pondělí 1. srpna 2011

Wilder Kaiser, aneb je to jen turistický chodník

Další letošní zájezd s CK Adventura mě zavál na hranice Rakouska a Německa do romanticky divokého a rozeklaného pohoří Wilder Kaiser. Úvod nebyl úplně povedený, pač jak jsem dojel na parkoviště u Wochenbrunneralm, tak začalo chcát jak kdyby měsíc nepršelo a ne a ne přestat. Za chvíli dorazili ostatní autobusem, nabali jsme si věci a hurá v tom slejváku na chatu Gruttenhütte do 1620 m n.m. Chvíli jsme si odpočinuli a pak si udělali školení o postupu na zajištěných cestách (feratty) na chatě mezi trámama. Večer jsme pak naordinovali zavodňovací dietu v podobě rádlerů, takže všichni chodili celou noc čůrat. Na dobrou noc nám holky udělaly médní promenádu v nočních košilkách a to se to spalo.

Druhý den bylo stále hnusně, ale už nepršelo, tak jsme vyrazili na výlet. Naším cílem byla nejvyšší věžička celého pohoří Ellmauer Halt vysoká 2344 m n.m. Cesta vede po zančně ukloněných travnatých svazích s hladkými vápencovými plotnami a překvapivě je hodně ledabile zajištěna, což bych řek, že spíše vůbec. Popravdě si nedovedu představit zde jít za mokra, neboť riziko pádu zhruba 200 metrů je enormě vysoké. Ze sedla Rote-Rinn Scharte už naštěstí začíná klasická feratta se skobami a kramlemi, takže to hned bylo o trochu bezpečnější. Pár blbých úseků se sice našlo, ale za chvilku jsme prosvištěli kolem bivaku a společně všichni dosáhli vrcholu. Po obědě jsme stejnou cestou sestoupili a chtěli si to spestřit ještě krátkou zacházkou do sedla Köpftörl, ale pač se ozvaly dva hromy, tak jsme raději mazali na chatu. Jirkovi se cestou rozhodla odejít podrážka do věčných lovišť a tak musela zafungovat tesa páska. Do večeře jsme se trochu prospali a pak rozjeli vysokou hrou v kostkách a kartách. Pivo i Radlery došly a tak jsme šli zase spát. Já jsem si nechal ještě povědět nádhernou pohádku od Elišky, kterou by mi i samotný Ódin záviděl a měl tak krásné sny až do rána.

V sobotu nás konečně probudilo sluníčko a tak jsme mohli pelášit soutězkou na Gaudeamushütte, pak po krásných loukách nad Acknerlhütte a následně jsme započali dost přísný opět ničím nezajištěný výstup na Ackerl Spitzi. Cestou nám odpadl Jiřík, pač jeho bota definitivně vypověděla službu a k němu se přidala většina po dojití pod stěnu s ledovcem. Já s Eliškou, Kubou a Honzou pokračoval směle dál, takže jsem jim nejdříve zafixoval ledovec is trhlinkou, následně 30 m kolmou stěnu a pak už skoro bez pomoci dolezli až do sedla. Zde jsme se z časových důvodů rozhodli vylézt jen na Mauk Spitz 2231 m n.m. No jen, ono to zase byla pěkná haluz, pač jsme se dvě hodiny plazili po šikmé ploše nebo po hřebínku jako břitva po čtyřech bez jakéhokoli zajištění a mě pomalu ale jistě docházelo, co ve Wilder Kaiser znamená pojem turistický chodník. Marně jsme v některých pasážích hledali ocelová lana, která měla být v roce 2006 pro větší bezpečnost a stálé smrtelné nehody doistalována. Každopádně jsme nakonec na vrchol dolezli. Sestup dolů probíhal v podobném charakteru a tak jsem si raději vzal dva na krátké lano, aby měli větší pocit bezpečí. No můžu vám prozradit, že v některých pasážích padaly i nejrůznější vaginálie. Nakonec jsme to všechno zvládli a po už lehčí skutečné ferattě s evrátili v sedm večer na večeři. Následovala velká oslava v nespočtu rádlerů a dokonce se to nahecovalo i na Williems Birne o několika chodech, takže chatařka u placení kroutila hlavou, jak že to dokážeme všechno vypít. Já si pak ještě dopřál trochu romantiky za měsíčku pod hvězdami, aby se mi krásně spalo.

Poslední den pojali někteří už jen jako sestup k autobusu, další ještě zkusili ferátku Jubiläumssteig a Jana s Eliškou s námi vyrazili nahoru na Hinter Goinger Hält do 2192 m n.m. Šli jsme nalehko bez batohů, které jsme nechali v kleči a tak jsme byli za chvilku zase zpátky a přes Gaudeamushütte sestoupili také k busu. Zde jsme ještě dali koupel v potoce, co dělá mávnutím kouzelného proutku z můžu ženy a celou akci jsme tak zdárně zakončili.

Fotografie ze zájezdu naleznete zde: FOTKY

PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)

Žádné komentáře:

Okomentovat