Tonda nás př
evezl bezpečně do Rakouska na start první etapy, na kterou jsme se vydali i přes to, že teploměr ukazoval ve stínu přes 30°C a i mouchy se pomalu začínali mazat opalovacím krémem. Cesta vedla po rovině přes Lofer kolem říčky Saalach, chvilku po šotolině, chvilku p
o asfaltu. Napravo i nalevo jsme se mohli koukat 
na krásné kopečky. Postupně jsme se dokodrcali až do Saalfeldenu, kde kdo nezabloudil, tak přes něj asi nejel. Následoval krátký výjezd kolem koupaliště a pak už jsme frčeli dolů do Maishofenu, kde jsme byli ubytovaní. Přijeli jsme akorát na večeři, napěchovali si břicha a zapadli do postýlky.
evezl bezpečně do Rakouska na start první etapy, na kterou jsme se vydali i přes to, že teploměr ukazoval ve stínu přes 30°C a i mouchy se pomalu začínali mazat opalovacím krémem. Cesta vedla po rovině přes Lofer kolem říčky Saalach, chvilku po šotolině, chvilku p
o asfaltu. Napravo i nalevo jsme se mohli koukat 
na krásné kopečky. Postupně jsme se dokodrcali až do Saalfeldenu, kde kdo nezabloudil, tak přes něj asi nejel. Následoval krátký výjezd kolem koupaliště a pak už jsme frčeli dolů do Maishofenu, kde jsme byli ubytovaní. Přijeli jsme akorát na večeři, napěchovali si břicha a zapadli do postýlky.V pátek r
áno jsme se nechali odvést ke Krimmelským vodopádům, které jsme si prohlédli ještě pěšmo a pak už jsme opět osedlali naše dvoukolé oře a pěkně s kopce dolů mazali kolem řeky Salzach a úzkorozchodné železnice až do Mittersielu, kde byla polední pauza a Tonda nám připravil párečky a vychladil pívo. Bylo to potřeba, pač teplo bylo už víc jak v Rusku, když se pálej hokejky po prohranym mistrovství světa. Cestu nám navíc trochu znepříjemnil docela silnej protivítr, až to vypadalo, že před náma někdo pustil větrák. Po posilnění už ale bylo líp a tak jsme přes Kaprunské elektrárny dojeli až do Zell am See, kde jsme dali zmr
zku a vykoupali se v jezeře, při tom měli výhledy na Kaprunský ledovec, kde se ještě lyžuje.
áno jsme se nechali odvést ke Krimmelským vodopádům, které jsme si prohlédli ještě pěšmo a pak už jsme opět osedlali naše dvoukolé oře a pěkně s kopce dolů mazali kolem řeky Salzach a úzkorozchodné železnice až do Mittersielu, kde byla polední pauza a Tonda nám připravil párečky a vychladil pívo. Bylo to potřeba, pač teplo bylo už víc jak v Rusku, když se pálej hokejky po prohranym mistrovství světa. Cestu nám navíc trochu znepříjemnil docela silnej protivítr, až to vypadalo, že před náma někdo pustil větrák. Po posilnění už ale bylo líp a tak jsme přes Kaprunské elektrárny dojeli až do Zell am See, kde jsme dali zmr
zku a vykoupali se v jezeře, při tom měli výhledy na Kaprunský ledovec, kde se ještě lyžuje.V sobotu pak vyra
zila skupinka odvážných nahoru na Grossglocknerhochalpenstrasse, kam vede kopec dlouhý 25 km a stoupe se z Brucku ze 700 m n.m. až na Hochtor do 2535 m n.m. a ty výhledy za tu několikahodinovou dřinu opravdu stojí. Ostatní jeli dle plánu přes Taxenbach až k soutězce Lichteinsteinklamm, která patří k nejhlubším v Alpách. No a kdo toho ještě neměl dost, tak se projel ještě až do Bischoshofenu. Navečír vedro vygradovalo natolik, že přišla spásná bouřka a hned se dýchalo líp. Měli jsme i super večeři a aby toho nebylo málo, tak nám Doris ještě připravila k pívečku Tataráček s topinkama, no paráda.
zila skupinka odvážných nahoru na Grossglocknerhochalpenstrasse, kam vede kopec dlouhý 25 km a stoupe se z Brucku ze 700 m n.m. až na Hochtor do 2535 m n.m. a ty výhledy za tu několikahodinovou dřinu opravdu stojí. Ostatní jeli dle plánu přes Taxenbach až k soutězce Lichteinsteinklamm, která patří k nejhlubším v Alpách. No a kdo toho ještě neměl dost, tak se projel ještě až do Bischoshofenu. Navečír vedro vygradovalo natolik, že přišla spásná bouřka a hned se dýchalo líp. Měli jsme i super večeři a aby toho nebylo málo, tak nám Doris ještě připravila k pívečku Tataráček s topinkama, no paráda.Poslední den nás Tonda opět popovezl autobusem na Pass Lueg, od 
kud to bylo už jen dolů s kopce přes Gollink do Hallein. Tam nás čekal vrchol dnešního dne v podobě cukrárny, kde dělají poháry větší než si člověk dokáže vůbec představit, tak jsme se předháněli, kdo objedná větší, až to dopadlo tak, že jsme to málem ani nedojedli. Pak jsme se přehoupli do Salzburgu na prohlídku města no a to už byl skoro konec zájezdu, neboť nás hned za městem zase už čekal autobus, tak jsme koukli na Mozarta, dojedli všechny párky, naložili kola a 
pak už frčeli domů spokojeni, kolik že kilometrů jsme to najezdili.
Fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky
kud to bylo už jen dolů s kopce přes Gollink do Hallein. Tam nás čekal vrchol dnešního dne v podobě cukrárny, kde dělají poháry větší než si člověk dokáže vůbec představit, tak jsme se předháněli, kdo objedná větší, až to dopadlo tak, že jsme to málem ani nedojedli. Pak jsme se přehoupli do Salzburgu na prohlídku města no a to už byl skoro konec zájezdu, neboť nás hned za městem zase už čekal autobus, tak jsme koukli na Mozarta, dojedli všechny párky, naložili kola a 
pak už frčeli domů spokojeni, kolik že kilometrů jsme to najezdili.Fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat