Korsika GR20, aneb jak se klima mění

Začátek GR20

V Jurském parku

Jako již tradičně mám prvních 14 dní v září vyhrazen čas pro tradiční Korsiku a přechod slavné GR20. Přesunuli jsme se na ni autobusem a lodí. První odpoledne jsme již strávili v moři, ale překvapivě ne za slunce, ale opakovaných a stále se vracejících silných bouřek.

I.den-9 km-nahoru 350 m-Calasina-Berg. de Ballone

Autobus nás popovezl do hor a pak jsme šlapali všichni vzhůru na naší první chatu. Hned po příchodu začalo lít a tak jsme byli donuceni zalézt do stanů a v pracovní době si zdřímnout. Večer jsme pak zahájili tradiční večerní vinné hody u chataře.


II. den-14 km (21 km)-nahoru 650 m (1000 m)-dolů 600 m-Berg. de Balone-Ref. Ciuttulu di i Mori-Bivaque de Randula

Na jednom ze hřebenů

Big Tent u dědka

Ráno konečně přestalo pršet a tak jsme vyrazili na páteřní trasu GR20 a po ní si dali první řádný kopec nahoru do sedla, kde bohužel přišla zima a vítr a tak jsme místo nocování na zdejší chatě a výstupu na Paglia Orba raději vyrazili dolů do Jurského parku na tůně a letité masivní borovice. Nocleh jsme nakonec nalezli v novém kempu s luxusní přepravkovou sprchou, koupelí v tůni a petangem. Nemohlo tomu samozřejmě chybět víno a také se jistě na denním programu zabydlely karty. Se svými skrytými hláškami nás začal udivovat Ondra ("Tati, ještě máme na 3 rundy!").

III. den-18 km (39 km)-nahoru 600 m (1600 m)-dolů 600 m-Bivaque de Randula-Ref. de Dědula

Od rána nás opět přivítal nepříjemný déšť s větrem a ne a ne přestat. Došli jsme proto rychle do sedla Col de Verghio k hotelu a počkali na autobus, abychom doplnili zásoby. Odpoledne se situace ještě zhoršila a k silnému větru se přidal ještě silnější déšť, takže firma Gore mohla jít velmi rychle do kelu a já byl mokrej jak plyšovej medvídek, když spadne do vody od nádobí. byly chvíle, kdy mě to fakt nebavilo. Furt a furt lilo, navíc díky větru skoro vodorovně a začala být i kosa. Zhruba půl hodinky od naší plánované chaty jsem se dozvěděl, že na ní už není místo a proto bude lepší zůstat u místního děduli. Super chlapík. Velmi sličné návštěvnice z Francie mi pomohli s překladem a za chvilku už jsme okupovali dva obrovské stany pro 12 lidí. Hurá. Postupně docházeli všichni úplně durch a hráli jsme hru, kdo najde na sobě alespoň flíček suchý. Večer jsme pak vyhlásili s Danem preventivní protidepresní léčbu a systémem přídělů: nemáš víno - nedostaneš čaj, nás postupně zlikvidoval všechny.

IV. den-0 km (39 km)-Bivaque de Dědula

Společný oběd v jednom ze sedel

Na vrcholu Monte di Oro

Tak jako déšt si říct nedal, blbec, a tak jsme se rozhodli pro setrvání ještě jednu noc a den v pracně vydobytých pozicích. V noci u nás byl nezvaný host - liška bystrouška a odnesla mi tašku s jídlem (2x klobásky a povidlové buchty). Kráva. Zkoušel jsem ji doběhnout či ráno vystopovat, ale nedala se. Byla totiž asi mazaná. Každopádně s těma buchtama mě fakt dost nasrala. Celý den jsme tedy strávili hledáním lišky s buchtama, poleháváním, sušením věcí a hraním her. Večer jsme pak zašli k chatařovi na místní jídlo o třech chodech a spoustě dobrého vína.

