Matternhorn, aneb jak jsem si dal sólo výstup na nejhezčí horu Evropy

Po úspěšném výstupu na Mt. Blanc jsem zůstal osamocen v Zermattu a přemýšlel, co dělat. Docela lákavá byla účast na místní street party, kde by se určitě dalo ulovit něco k snědku, pití i spánku, ale nakonec vyhrála touha po horách. Překvapivě. Vzal jsem nabouchaný batoh na záda a vyrazil pomalu do sjezdovky směr Matternhorn, pač mi poslední lanovka už dávno ujela. Psali tam na ceduli, že je to 3:30 a tak jsem chtěl zakempovat kousek za městem, jenže to tak nějak šlo samo a za 2 hodky už jsem byl u Schwarsee. Není snad ideálnějšího místa pro přespání, tak jsem si postavil stan mezi jezerem a kapličkou, dal véču, něco málo počet a šel spinkat. Bouřka, co se nade mnou přehnala, mi nemohla slastný osamělý spánek vůbec narušit.

Ráno jsem si trochu pospal a tak když jsem otevřel stan, bylo kolem už mraky turistů. No jo, první lanovka jede velmi brzo (9 hod). No nic, posnídal jsem, pobalil a vyrazil zas o něco blíže té krásné hoře. Udělal jsem nepřeberné množství fotek, pač je ta hora fakt magická, pozoroval, jak někoho sundavají dolů vrtulníkem (byli dva a nevypadali moc dobře) a vnitřně se přesvědčoval, že to co chci udělat, je fakt dobrej nápad. Za 2 hodky jsem byl až na chatě Hörnlihütte, kde jsem si dal polívku, okouk místní přemachrovaný Guidy a šel si skromě postavit stan pod chatu. Bylo nás tam asi celkem 6 příbytků, ale nikdo sám, stejně jako na chatě. No nic, dal jsem sváču a šel si projít první hodinu nástupu, abych po ránu věděl. Pár míst mě trochu překvapilo, ale neodradilo, dolů jsem dvakrát slaňoval a bylo to taky celkem fajn, takže jsem to vzal jako fakt, že tam prostě zejtra vylezu. Počkal jsem si na západ slunce, dobře se napal, pokecal se sousedy (mimochodem také Češi - zdravím), nabalil batoh a šel pěkně brzo chrupat.

