Free Litovel Bobr cup, aneb jak Ježci skalní porazili bobra

Aby bylo jasné, o co jde, tak celý adrenalinový závod se skládá ze tří disciplín. Na prvního (já-běžec), čeká běh kros cca 15 km (chrti od 48 zbytek až 100 minut) - lesní cesty, asfalt cca 2 km, 5 x brod přes řeku, nejhlubší je po krk. Druhý (Ježek-MTB) se musí popasovat s 25 km MTB cross-country (Gary od 54, na skládačce až 140 minut) - lesní a polní cesty, 3 x brod řekou na horském kole a poslední z týmu (Francesco-vodák) musel dát sjezd na divoké vodě 6 km (tuleň Gaston 21, bez pádla 60 minut) – řeka Morava úsek nad splavem cca 3 km proti proudu a zpět + několik prima přeběhů včetně třímetrového skoku do bazénu. Obtížnost WW I – IV (dle hodnocení divoké vody a množství vypitého rumu před startem „na hranici sjízdnosti“ !!!). Celé dohromady to tvoří jeden tým, který jsme nazvali JEŽCI SKALNÍ a během závodu jsme byli spojeni bobřím odhryzem (štafetový kolík s č.64).

Jak to vzniklo? Asi před týdnem, když jsme se s Ježkem probouzeli z delíria po předchozím tahu, mi Francesco poslal mejla s odkazem na Bobrcup, zda bychom do toho jako nešli? No a jak my byli ještě na plech, tak říkáme, že jo a přihlásili jsme se. Pak teprve přišla odpověď, že si Francesco jen dělal srandu, ale když už, tak už, takže jsme měli všichni zhruba týden na trénink. Já-pojal jsem to velmi zodpovědně a šel 2 x běhat. Ježek se byl jednou projet na kole a jednou pomocí kola rozvážel faktury. Francesco byl 2 x na vodě a na břehu si zkusil, jaké je to držet v ruce závodní pádlo. Taková tedy byla naše příprava. Ambice? Přežít, neutopit se, nevzdat to, užít si to, nenechat se porazit babama, zkusit být do první 100 a samozřejmě vidět aspoň jednoho bobra.

Před devátou ráno jsme se sešli v Litovli u koupaliště v areáu strartu a cíle, pokecali, naladili formu (pivko), zjistili co a jak a pak už se šlo na věc. Po krátkém rozběhání a rozcvičení jsem musel chvíli pózovat pro televizi (ještě že nechtěli rozhovor). Pak se čekalo na vrtulník a na hejtmana, takže veškeré zahřátí před startem bylo fuč. Najednou někdo písknul a už se to valilo jako lavina. Po dvou zatáčkách přišel první brod. Naštěstí jen po kolena, ale cítím, jak to v botech nepříjemně čvachtá. Druhý brod byl pný fanoušků a už jsem na něj šel takticky jako šemík, takže jsem měl vodu až po krk a mokré úplně všechno. Nebylo to ale tak hrozné, jak jsem čekal. Koukám, že jsem nějak ve předu a držel jsem tempo i po úzké lesní cestičce. Asi po 5 km mi začínalo pomalu být jasné, že to už dlouho nevydržim a že snažit se držet čelo naší běžecké elity nebyl asi úplně dobrý nápad. Další dva brody mě definitivně zastavili. Kolem mě se v kopcích prohnalo asi 20 lidí. Trápení skončilo až když se objevila cedule 4 km do cíle. Ne že bych jako ještě mohl, ale už mě pak nikdo nepředběhl a držel jsem opět tempo s ostatními. Překvapivě toužebně jsem očekával cílový nejhlubší brod. Šel jsem do něj podobně jako kůň Železník když si na Velké Pardubické dával Velký taxis. Nádhera. Plno fanoušků a hlavně nahoře konec. S posledních sil jsem to předal Ježkovi.

Ten vyjel na trať pln optimismu. Časem mu však ztuhl úsměv na tváři. Trať se překvapivě stočila do prudkých kopců, stále nahoru a dolů (kdo by to byl býval do kraje kolem Litovle řekl), navíc nám Ježek několikrát cestou zabloudil a už se pomalu také začínal těšit na poslední brod. Když v tom, z ničeho nic, se kolem něho prohnala mistrině ČR v MTB a tak se teda rozhod, že ji nepustí a pelášil za ní, co mu síly stačili. Pak aby se neřeklo, tak ji těsně před cílem předjel a udržel tak hrdost naší štafety nad vodou. Popravdě jsem mu ten výlez z vody v cyklistyckých tretrách s kolem nad hlavou vůbec nezáviděl, ale bylo moc příjemné sedět na břehu už v suchém oblečení, baštit langoš a zapíjet ho pivem.

Na posledním úseku do toho šel Francesco doslova po hlavě, když začal šipkou do vody a následně sprintoval po louce jako zajíc na honu. Ve vodě se do toho pořádně opřel a vylepšoval naše pozice, ale na otáčce si nevšiml červené na semaforu, takže se srazil s projíždějícím parníkem od Brna a šel ke dnu rychlejc jak titanik. Pak se to sice snažil ještě dohnat, ale s lodí plnou vody to už šlo špatně, navíc byla dost vrtaká, takže se nám chlapec vykoupal ještě jednou při závěrečném sjezdu z umělé rampy do cílového bazénku a tak nám do cíle nepřijel, ale připlaval. Každopádně to znamenalo celkovou 52. pozici (42. v kategorii) s časem 2 hod 39 min, (výsledky zde) což lze považovat za neuvěřitelný úspěch, na němž se v nemalé míře podíleli i fanynky Mája a mama Ježková s Kerýškem, které nám po celou dobu závodu zajišťovali kompletní servis a mediální přízeň. Všechno jsme to zakončili pořádnou baštou (polévka a nudle s kofolou), vyhlášením vítězů, tombolou a pózováním s maskotem Ježkem pro vdavek chtivé fanynky :-) Takže pokud to příští rok vyjde, tak se tu zase sejdem a tentokrát z nás půjde strach!!! Pokud chcete vidět asi 40 min velmi hezky uděláný záznam České televize, tak klikněte zde: Bobrcup v TV.