 |
| přírodní model Triglavu |
|
 |
| pod vodopádem Peričnik |
|
Další letošní zájezd s CK Trip na kolech mířil do mých oblíbených kvetoucích Julských Alp. V noci nás kluci Vašek a Standa převezli do Kranjske Gory, kde jsme byli ubytování. Je to takové malebné horské středisko bez přebytečného hnusu. Předpověď počasí nebyla úplně ideální, ale poprali jsme se s tím po našem a plni optimizmu vyrazili na první etapu, která vedla po cyklostezce do Mojstrany a následně do doliny Vrata pod Triglavem (což je nejvyšší hora Slovinska). Cesta stále pomalu stoupá, místy se sklonem až 25% a hned zpočátku je zpestřena 52 m vysokým vodopádem Peričnik, který padá přes vysoký převis a lze ho tak celý obejít dokola. Na konci doliny je známá turistická a horolezecká chata pod severní stěnou právě Triglavu, která se jmenuje Aljažev dom, kde jsme kvůli dešti venku strávili poměrně dlouhou chvilku, kterou nám zpříjemnily místní pochutiny. Pak jsme zajeli ještě na velkou karabinu a upalovali zpět před další přeháňkou. Odpoledne jsme pak zajeli do Planice, kde se donedávna nacházel největší skokanský můstek na světě (nyní je druhý po norském Vikersundu). Je to poměrně silný zážitek, když se vyleze až nahoru na nájezdovou věž a člověk si sedne na nájezdovou lavičku a představí si, že by se spustil dolů . . . Večer jsme pak využili místní bazén pro regeneraci.
 |
| karabina v dolině Vrata |
|
 |
| není to lehká práce . . . |
|
V neděli nám počasí přálo více a ikdyž se mraky honily, tak tentokráte nečůraly. My si zopakovali start po stezce do Mojstrany a pak si dali takové malé sedélko a následně sjeli na rozkvetlé louky do Zadné Radovny, kde vede pod horami taková tajná cesta. Ta nás dovedla až do městečka Bled ke stejnojmenému jezeru, kde na nás čekal bus s polední pauzou. Odpoledne jsme pak přejeli k dalšímu jezeru na druhé straně Julských Alp, konkrétně k Bohinjskému, kde nás opět čekal bus a vyrazili jsme domů do bazénu. Večer se započal zvrhávat velmi rychle díky nekonečným zásobám Aperolu u Brňáků a následná afterpaarty, která se odehrála v přilehlém baru se také asi dlouho opakovat nebude . . . Aperol Sprizz tekl proudem tak dlouho, až došel pomeranč a poslední rundu jsme museli zvládnout s citrónem. Na obhajobu je nám předpověď počasí, která byla na následující den zcela tragická.
 |
| v dolině Radovna |
|
 |
| u Bohinjského jezera |
|
Ráno sice všechny bolela hlava a hledali peníze, ale za to bylo relativně krásně a tak jsme se rozhodli dát si časovku nahoru na slavný Vršič do 1611 m n.m., což bylo 12 km s 14-16% stoupáním. Bojovali všichni, někteří více, jiní méně, ale nakonec se zadařilo tak nějak všeobecně. Jen škoda, že nahoře začalo přeci jenom pršet a tak sjezd dolů nebyl tak příjemným zážitkem, jak jsme si původně asi slibovali. Každopádně ždímačka jela naplno a odpoledne pojistil bazén se saunou.
 |
| před startem etapy |
 |
| do sedla Vršič vyjel i Kraťas se Standou |
Poslední den jsme přejeli do Itálie k Lago di Predel, kde ovšem zrovna vrcholila jedna z mnoha bouřek a tak jsme busem raději sjeli do Tarvisia a pak se první skupinka statečných vrhla do boje s přírodními živly, druhá ji následovala od známých jezer Fusine pod Mangrtem. Tam nám sluníčko chvíli přálo a nechalo nás pokochat se krásou zdejšího prostředí. Pak už se obloha ale nekompromisně opět zatáhla a proudy vody nás bičovaly až do konce. I tak se nám ale podařilo udělat spoustu krásných etap a Julské Alpy pro nás zůstaly malebně tajemné.
Více fotek najdete zde:
FOTOGRAFIE
Žádné komentáře:
Okomentovat