Středa, vrcholu je třeba. Tak tímto sloganem mě ráno ve 3 hod probudil budík. Rychle jsem posnídal, oblékl se a celý natěšený vyrazil z 3266 m n.m. ve 4:00. Nástup byl v pohodě, ale asi 15 min jsem začal bloudit. Po tmě to fakt není jednoduchý, když je tam vyšlapáno asi 30 cest a všechny maj mužíky. Zelené značky Guidů fakt nejdou po tmě vidět, i když jsem na to tak trochu sázel. Z prvního bloudění jsem se vymotal stejně jako ze druhého, ale to už mě došel první Guide (měl jsem to tak trochu v plánu) a tak jsem se neeticky nalepil na něj. Zeptal se mě jen, jestli vím, co dělám, když jdu nahoru sám, já hrdě odpověděl: "Ja, sicher!" a tak mě nechal v klidu za sebou jít. Lezl jsem po tmě co to dá a ani moc nepřemýšlel kudu a jak, prostě to byla rychlovka a okolo stejně nebylo nic vidět. Po chvíli nás doběhli další Guidi a to byli pořádný prasata, při předbíhání neváhali člověka odstrčit, vynadat mu a tak dále. Inu nechal jsem je a věrně následoval toho svého. Pak už se začalo rozednívat a já teprve uviděl, co už všechno je za námi a kde se to vlastně pohybuju. No fuj. Ještě že šli předemnou tak rychle, že nebyl čas na přemejšlení a musel jsem dál mazat za nima, abych nepřišel o cestu. Kolem chaty Salvojky, což je takovej malej plechovej bivak v půli cesty pro špatné počasí a kde je v okolí strašně nasráno, je několik první opravdu těžších míst na lezení, kde se i místní Guidi nechali jistit a tak mi nezbylo nic jiného, než to přelézt sólo. První stěnku jsem se trochu bál, ale pak už to šlo a ani mi to nepřišlo tak hrozný, jo euforie dělá svoje. Po další chvíli a překonání toho konečně stále pevnějšího materiálu jsme se už opět po hřebínku došourali pod ledem pokrytou část, což znamenalo lezení v mačkách po předních hrotech a cepín sloužil jen k opírání, pač nešel zaseknout, no další chvíle strachu byla za mnou a říkal jsem si, jak by bylo fajn, kdyby mě občas taky někdo jistil. Po překonání ledového úseku se už pokračovalo až nahoru v mačkách i po kolmých stěnkách, které naštěstí pro mě byly skoro až nahoru zajištěny fixním lanem. Posledních asi 200 m byl opět led a sních. No a pak už hurá kolem sochy Sv. Bernarda přímo na vrchol po docela úzkém hřebínku. Po necelých 4 hod jsem stanul sám po sólo výstupu na vrcholu Matternhornu ve 4478 m n.m. Od Guida jsem se dozvěděl, že to je vrchol Švýcarský - vyšší a na ten druhý s křížem - Italský, se rozhodně nechodí :-) Po pár fotkách a občerstvení u Bernarda začal sestup. A ejhle. Byl tu malý problém. Dolů už nešlo tak snadno. Ne jen, že jsem se regulérně místama bál, ale ty debilní Guidi na mě furt křičeli, ať jim uhnu a nepřekážim, pač jich šlo ještě mraky proti nahoru a když už jsem sáhl ke slaňovací technice, tak si klidně bez dovolení použili moje lano jako fixní, hovada jedny blbý. Takže jsem zase slejzal raději bez jištění. Únava i vedro ve stěně se začala projevovat a když jsem viděl, co ještě všechno mam slézt, tak jsem to neviděl úplně růžově. Nechal jsem Guidy odejít a šel si raději své tempo v poklidu bez hádek a najednou to začlo jít. Takhle jsem to celé v pohodě seběhl, nejhorší místa samozřejmě slanil, celkem asi 8x. Cestou mě jen pobavilo, když přesně v poledne přilétl vrtulník přímo ke mě z poza hrany a čuměl na mě jako moucha, jestli jem prej v pohodě. Ukázal jsem, že jo a tak zas letěl o kus dál. Ještě mě cestou dolů zdržela malá zastávka na toaletu (žádná prdel, vystrčit tam ve stěně z kalhot svoji prdel :-). No a pak už jsem po 6 hod útrapného sestupu dorazil zpět ke stanu. Huráá, přežil jsem. Nebylo moc času a tak jsem rychle pofackoval zbylé věci, přihodil do batohu stan a pelášil co to dá na Schwarsee na poslední lanovku. V pohodě jako vždy jsem ji samozřejmě stihnul. Dole v Zermattu mě čekalo pívečko a Kebab jako odměna, mimochodem v 6 večer první jídlo od snídaně. Poseděl jsem u hřbitovu horských vůdců, dal ještě jedno a vyrazil do Tasche. Původní plán zakempovat načerno u jezírka mi překazila v tu chvíli více než sympatická Marien, jenž mě v obchodě nezištně radila, jaký že pivka si mám nakoupit na oslavu vrcholu. Po chvíli hovoru se z ní vyklubala místní kempařka a já s příslibem, že nebudu muset tahat bágly 2 km daleko a budu mít teplou sprchu, následoval její kroky až za hranice lidských možností. Jak už jsem říkal, středa, vrcholů je třeba.

Více fotek z výletu najdete zde: http://picasaweb.google.com/mara.bobo/Matternhorn#