Svatomartinská zákoutí, aneb jak jsme se brodili sněhem

romanticky zasněžené Seewaldsee

Letošní první kola mě s CK Trip zavedla do oblasti Dachsteinu, konkrétně do hroské vesničky Sankt Martin am Tennenhebirge. Počasí je letos na jaře poněkud divoké a nebylo tomu jinak ani tentokrát. Zima a sníh nás přivítali v oblasti Solné komory v lázeňském městě Bad Ischl. Samotného mě překvapilo, že se ve 4°C nad nulou a setrvalém dešti chtělo někomu na kolo, ale jak se později ukázalo, zdatní sportovci byli všichni tělem i duší. Snažíce se kličkovat mezi kapkami deště jsme dojeli k Hallstattskému jezeru, které jsme již lehce namrzajíc objeli a zamířili až do malebného hornického Hallstattu, proslulého svojí kostnicí a solnými doly. Pravda je, že na prohlédku se zmrzlými prsty už moc chuti nebylo. Po nasednutí do busu a odjezdu na ubytování se symbolicky hustě rozesněžilo.

kdo si hraje nezlobí

Ráno nás přivítala zasněžená louka a teploměr ukazoval přesně 0°C. Ani to nás neodradilo a s vidinou slunce jsme vyrazili na další etapu. Míra nás odvezl až na kopec nad Pichl a my pak v lehké vánici pokračovali už na kole po rozkvetlých loukách. Po chvíli poslední chumelenice pominula a my se začali postupně zahřívat i díky stoupání na jezírko Seewaldsee. To bylo krásně celé zasněžené a tak jsme po občerstvení na místní salaši zase sjeli dolů a po místních loučkách se přesunuli až do údolí řeky Salzach, kde jsme po cyklostezce přes Golling dojeli až do Scheffau. Zde už na nás čekal Míra a odvezl nás busem na výbornou večeři.

a já tam budu dřív

Každopádně další ráno už zase bylo tepleji a tak jsme mohli vyrazit busem do Radstadtu a následně už na kolech přes Forstau romantickým údolím až k salaším Forstauwinkl. Zde končí cesta až v ledovcovém karu a jak jinak, než že všude bylo mraky sněhu. Tak jsme neváhali a postavili luxusního sněhuláka, ze kterého jsem musel udělat Paní Sněhulákovou (připlácl jsem ji kozy). Pak jsme se nafotili a upalovali zase dolů až do údolí řeky Enns, kudy jsme jeli opět přes Radstadt až do Altenmarktu, kde je luxusní nový aquapark, do kterého jsme se vydali zrelaxovat.

sjezduju často, sjezduju rád

Sobota už byla doslova teplá a tak jsme se odvážili do Werfenwengu na lonovku a vyjeli s ní až do 1800 m n.m. na Bischlinghöhe. Výhledy na celé Taury, Dachstein, Tennengebirge i Hochkönig nám úplně zamaskovali, že je všude ještě strašně sněhu a tak jsme si po sjezdovce trochu i zasjezdovali. Pak jsme to sjeli dolů až se od kotoučů kouřilo :D Následovalo jezírko a panoramatické louky s výhledy, až jsme sjeli dolů do Hüttau a pak to přejeli do Martina na další luxusní večeři.

výhledy na Hochkönig

Poslední den nás opět probudilo sluníčko a my se nechali odvést busem znovu do Werfenwengu. Tentokráte jsme ale vyrazili na druhou stranu údolí k horským salaším, od kud byly nádherné výhledy na masiv Hochkönigu. Pak jsme sjeli dolů do údolí řeky Salzach a následně ještě zajeli do krásného údolí Blummbachtall, do kterého vede stará smaragdová cesta, plná tunelů a skalních galerií, vedoucí až doslova do skal. Zpátky jsme se pak vrátili až k hradu ve Werfenu, kde na nás čekal opět Míra a my tak ukončili naše putování. Fotografie ze zájezdu naleznete zde:   FOTKY