Rok se sešel s rokem a tak tu byl letošní první zájezd sezóny, tentokráte s CK Trip na kolech k Bodamskému jezeru. Předpověď počasí neslibovala nic moc vyhlídky a celou noc, kdy jsme se přesouvali 
busem na místo nám také lilo jako z konve. Ráno se však udělalo lépe, tak jsme vyházeli kola z vleku, nasadili na lavy blembáky a vyjeli na vejlet kolem jezera. Vlny byly jak kdyby měla přijít tsunami, takže racci vypadali jak surfaři
, když skáčou trojtýho řiťbergra. 
Cestou jsme minuli slavnou jezerní scénu opery v Bregenz, kde před dvěma roky skákal James Bond jako do vody, i když my přítomní jsme na vlastní oči viděli, že sebou jen tak plácnul do plachty. Pak už jsme přejeli do Německa do Lindau, kde jsme vzali útokem všechny hospody a kavárny, abychom zjistili, že všude obsluhují Češky a venku hrají na kytaru s tanečníky a mimy zase Slováci. Pak už se jelo do Friedrichshafenu na Zepeliny (vystřelíš-li, nedostřelíš, dostřelíš-li, netrefíš) a někdo rychle zpět, jiní zase přes jezero lodí a Švýcarskem pak domů.V pátek byla
zase kosa, až jsme se báli, že zamrzne jezero a tak jsme raději odjeli do hor na Silverettu. Ti rozumnější se vydali hned nazpět dolů do údolí, ostatní s námi naopak po slavné Hochalpensilverettastrase nahoru. Serpentiny přibývaly, stejně tak sněhové mantinely, takže jsme si připadali jako v lednici, do toho se přidala mlha, že by ji vodník Česílko mohl krájet a teplota klesa rychle jak kurz Eura v posledních dnech. Nakonec se počet zatáček zastavil na čísle 32 a my se mohli vyfotit na nejvyšším bodě silnice (Bielerhöhe 2032 m n.m.). Pak už nic nevím, pač jsem se klepal kosou 
tak, že jsem ani nemohl brzdit, stejně mi určitě zamrzly brzdy. Pouhé 2°C nad nulou a k tomu studený vítr. No co víc si přát na 20 km sjezdu. Dole to vypadalo, že přijel tučňák s lednim medvědem (ano, i Pan Opičák omrzl). V údolí naštěstí bylo tepleji, tak jsme dojeli do Bludenz, kde bloudí vždycky všichni, vzali útokem fabriku Milka a v poklidu dojeli do Feldkirchu. Večer pak proběhlo několik mejdanů současně, že už ani nevim, na kterym jsem byl a na kterym ne, ale co vím, že jsem si vysloužil lízátko :-)Sobota byla trochu d
eštivá, ale od návštěvy Vaduzu nás neodradilo ani mokro, ani píchlé kolo pana Doktora kol. Průšvih nastal až ve chvíli, kdy jsem na jedné z nainstalovaných plastik zanechal Pana Opičáka a málem tam zůstal navždy. Díky statečná zachránkyně. Totální rovina nás pak téměř vyčerpala, takže bylo potřeba na polední
pauze doplnt zásoby. Odpoledne byla ta rovina ještě větší, ale pač se konečně udělalo teplo, tak se to dalo vydržet. P
růšvih spíš bylo, že došlo pivo. Ach Čížku, Čížku, ptáčku zeleného peří :-) Večer jsme tudíž museli přežít na víně a kořalkyho moku.Neděle má být svátečním dnem a tak jsme objednali sluníčko, lanovku a jelo se zase na výlet. I s koly jsme se tak ocitli nanáhorní plošině s krásnými výhledy na jezero a tak jsme to mohli drandit celou dobu v podstatě s
kopce nebo po rovině. Na chvilku jsme si odskočili do Německa na dlabanec a pak zase mazali zpátky do Rakouska. Cestou jsme si dali ještě jeden bezvýznamný kopeček, myslim že 19%, aby jsme se taky trochu zapotili no a potom už byl jen sjezd dolů k jezeru a do sprchy u busu. No a to už byl konec toho našeho výletu a jelo se dom.Fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat