Matternhorn, aneb jak jsem vedl místní guidy

Po nočním reji s děvčaty jsem strávil odpočinkový den u jezera na golfovém hřišti a po Ódinovsku vzpomínal na zdravě huňatý klín, jenž včera bohužel nebyl mému zraku upřen, zatímco Šochy se aklimatizoval na Breithornu. Druhý den mělo pršet a tak jsme nikam nešli a čekali na lepší počasí. Dopoledne to ještě šlo, tak jsme alespoň jeli lézt na Täschalp na zdejší proslulé réninkové plotny, kde nám chvílemi i slušně lepilo :-) Odpo nás pak vyhnaly slíbené bouřky, které bohužel nepřestaly úřadovat další celý týden.

Přesto jsme dokázali objevit jeden nadějný den na výstup a tak jsme se dalšího dne přesunuli v poklidu přes Zermatt lanovkou na Schwarzensee a pak pěšky na slavnou Hörnli Hütte. Odpoledne jsme se věnovali nácviku lezení a učení se trasy na ráno. Šlo nám to dobře a dolezli jsme za hodinu až na Žlutou věž. Při sestupu se zatáhlo a začalo sněžit, večer přišla ještě bouřka a dlouho to vypadalo, že nahoru půjdeme úplně sami. Nakonec se nás sešlo na chatě 10 dvojic. Na chatě byla zas kaltna jak hyjena a než přinesli večeři, tak jsem málem sežral i 3 tejdny jetý ponožky, co stáli v koutě a odmítaly si sednout.

Ráno po mrzké snídani jsme ve 4 vyrazili jako druzí, ale záhy se probojovali na první místo, neb Ti další vůbec nevěděli kudy jít. Nepříjemné bylo, že na zemi leželo z noci zhruba 10 cm mokrého klouzavého sněhu už dole. Navíc hned na prvních fixech dobírám Šochyho a najednou koukám, že je lano volný a on je kus pode mnou na ledovci skrčenej u země. Sem si říkal, se z toho posral nebo co, ale ona mu naštěstí jen vystřelila čelovka a udělala si bungee jumping kousek od cesty. Tak jsme se tomu zasmáli a mazali dál. Postupně jsme všem utíkali, až jsme se před Eisloch stratili na chvíli taky a museli přelést poměrně nechutně těžké skalky obalené sněhem, abychom se vrátili zpět na trasu. Povedlo se a postupovali jsme dál. ještě asi hodinu se nám dařilo držet výstupovou trasu, která stále více mizela v hlubším a hlubším sněhu, až už nešla poznat vůbec. Mezi tím nás došli 3 místní guidi, tak jim povidam, zda vědí kudy, že já už ne a oni na mě, že zatim jsem to vedl super a že taky nevědí a ať prej pokračuju, že to je dobrej směr. No takže jsme v tom hnusu, kdy nebylo vidět na krok a všude to strašně klouzalo a bylo mokrý, dolezli zpátky na hřeben a brutálníma skalkama a plotnama jsme se pomalu sunuli nahoru lezením IV-V (normálně max III) a pustili dvě dvojce před sebe. To už se dávno tahaly frendy a vklíněnce a tak najednou koukam, že za náma nikdo nejde, z těch dvou co jdou před náma se jedny rozhodli otočit, tak jsme to zhruba ve výšce 3900 m n.m. otočili taky, cestou sebrali ještě družstvo Čechů a za chvíli za náma šli i ty poslední. No šli, ono jsme to všechno museli poslaňovat a pak sklouzat zase dolů. Prostě nakonec jsme byli rádi, že jsme to ve zdraví přežili. Na žal i na oslavu jsme dali pivko a já se pak šel ještě utěšit za holkama na recepci, z čehož nakonec vyplynula Bakardy párty jak hrom . . .

Naštěstí jsem měl rozum a moc toho nepil, pač ráno jsme brzo vstávali a šli si spravit chuť na Weismiss 4023 m n.m., takže jsme přejeli do Saas Grundu a první lanovkou vyjeli až na Hochsass do 3200 m n.m. Jak jsme na to byli natěšení a viděli mraky, které se na nás stahovali, tak jsme nahoru vyběhli za dvě hodiny a dolů pak seběhli za hodinku. Vypadá to, jako lehká záležitost, ale přátelé, ty trhliny, co jsme museli přeskakovat a procházet, nad nima neuvěřitelně labilní seráky, to bych vám teda nepřál. Stihli jsme to akorát a po příjezdu dolů se nahoře začalo jako každý den odehrávat peklo v podobě několika bouřek. Tento týden prostě nebyl dobrý na náročnější výstupy na skále. Budeme se muset vrátit.

Více fotografií z akce naleznete zde: FOTKY

Pokud také někam chcete jet, tak pro motivaci koukněte sem: MOŽNOSTI KOPCŮ