MHFF v Teplicích nad Metují, aneb jak mě Standa trápil v Ádru

Po dlouhé době mě vyšlo konečně trochu času a mohl jsem zajet na krásný jak projekcí, tak atmosférou Mezinárodní horolezecký fimový festival do Teplic nad Metují. Sraz jsem měl s Guru této oblasti Standou již ve čtvrtek večer, kde jinde, než u Tošováka. Naštěstí jsem přijel v noci a tak jsme stihli jen pár piv se závěrečným zeleným kolečkem u baru, z kterého bylo samozřejmě těžké vystoupit, neboť jak sami jistě dobře víte, kolo jaksi nemá konec, že. Spát jsme šli do Věže, kterou Stano jen tak mezi řečí koupil a bude to myslim jednou nejlepší bydlení v Ádru (už slyšim ty telefony, tak se mi Ti nějak udělalo smutno a nevíš na koho jsem si vzpoměl, no jo, na Tebe, nechceš přijít za mnou do věže?). No asi mu tam půjdu dělat zprávce. Spaní je to opravdu parádový s krásnými výhledy, navíc když nahoru v tom stavu lezete po žebříku a věci vám jedou vedle po kladkostroji ... no která by si nedala říct :-)

V pátek ráno jsme nejdřív zajeli do Teplic na nákupy, neb všemožné firmy se předvádějí ve slevách a tak si Stano uprostřed léta koupil skialpy, já zase pívo a párek. No a pak už jsme mazali konečně do skal, bo měl Stano pro mě připravenou opravdovou lahůdku v podobě dělání nové cesty. Vybral věž s krásným jménem Cahounek a její severovýchodní hranu. No lezení parádové, nejdříve řádný komín, pak překrok do spáry, tou nahoru na plató a z něho po hraně nahoru přes kruh, který jsme museli samozřejmě usadit, bez pomocí borovic až na horu. Zachovali jsme tradici zdejšího lezení a dělání nových cest, takže kruh je opravdu jako skoro všude v Ádru asi 25 m nad zemí a byl instalován ručně, což znamená, že Stano natloukl navrtávák (taková malá trubička, ve které se sedí), do toho mě cvaknul a já jako horník rubal a rubal, až jsem vyrubal velkou díru pro usazení kruhu, který Stano následně po mém rozbití míchačky betonu zatemoval olovem. Přecvakli jsme se do kruhu (držel, paráda) a Stano pak lehce dolezl nahoru, načež já také, ale aby to bylo poctivé, vylomil jsem jeden chyt a nechal v nové cestě také trochu té krve, aby nikdo nenamítal, že to bylo úplně zadarmo. Cestu jsme tudíž pojmenovali jako Ježkovo trápení a ohodnotili ji klasifikací VIIc. Byla to moje první poctivě udělaná cesta v Ádru, takže už mám zápisy nejenom v Jizerkách, Alpách a Mongolsku . . . Na to Stano povídá, že máme ještě chvilku času, tak že si dáme ještě něco na regeneraci, jen tak pro pobavení a pomažem do hospody. Jasně, odvětil jsem a začal jsem tahat. No jenom chvilku, nakonec to po ztrátě trocha krve musel vytáhnout Standa a já dolezl upocený za ním s dost vykuleným výrazem. Zapisuju to do knížky a najednou koukám, že Staříkovi narozeniny na věži Bounty jsou za VIIIb, no nic no, bylo to přeci jen na regeneraci :-) Ty výhledy (dva mladé krásně rostlé kopce s neuvěřitelně živým údolím pod nimy) stály fakt za to, byly totiž hned na vedlejší věži a byly tam docela dlouho, takže ani nám se dolů moc nechtělo... Nakonec ale vyhrále žížeň a tak hurá k Tošovákovi. Potkali jsme zde leštičku lešeňáckých trubek, zapsali do knížky prvovýstup a přesunuli se do Teplic na fesťák. Dali si nějaký to pivko, podívali se na filmy a pak už se v přestrojení budhistického mnicha věnovali ženám a pokročilé zábavě. JaK to všechno dopadlo si nechám pro sebe, snad jen prozradím, že to pořád ještě funguje a že jsem toho měl moc :-) Škoda jen, že jsem musel ráno v sedm vstávat a mazat Máňou domů do Liberce, raději bych tam zůstal až do konce víkendu, tak zas snad za rok holky ahoooj...