Školení horských průvodců, aneb jak nás Andrejka nezvládala

Před začátkem horské sezony jsme se vydali na Silverettu proškolit, abychom nedělali chyby a byli ještě lepší, než jsme byli doposud. Původní plán přijet na místo srazu odpoledne a jít si projet slavnou horskou silnici nevyšel a tak jsme byli rádi za příjezd ve 3 ráno a alespoň 3 hodiny spánku. Ty ovšem byly dokonalé, neboť jsme poprvé spali na matrazenlágru v Bohouškovi.

Ráno v 6 zazvonil budík a v 7 už jsme šapali nahoru na Wiesberghaus, kde nás čekalo příjemné překvapení v podobě bohyně lásky s nenasytným výrazem ve tváři, která se s námi rozprávala po Slovensky. Ach ty Slovenky . . . My ale celý den strávili na svahu, kde jsme se zdokonalovali v práci s mačkami, cepínem, v záchraných pracích, plánování tůry a vedení na krátkém laně. Zábava to byla i díky složení elitního družstva dokonalá a tak jsme byli právem označeni za trhače bránic. Večer nás pak Andrejka zásobovala vším, co jsme si poručili a na otázku, zda ještě jeden Rádler, nešlo při pohledu do jejího vý.., teda chtěl jsem říct do jejich hlubokých očí, odpovědět ne. No prostě si představte místnost nabitou egem plnou sebestředných chlapů a mezi nima plavovlasou vílu, po které toužil snad i Škudla přezdívaný Mirek Dušín. Já vim jen to, že ráno si někteří ani nepamatovali, že večer už platili . . .

Další den jsme opět plánovali tůru, kontrolovali batohy, lékárničky, vázali uzle, trochu si zalezli na ledu, očistili ledovec od zbytečných věcí (viď Míšo) a opět se zachraňovali z trhlin a to jak pomocí kamarádů, tak i sami sebe. Nejlepší mrtvolu předvedl Pan Dan, jež se stal vzorným příkladem toho, jak to vypadá, když se zahučí dolů. Večer opět gradoval do neuvěřitelných rozměrů a to díky Pedrovi, který hrál známé i neznámé hity na kytaru a pak taky díky Míšovi, který byl jako obvykle na plech a tropil různá alutria (ty klobásky a pivo hledaj sousedi z vedlejší místnosti ještě teď).

Poslední den už jsme opakovali orientaci s mapou, plánovali a počítali tůru no a pak přišlo na řadu loučení, slzičky a sliby, že se brzo vrátíme. Naštěstí začala Andrejka fajčit a tak jsem se rychle odmiloval, zabalil věci a mazal taky dolů. Všechno jsme to zakončili dole na parkovišti, kdy jsme se předháněli, kdo má lepší VW T5 a kdo líp vybavenou a podobně . . . No prostě se to povedlo a my jsme kvalitně a řádně připraveni na novou sezonu.