k čemuž byla vyražena i chodba vedoucí ve skále strmě až k samotnému vrcholu. Celé okolí je plné různých zákopů, zbytků opevnění, tunelů a střílen. Vždyť hned naproti je proslulé seskupení hor Tofana, na kterých probíhali také těžké boje, zvláště pak na předskalí zvaném Castelletto. Kolem všech těchto velikánů jsme po prozkoumání štol pelášili dolů a cestu nám zpříjemňoval Zdeněk svým poutavým vyprávěním o první světové válce. Malý potůček nás provázel celou dobu se najednou se stal trochu větším a my ho brodili, přeskakovali a přemosťovali tam a zpět asi 100x, až jsem pomalu začínal věřit, že se to přeskakování někteří i naučí. Došli jsme až k vodopádům Fanes, které se řítí do hlubokánské rokle a dají se fotit z pod převisu z poza vody. No a pak už to byl jen kousek k autobusu, kde nás čekalo pivo a hurá na večeři o 30 chodech :-)

Kaplička s panorama Drei Zinnen

Chata Drei Zinnen Hütte
Třetí den byl absolutní azuro a tak jsme naplánovali výjezd autobusem až k chatě Auronzo do 2.320 m n.m. Zde vrcholilo letošní Giro d´Italia a popravdě řečeno, jsem jim ten poslední kopec ani trochu nezáviděl. My vyskákali z busu a vydali se po krásné okružní cestě přes Col de Mezo na Drei Zinnen plato, kde pramení řeka Rienza. Celou dobu jsme se mohli kochat výhledy na nejproslulejší stěny dolomit - tři vedle sebe stojící věže Drei Zinnen (Tre Cime di Lavaredo), z nichž nejvyšší má 2.999 m n.m. Na oběd jsme si došli na vyhlášenou chatu Drei-Zinnen Hütte. Odpoledne jsme pak vyrazili do štoly a zákopů vrcholu Paternkofel 2.744 m n.m. Hora, která toho z první světové války pamatuje také hodně, zvláště pak působivý příběh nadčasového horolezce a oddaného vojáka Seppa Innerkoflera, který zde tragicky zahynul. Celý okruh jsme dokončili přes chatu Lavaredo umístěnou v překrásném škrapovém poli. Po sjezdu dolů jsme se pak ještě chvíli procházeli kolem jezera Misurina a dokola prohlíželi fotku z dnešního nezapomenutelného dne.

Rozkvetlé louky Karnských Alp

Vidíš to? To bude určitě beruška a má to pěkně v .í.i :-)
Čtvrtý den jsme na chvíli opustili ostré štíty a vyrazili do travnatého pohoří plného květeny Karnských alp, z jehož hřebenu jsou na ty štíty alespoň krásné výhledy. Z města Sexten (sex zde měl ten) jsme vyjeli nahoru na hřeben opět lanovkou a pak skrze tuny borůvek a brusinek pokračovali po hřebenu na vrchol Helm, kterým prochází Rakousko-italská hranice. Pak přišly na řadu fialové krávy Milky a kousek za nimi chata Sillianer, kde jsme si dali zasloužený obídek a pívečko. Následoval úspěšný pokus o dosažení vrcholu Hornischegg 2.550 m n.m. a poklidný sestup zpět k lanovce, která nás zase svezla dolů k busu. Protože nám zbylo ještě trochu času, tak jsme se vydali na ještě jeden výlet k jezeru Pragser Wildsee, které leží pod mohutnými stěnami a kde bylo vojenské sanatorium.

Panátník I. světové války na Monte Piana

Ta má ale dělo :-) z Plzně!!!
Poslední den slibovali skřítkové deštivo, ale naštěstí se hanebné předpovědi nevyplnily a my měli opět krásně. Vyrazili jsme busem znovu na Misurinu, od kud jsme jeli horským taxi na stolovou horu Monte Piana, která byla samotným středem všech bojů během první světové války a dnes je jejím největším přírodním muzeem se stovkou zákopů, štol, chodeb, střílen a objektů. Této hoře se také přezdívá Hora slz nebo Hřbitov Dolomit. Jistě právem, neboť zde během tří válečných let zahynulo na prostoru, který obejdete dokola zhruba za dvě hodiny na 16.000 vojáků, ze 2/3 Rakouské armády. Není snad nutno ani připomínat, že mnohem větší ztráty na lidských životech než děla, granáty, pušky a bajonety měla matka příroda, která horu zasypala 6 metrů vysokou pokrývkou sněhu, mrazy okolo mínus 40°C, lavinami, bouřky a pády kamení. Při prohlídce hory, která je rozdělena na severní a jižní vrchol mohutným zářezem, musí každý pochopit, jaký se zde každý den musel odehrávat masakr. My si vše vklidu a pokoře prošli, prolozili zákopy a u mohutných hmoždířů zavzpomínali, jaké to bylo, když Plzeň byla největší zbrojovkou světa. Den nám zpestřili mladí dobrodruzi, kteří se sjeli na slack-line festival a chodili po tenkých textilních páskách přes hluboké rokle. V pod večer jsme ještě zajeli do místní proslulé sýrárny v Toblachu, která umožňuje návštěvu a výklad o výrobě sýru s ochutnávkou a samozřejmě obchodem pro nákup dobrot. Takže jsme se spolu s večeří opět pořádně přefutrovali, povyprávěli veselé zážitky z natáčení a hurá domů.

Více fotek naleznete zde: FOTO DOLOMITY

Žádné komentáře:

Okomentovat