Ski Trab, aneb jak jsme byli v továrně v Bormiu

Po nekonečných oslavách výstupu na Breithorn jsme s Danem kvůli počasí zvedli kotvy a vypravili se na poznávací tour skrze celé Alpy. Nejdříve jsme projeli Simplon pass, abychom následně projeli pro řidiče obávanou a velmi úzkou soutězkou Lacorno až do Lugana a dále k jezeru Lago di Como, kde jsme skočili na pizzu a vyjeli ještě do sedla Maloja, kde jsme nocovali.

Druhý den cesty nás čekala snobácká snídaně v St. Moritz (na náměstí jsme okupovali ochozy kašny a baštili jsme salát), dále pak výjezd na Bernina pass a zajížďka do bezcelní zóny v Livignu, kde jsme vzali obchody útokem podobně jako to dělají běžně holky. Po odjetí ze Švýcarska a bez daně nám to prostě přišlo všechno strašně levné a tak jsme nakupovali, nakupovali a nakupovali samý hovadiny :-) Jen ta nafta stála opravdu za to, neboť vycházela za 22 Kč/l (v ČR v tu dobu 36,90 Kč/l). Přes další sedlo jsme pak dojeli do slavného Bormia, konkrétně do fabriky a sídla firmy SKI TRAB, která nás už druhým rokem sponzoruje a od letoška je i hlavním partnerem našeho týmu Ski Trab Mára. Nejdříve jsme si prošli muzeum až po současné modely a pak už se nás ujal Danielo, který s námi prošel kompletní vývoj výroby lyží, jejich testování, technické parametry a všemožné nesmysly, které zaručují, že máme tak dobré a kvalitní lyže, jakými Ski Traby jsou. Všechno jsme zakončili po vyčerpávajících čtyřech hodinách prohlídkou samotné výroby lyží. Nezlobte se, že neprozrazujeme detaily, ale slíbili jsme, že zachováme tajemství před konkurencí, která nikdy nespí, ale určitě vám o tom budem někdy u piva na soustředění či na závodech rádi vyprávět. Plni nových informací jsme pak po další pizze ještě vyjeli nahoru na Stelvio, kde jsme strávili další noc.

Poslední den cesty nám začal sledováním otevřeného závodu ve výjezdu na Passo Stelvio, kde jsem v Norské bundě a čepici vyloudil zdarma občerstvení, neboť mě místní stánkař považoval za sjezdaře Svindala a chtěl, abych mu dovedl celý tým na oběd. Tak jsem se najedl a přislíbil, že jakmile budu mít celý tým v autě, tak jsem u něho :-) Pan Dan zase dole v údolí vyrazil na krádež jablek a stihl ho nemilý trest v podobě silné sprchy od kropícího zařízení, které se na něho nečekaně stočilo. Pak jsme projeli ještě skrze asi pět nejkrásnějších sedel v Dolomitech, zastavili se nad Cortinou a pod Tre Cime, Dan mi musel od těch zatáček chvílema i rozmotávat ruce a dojeli jsme do údolí Matreitall pod Grossvenediger. Zde jsme do rána počkali na autobus Adventury.