V. den-IV. den-10 km (49 km)-nahoru 850 m (2450 m)-dolů 700 m (1700 m)-Ref. de Dědula-Ref. de Petra Piana

Konečně vyšlo sluníčko a tak jsme zase ťapali, tentokráte na nejvyšší bod GR20 Breche de Capitello 2225 m n.m. Byl to nahoru docela nářez, ale díky odpočatosti to všichni vyběhli rychle a nahoře jsme se mohli bavit krmením ptáků jarabáků. Následovala myší díra, kam se někteří skoro nevešli a pseudořetězy, na které navazuje rozeklaný hřeben Ostrého Roháče. Pak už nás čekal jen jeden kopec a mazali jsme dolů na chatu, kde jsme uzmuli poslední volná místa na stany a mohlo se odpočívat u vínka a karet.

VI. den-24 km (69 km)-nahoru 1050 m (3500 m)-dolů 1950 m (3650 m)-Ref. de Petra Piana-Vizzavona

Jó kozy, to je ráj

Dosažení společného vrcholu

Vstávali jsme tentokráte brzo, neb nás čekal dlouhý den v podobě spojení dvou etap dohromady, abychom dohnali ztrátu z deštivého dne a mohli se tak večer potkat s autobusem. Čekal nás nejprve dlouhý hřeben s několika vrcholy, sestup do údolá a následný dlouhatánský výšlap do sedla. Zde jsme něco pojedli a popili a tři nejméně unavení (Hanka, Martin a Petr) se mnou vyrazili nahoru na Monte di Oro. Zbytek už započal s Danem sestup do kaskád Angles, kde se pak koupali, než jsme je doběhli. My si trochu zalezli, potkali cyklisty a měli asi i dvě minutky na pokochání se z vrcholu krásnými výhledy. Sestup byl už pak opravdu urputný a tak bufet těsně před koncem vzal za své. Vyprahlost těla jak chrobáka na poušti zahasilo pivko, žaludek zcvrklej do velikosti hrášku pak nastartovali pravé nefalšované slané hranolky. Tím zbyl dostatek sil na cestu k busu a přejezd do kempu, kde jsme večer zašli na pizzu. Dozvěděli jsme se také smutnou zprávu, že Igor s Jitkou s námi dál nemohou pokračovat a musí odjet naléhavě domů.

VII. den-15 km (84 km)-nahoru 850 m (4350 m)-dolů 200 m (3850 m)-Vizzavona-Ref. de Capannelle

Po noci, kdy kolem nás bylo slyšet neustálé halekání místních psů, jako když jim kráva šlápne na kule, jsme opět vyrazili s plnou polní na trasu. Nejprve jsme vylezli nahoru do sedla, kde byl pohodový obídek a pak už jsme mazali traverzem směr chata. Problém nám udělalo jen potkání koně, což se stalo pro některé skoro stopkou v další cestě. Přitom nás ten chudák vidí 3x větší :D Večer u chaty byla spousta času a tak jsme opět mastili karty, co to dá. K tomu nám přišla vhod výborná večeře zakáplá nekonečnou karafou vína, takže mladej Ondra vyfasoval přezdívku poblión :D

VIII. den-16 km (100 km)-nahoru 1050 m (5400 m)-dolů 650 m (4500 m)-Ref. de Capannelle-Ref. de Prati

Na vrcholu Monte Includine

Opalovačka v řece

Opět sluníčko a tak jsme celé dopoledne ťapali krásnými lesy po pohodové pěšince až do sedla, kde by bufet s mega sendviči a my se tak mohli řádně naládovat. Odpoledne nás čekal už jen dlouhatánský výšlap zpět na hřeben a následná pohodička k chatě mezi dvěma bouřkama, které nás po postavení stanů asi na 3 hodiny uvěznili v chatě. Inu nelenili jsme a započali opět hodovat. Nevím proč, ale lidi z okolních stolů k nám sami od sebe začali nosit jídlo co nedojedli. No asi už jsme nevypadali nejlépe :D

