čtvrtek 17. února 2011

Koenig Ludwig Lauf, aneb prvotřídní klepáč

Jak už jsme připoměli před odjezdem, loni se nám to moc nevyvedlo a tak jsme se letos do Německa vraceli plni očekávání. Cesta tam ubíhala rychle, zvláště když nám v uších celou dobu zněl král Českého pornofolku Záviš ze svojí Andělou. Večer jsme se stavili okouknout trať a vyzvednout čísla. Okolní obchůdky zlákaly některé z nás k nákupům, nejzajímavější byl franceskův životní rovnováhu zajišťující škrtící kroužek, díky němuž se stal rozhodně vyrovnanějším :-) Na večeři ani nebyl moc čas a hurá do lyžárny pochystat na ráno lyže na bruslařský závod.

Sobotní ráno nás poněkud zaskočilo, neboť venku bylo mínus 8°C, přemrzlý prašan (nevim, jak se mohl z té mokré soli z večera vytvořit?) a krásné ostré sluníčko. Hned mi bylo jasné, že ta máza nebude úplně 100% . . . No naštěstí se s tim Kačka i Honza poprali statečně a prodali na trati své umění. Kačka určitě chtěla taky ten vyrovnávací kroužek, takže během závodu asi 6x spadla, aby francescovi dokázala, že ji ho musí nutně taky koupit. Každopádně jeli oba krásně a byla radost jim fandit. My si zašli otestovat lyže a mázu, na chvilku se projeli a mazali domů na oběd. Cestou se mi podařil ještě výborný kup, když jsem v jednom místním sportu ve výprodeji za 3 Eura našel staré dobré klistry Rex. Dali jsme oběd, trochu zimního spánku a pak už zase honem do lyžárny připravit 6 párů lyží na nedělní závod. Jako finální mázu jsme nakonec vymysleli a na lyže nakydali toto: LF SkiGo Green, LF SkiGo Graphite, HF SkiGo Green+Orange v jedné vrstvě, SkiGo C105.

Nedělní ráno bylo naštěstí stejné jako sobotní, takže po snídani jsme s Pedrem odjeli znovu otestovat mázu a namazat stoupací vosky. Pravda že většina lyžařů zde jezdí na hladkých lyžích celý závod soupaž, neboť stoupání jsou jen krátká a mírná, ale já si již několikrát ozkoušel, že dobře a rychle si namazat, je určitě lepší, než se celý závod trápit soupaž. My dali nakonec jako base bez žehlení SkiGo HF Blue, pak Start MFW Blue a na to Maplus Green pro urychlení. Nevím jak ostatní, ale já to měl dokonalé, okolo mě jeli všichni na hladkých a mě to jelo stejně rychle a do kopců jsem jim pak v poklidu nastupoval a neměli šanci. Startovní pozici jsme vychatali parádovou, stáli jsme v první lajně hned za red groupe. Já se ještě potěšil nechtěným pohledem na od pasu dolů nahou druhou ženu z Jizerské 5O, když jsme šli čůrat za stejný keřík. Asi je mi souzena holka jedna šikovná. Detaily si však ponechám pro sebe :-) Start se tedy vydařil, držel jsem se asi kilomtr a půl čela, pak úmyslně zpomalil, neb jsem tušil, že bych to taky nemusel přežít. V prvním stoupání jsem za to vzal a vytvořil skupinu asi 30 lidí, ze které jsem se po sjezdu snažil znovu uprchnout, jeli se mnou ještě 3 další, ale odmítli střídat a když jsem po dvou kilometrech viděl, že máme stále náskok jen 15 m, tak jsem se nechal dojet a schoval se doprostřed toho megabalíku. K mému překvapení v něm jeli i první dvě ženy včele se Sandrou Hanson. Polknul jsem a pochopil, že už asi nebudu nejmladší a nejrychlejší. Výhodou bylo, že krom krásných kopců kolem byla najednou vidět i dvě nádherně zařízlá údolí. Následovala neustálá soupaž bez jediného metru odpočinku zvaná pravá Bulhařina, kdy se zapne míchačka a už se jenom píchá. Další výhodou dámské společnosti byla i stálá přítomnost skůtru s kamerou a vrtulník nad hlavami, takže každý kdo sledoval závod v televizi se mohl pokochat, jak se umím profesionálně občerstvit. V jedné ze zatáček jsem si při odšlapování vyndal z bidonu gel a strčil si ho do huby, načež jel asi 200 metrů s tim gelem v hubě, pak přišla další zatáčka a tak byla šance si gel otevřít a za dalších 100 metrů se dokonce našla vteřina na jeho vypití. Paráda, celou dobu jsem jel vedle Sandry a byl zabírán kamerou. Ještě teď vidim, jak se ten kameraman chechtal. Přišlo mi ale, že ta naše skupina zpomaluje, je nervózní a celkem až moc početná, tak jsem nenápadně přejel až do levé stopy a narval to co se dá. Na konci asi 2 km dlouhého stoupání jsem se otočil a koukám, že vydrželo už jen 10 lidí, překvapivě s oběma holkama, tak jsem na ně počkal a valilo se dál. V posledním z mírných stoupání jsem zato pak opět vzal spolu s jednim Norem a udělali jsme si před sjezdem asi 5 metrů díru, za chvíli to už bylo 10 metrů a po 5 km dokonce už 30 metrů. Poctivě jsme se po půl kilometru střídali a vypracovali si náskok až 50 metrů. Ale je fakt, že jsme teda makali fest, prostě brutální píchačka na paprice. Asi kilometr před cílem mi teda docela došlo, tak mi kluk from Norway asi tak o 10 metrů cuknul a já už jen silou vůle dopíchal do cíle pronásledován vrtulníkem letícím nad první dámou . . . Každopádně jsem byl úplně mrtvej a pěkně hotovej, ale spokojenej, pač jsem si hezky zazávodil a nedal svoji kůži nikomu zadarmo. Bylo z toho myslim krásné 40. místo se ztrátou 10 min na vítěze.

V cíli jsem se pěkně nabaštil a počkal na ostatní. Dojeli v mém těsném závěsu (pořád hadi zrychlujou), takže se pomalu připravuji na chvíli, kdy budu poražen . . . Pak jsme ještě dali sprchu, pohár v cukrárně u Itala a díky Závišovi mazali rychle, ale bezpečně domů k drahým polovičkám. Takže s potěšením lze konstatovat, že se Koenig letos konečně zase vydařil.

Výsledky naleznete zde: výsledky

Naši borci a borkyně: SOBOTA

Kačka - 13.
Honza Kalvoda - 107.



NEDĚLE


Mára - 40.
Pedro - 58.
francesco - 176.
Honza Kalvoda - 218.
Petr Tamchyna - 219.
Martin Batěk - 285.

MISTROVSTVÍ SVĚTA DOKTORŮ

Honza Kalvoda - 5.

Děkujeme zároveň všem sponzorům, kteří nás celou sezonu podporují, zejmána to jsou tito: Skiservis Mára, Ski Trab a Aminostar.

2 komentáře:

  1. Poprosil bych detaily ohledně tý kočičky, co jsi viděl v křoví...

    OdpovědětVymazat
  2. A neni ti to blbe lezt tem holkam do zaberu :-)))

    OdpovědětVymazat