Mt. Blanc, aneb jak jsme zásobovali chatu

Vrchol Breithornu

Na západním vrcholu Breithornu

Poslední moje letošní výprava do Alp byla s kamarády Vitalim a Andrejem. Nejprve jsme se přesunuli do mé oblíbené destinace Randa-Zermatt, kde jsme se ubytovali hned vedle golfu, abychom nasáli tu správnou atmosféru. Druhý den jsme hned ráno vyrazili na aklimatizaci lanovkou na Klein Matternhorn a následně už po svých na Breithorn. Na prvním vrcholu docela fučelo, tak jsme se raději přesunuli po hřebínku na centrální, kde jsme byli sami a mohli započít hostinu. naším cílem bylo totiž zůstat nahoře co nejdéle a tak kluci pro vyplnění času nahoru vytáhli dvě plné tašky jídla se vším možným. no můžu odpřísáhnout, že takto jsem se na vrcholu ještě nepřejed. No a když už jsme byli jak tři koule, tak jsme se skulili dolů zpět na lanovku na prohlídku Zermattu. Po večeři jsme pak vyrazili na golfové hřiště a myslím, že se zde započala moje nová velká kariéra!!! Minimálně teda v hledání míčků v oblastech, kde se již neseká . . .

S Mt. Blancem v zádech

Lezení na skalkách v Chamonix

Následující den jsme přejeli do Francie do Šamonic (Chamonix). Cestou kluci koupili zhruba 40 kg výborných meruněk, takže jsme na hranicích málem platili clo jako pojízdná zelenina :D Odpoledne jsme pak zašli na místní vyhlášenou tržnici a hlavně na skalky trochu si zalézt. Pro kluky to byla úplná premiéra a tak se ze začátku trochu rozkoukávali, ale pak už jim to šlo úplně samo. Do teď se smějeme těm hláškám: "a teď mam dělat co?" a "já nejdu dolů, já tu chci zůstat!" Večer jsme se pak vydali do města na prohlídku a já za Plizim a Adélkou na pivko a do Poco Loco baru na pořádnýho burgra.

Ostrý hřebínek od lanovky na Midi

Východ slunce těsně pod vrcholem

V neděli jsme trochu zaspali a málem nestihli snídani :D Pak už jsme vyrazili na lanovku a vyjeli s ní až nahoru na Aguide de Midi do 3.842 m n.m. Zde jsme se chvíli pokochali a pak po ostrém hřebenu sestoupili dolů na ledovec a za chvilku došli na chatu Cosmiques ve výšce 3.613 m n.m. Zde jsme se ubytovali a věnovali se zejména opalování, regeneraci, hraní karet a jídlu. A to opravdu doslova. Kluci nějak špatně pochopili, že tam nebude jídlo a tak sebou přinesli zhruba 20 kg potravin. A to prosím né žádný aušus, ale samé dobroty. Takže po té, co jsme se totálně přežrali k prasknutí a s námi i okolní lidé a ptáci, tak jsme ještě 15 kg prodali chatařovi jako zásoby na zimu.

V obávané stěně Mauditu

Pohoda na vrcholu Mt. Blancu 4.810 m n.m.

Pondělní den D začal už v jednu ráno budíčkem a snídaní, abychom mohli ve dvě ráno vyrazit směrem k vrcholu. Bylo docela teplo, ledovec byl měkký, před námi kopec plný čelovek a tak jsme je vzorně následovali. Na Mt. Tacul jsme vyběhli poměrně rychle, přeskákali cestou několik trhlin a podešli pár nebezpečných seráků velkých jak nákladní lodi. Na Mt. Maudit už nám to trvalo trochu déle, neboť nás čekala jedna nepěkná odtrhovka a v závěru ještě dvě délky lezení v ledu, které bylo potřeba odjistit. Pak už jsme přeskákali jen pár trhlin a za východu slunce zdolali posledních závěrečný hank na vrchol. Ten jsme si hezky užili a po svačině a fotkách se vydali na cestu zpět. Na slunci mi teploměr ve čtyřech tisících ukazoval +36°C, no prostě vedro jak sviňa svinutá, ledovec roztopenej, trhliny otevřené, seraky nakloněné, naše nožičky unavené, ale šlapali jsme vzorně dál. Nakonec se nám podařilo před třetí odpoledne dobojovat zpět na lanovku na Midi a spokojeně sjet dolů. Zde nás pak čekala regenerace, pívečko a super večeře v luxusní restauraci na oslavu vítězství. Měli jsme asi osm chodů, něco z toho byly opravdové delikatesy. Samozřejmě nechyběla ani ochutnávka vín a tak jsme se brzy dostali do velmi dobré nálady a bavili se párečkem od vedlejšího stolu. Slečna si vzala šaty bez ramínek, co je maj držet prsa, ale pač žádný neměla, tak jí ty šaty furt padaly. Pak taky neustále někomu sms-kovala pod stolem, neměla prstýnek a byla bez zájmu a odtažitá, zatímco on vypadal jako Banderas, měl prsten a snažil se jí okatě balit a byl nervózní z každé nové sms. Ovšem oba pili víno a po několika skleničkách začala být přívětivá a poddajná. Bohužel ten blbec prováhal správnou chvíli a tak po několika dalších skleničkách začala být unavená a ospalá. Kde nakonec usla nevíme, ale rozhodně víme, že jemu ten večer nedala :D

Aquide de Midi

Na Mt.Tacul s Mauditem v zádech

Poslední den jsme už jen zabalili, nakoupili suvenýry a vyrazili na dlouhou cestu domů. Tu nám cestou zpříjemnila zastávka v Sinsheimu, kde je obrovské muzeum letectva, války a aut, které rozhodně stojí za zastávku. Poslední akce letošního léta tedy skončila také úspěšně a já už se pomalu těším na příští rok. Letos se mi podařilo vylézt během měsíce a půl 32 čtyřtisícových vrcholů a jednen těsně menší.

Více fotografií naleznete zde: FOTOGRAFIE