IX. den-11 km (111 km)-nahoru 650 m (6050 m)-dolů 700 m (5200 m)-Ref de Prati-Ref. d´Usciolu

Ráno jsme si přivstali na východ slunce z moře a pak utíkali dosáhnou společného vrcholu na Punta della Cappella 2041 m n.m. Poté jsme si užili pořádně pravých koz. Byly různých velikostí, tvarů i barev a hlavně se na ně dalo libovolně sahat i se s nimi dle libosti fotit. Jen občas zamečely. Polední pauza byla krátká, neboť nervózní mamka opět strhla všechny ostatní a tak jsme museli opět mazat nahoru do kopce. Nakonec se vyplatilo, neboť po příchodu na chatu nám opět zapršelo. Tak jsme museli opět propadnout vínu a karbanu, dokonce i s místním chatařem, který nám jako již tradičně naléval kořalku přímo do chřtánu. Také proběhl obchod o výměně Hanky za dva koně.

X. den-16 km (127 km)-nahoru 800 m (6850 m)-dolů 1040 m (6240 m)-Ref. d´Usciolu-Ref. d´Asinao

Konec v sedle Coll de Bavella

Bavella - mohutné věže

Od rána bylo už zase sluníčko a tak jsme si trochu užili na hřebenu, kdy jsem si chvílema připadal už jako postřelenej kamzík. Pak jsme sešli na romantické loučky s potoky a přesunuli se až k té největší, kde je nový most a krásné tůně na koupání. Prostě místo jako zrozené pro obědovou pauzu. Mamka nám ji teda zase trochu zmenšila, ale i tak to stálo za to. Odpoledne nás čekal dlouhý výstup na Monte Includine 2.157 m n.m. a pak nekonečný a hustý sestup na chatu. Zde proběhl večírek z řady snů, na kterém nechyběl Létající Čestmír a erotické scény Dády Patrasové, o hře na schovku ani nemluvě . . .

XI. den-10 km (137 km)-nahoru 600 m (7250 m)-dolů 550 m (6790 m)-Ref. d´Asinao-Col de Bavella

Poslední den byl opět krásný, ale trochu víc než jen hodně větrný. Sešli jsme nejprve do údolí a pak už mazali nahoru na poslední kopec mezi mohutné věže v sedle Bavella. Zde jsme si to užili i s řetízky a trochou lezení. Sestup k soše Madony v sedle byl sice strašně dlouhý, ale zase triumfální a tak jsme si hned všichni po příjezdu autobusu otevřeli pivko. Zajeli dolů do Zonzy na oběd, nakoupili zásoby na večer do kempu, kde následovala deratizace a řádný závěrečný večírek. Ten narušilo jen obvyklé pršení, Ondrovo mohutné šlapání na kole a drzá liška, která přišla mezi nás a kousla Hanku do nohy, následně pak ještě Mamku v noci ve stanu do ruky.

Valí se na nás další bouřka

Bonifacio - perla Korsiky

Další den jsme přejeli do Bonifacia, které je vystavěno na mohutném vápencovém útesu. Nejprve byla v plánu projížďka na lodičkách, která byla naštěstí kratší, neboť moře bouřilo tak, že si z naší lodičky udělalo hračku a už už to vypadalo, že mnozí z nás budou krmit rybičky. Pak jsme zašli do starého města a na oběd. Odpoledne jsme se přesunuli do Solenzary na pláž, kterou teda hlavně na začátku bičovala mohutná bouřka a vichr jak v horách, což ale přineslo mohutné vlny, v kterých jsme asi dvě hodiny všichni blbli jako malé děti. Dokonce po vodě připlavalo prkno, už se nikdo nedržel a tak jsme měli další hračku. Večer se pak rozpoutal neřízený závěrečný večírek přímo na pláži u táborového ohně za zvuků kytary až do dlouhého rána.

Poslední den jsme ještě prožili prohlídkou Bastie a pak už jsme se nalodili na trajekt a vyrazili domů. Letošní Korsika byla sice divoká na počasí, ale alespoň byla něčím jiná a stále se mi na ni líbí více a více. Tak zase za rok či za dva?

Více fotek najdete zde:  foto Mára

                                     foto Martin H.