Moravský kras, aneb jak jsme hledali nové jeskyně

Po návratu z Korsiky jsem se doma ani neohřál a už mě čekalo další dobrodružství. S nejlepším kamarádem Ježkem z Vizovic jsme vyrazili do Moravského krasu, kde jsme v okolí Holštejnu a Ostrova u Macochy doslova po kolenou a břiše prolézali veřejnosti nepřístupné jeskyně, propasti a závrty. Začali jsme jako obvykle stylově, takže před prvním vstupem jsme se naladili proti strachu trochou slivovice s pivečkem, aby nás náhodou nepřekvapila klaustrofobie :-) Pak už jsme navlékli holinky, montérky, helmy, čelovky a rukavice. Vypadajíce jako blbci zabalení do overalů uprostřed léta jsme došli ke vstupu, odemkli ho a po 40 m dlouhém žebříku slezli do našeho prvního podzemí, konkrétně jeskyně Lopač. Byla pro nás zajímavá aktivním podzemním tokem, díky kterému jsme stále šli vodou a slézali různě vysoké vodopády. Ke konci došlo už i na plazení se po zemi blátíčkem a jílem, no moc velká paráda. Cestou zpět jsme dostali za úkol vynést ven asi 30 m dlouhý husí krk, což v tom bahně, vodě, průlezech a na žebřících nebyl vůbec lehký úkol. Šel jsem první a po překonání dlouhého žebříku jsem se zašprajcnul kdesi mezi krápníky a z ničeho nic mi husí krk vypadl z podpaží. "O ou!" řejl jsem si, když jsem ho viděl nedostižně odjíždět chodbou směrem k žebříku, pod kterým stál Ježek. Po chvíli se ozvalo: "mrd!" a potom: "kurva co děláš?", no a tak jsme si celou proceduru zopakovali, tentokráte už s dobrým koncem. Po výlezu z jeskyně jsme naše čisté oblečení skoro nepoznali, dali pivko a zašli ještě do jeskyně Balcarka, kde se nám podařilo totálně rozebrat místní průvodkyni, takže ke konci už raději skoro nic neříkala, bo se jen pořád smála. Také super byl chlapík, co tam šel s náma i se svojí ženou, neboť u jezírka, do kterého se dle pověsti házejí peníze (1 Kč za šťastnou svatbu, 10 Kč za šťastný rozvod) povídám: "nemáš pětku vole?" (sem myslel, že za mnou stojí Ježek), pohotově sáhl do pěněženky a s úsměvem tam hodil ty pětky rovnou dvě. Odpoledne jsme ještě byli v jeskyních pod Holštejnem, podívali se na Adama Ondru a vše jsme zakončili v místní hospůdce dobrým pivem. Večer jsme se přesunuli na chatu jeskyňářů, kde byl táborák a promítání fotek. Paráda.

Nevím proč, ale vstávali jsme až v 11 s dost bolavou hlavou. To asi z těch jeskyní. Dali jsme si obídek a vyrazili do dalších jeskyní. Dnešního dne nás čekalo prozkoumání jeskyní Ostrovské Vintoky, které jsou pěkně rozvětvené, části tvoří propasti, které jsou plné bahna, zbytek je zase pokryt krápníky k nimž se musí člověk pěkně proplazit. Odpoledne jsme přejeli kousek nad Ostrov u Macochy, kde jsme se spustili dolů do Manželského závrtu. To byla také pěkná paráda. Nakonec jsme se dostali 170 m pod povrch, při čemž jsme využívali žebříků, dřevěných výstuh a vlastních sil. Byla tam i místa, kde jsme museli vydechnout, abychom se popoplazili o pár decimetrů dál. Dokonce jsem si jednu chvíli mylsel, že se ze mě stal jogýn, neboť jsem se musel proplazit bahnem dolů doprava s kopce, ostrá zatáčka doleva a opět mírně doprava nahoru, to vše v prostoru o šířce těla a délce asi 2 metry. No prostě nádhera. Večer jsme opět strávili v místní putice v Holštejnu a nocí se propili a propromítali až do rána, kdy jsme museli poklidit a vyrazit směr Vizovice, neboť jsme se o víkendu chystali do Tater. Do podzemí se určitě ještě vrátíme, máme příště přislíbené Amatérské jeskyně...