Další z letošní
ch velehorských zájezdů mířil do Itálie na nejvyšší horu Rakouska-Uherska, tedy Ortler vysoký 3905 m n.m. Když nás bus vyhodil ve městě Prad v půl sedmé ráno na parkovišti, vypadali všichni jako netopýři, když v jeskyni někdo rozsvítí světlo. Za silného deště jsme přebalili a odjeli místím busem do Suldenu, odkud nás lanovka vyvezla na chatu Schaubachhütte. Nahoře přešel déšť ve sněžení a být nás o tři 
méně, ani by lanovka nejela. Dali jsme si na chvilku slastný spánek, neb nejlépe se přeci spí v práci a následně nás náčelník - Ráca, začal učit všechno možné o uzlích a záchranách z trhlin. Změnou oproti normálu bylo teplíčko od krbu, gulášová polévka a plný stůl piv a rádlerů. Zatímco venku sníh přibýval, piva ubývalo a tak jsem se přes výbornou večeři dostali až na bar. Na chatě totiž dělá mladá Slovenka a tak se to tam slézalo jak vojáci v kasárnách . . .
ch velehorských zájezdů mířil do Itálie na nejvyšší horu Rakouska-Uherska, tedy Ortler vysoký 3905 m n.m. Když nás bus vyhodil ve městě Prad v půl sedmé ráno na parkovišti, vypadali všichni jako netopýři, když v jeskyni někdo rozsvítí světlo. Za silného deště jsme přebalili a odjeli místím busem do Suldenu, odkud nás lanovka vyvezla na chatu Schaubachhütte. Nahoře přešel déšť ve sněžení a být nás o tři 
méně, ani by lanovka nejela. Dali jsme si na chvilku slastný spánek, neb nejlépe se přeci spí v práci a následně nás náčelník - Ráca, začal učit všechno možné o uzlích a záchranách z trhlin. Změnou oproti normálu bylo teplíčko od krbu, gulášová polévka a plný stůl piv a rádlerů. Zatímco venku sníh přibýval, piva ubývalo a tak jsem se přes výbornou večeři dostali až na bar. Na chatě totiž dělá mladá Slovenka a tak se to tam slézalo jak vojáci v kasárnách . . .Ráno nás probudila 30-50 cm nadílka čerstvého sněhu. No prostě jako na Vánoce
. Takže namísto plánovaného pohodového přesunu přes chaty Hintergrathütte a K2hütte jsme sešli opět dolu do Suldenu a šli nahoru už prošlapanou cestou přes Tabarettahütte a končili jsme až na Payerhütte. Po domluvě s místními guidy jsme dospěli k rozhodnutí, že na kopci, kde je 80-100 cm nového sněhu a navíc má zítra pražit sluníčko, nemáme co dělat. Nahoru prý většina nepůjde, maximálně to jen někdo zkusit našlápnout ke skalám na další den. Laviny byly docela na snadě. Do noci jsme tedy vklidu popíjeli a hráli kostky, zvláště pak, když si knám přisedly 
dvě mladé a nadějné horolezkyně z Německa.Namísto brzkého vstávání jsme šli až v 8, protože jsme mysleli, že nahoru vůbec nepůjdeme. Přes noc to ale trochu přimrzlo, což hovořilo lehce proti lavinám a hlavně půlka chaty nakonec přeci jenom vyrazila. Chvílemi po pás ve sněhu jsme tedy traverzovali hned několik nebezpečných svahů, tak kde se normálně chodí sutí, jsme jezdili jak na saních a lezení po skále (za sucha 3+) se najednou stalo velkým dobrodružstvím. Ferata docela šla, ale následné natažení 50
m fixu se i pro mě stalo už více než zábavou. Následoval strmý výšvih ve sněhu a rozlámané skále rovnou na bivak, neboť další traverz do normálky by byl sebevraždou. Nad bivakem utrpení ještě pokračovalo, neboť metr vysoká pokrývka sněhu ve svahu 2x nad sebou překračujícím sklon 40°C nejevila jako úplně stabilní. Vrcholová partie už byla naštestí v pohodě a sníh alespoň překryl četné trhlinové pole, takže ač jsme původně necht
ěli, tak jsme o půl druhé odpoledne stáli š´tastní na vrcholu. Dolů to šlo rychle, ale také trochu komplikovaněji. Na skále sníh částečně odtál, takže byla bezpečnější, ale slanění z bivaku a traverzy skrz stále více nestabilní svahy se nám přestávali pomalu líbit. Naštestí jsme před sedmou dorazili zpět na chatu a všechny tři obrovské laviny skrz naší dnešní cestu jsme tak pozorovali už z relativně bezpečné vzdálenosti. Čekal nás ale ještě sestup na Tabarettahütte, kde už nás nervózně vyhlíželi s večeří. A
korát se tmou jsme otevřeli dveře a tak bylo co slavit.V neděli se sice nedělá, ale my vyrazili ještě na velmi těžkou feratu. Hned na začátku varovala před nástupem výstižná cedule s babičkou a psem na vodítku. Šli jsme jenom tři, takže jsme byli docela rychlí. Zbytek šel přechod mezi chatami namísto druhého dne. Asi jsem o rok
zestárl, neboť mi ta ferata přišla zase o něco těžší a byly chvíle, kdy jsem tam vysel, jak starej kabát v almaře. Do příště určitě zhubnu, pač takhle by to fakt nešlo, to by to taky mohlo jednou dopadnout tak, že tam kvůli mě budou muset zbudovat kladkostroj na přepravu mamutů z jeskyně do zoo a to by mi prosím za tu hanebnou ostudu jaksi nestálo. Seběhli jsme dolů, setkali se s ostatními, nasedli do busu a jeli se vykoupat do ledovcové řeky (teplota 2,5 cm-Ráca). Vyzvedl nás náš autobus s druhou skupinou a jeli jsme všichni spokojení domů.
PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)
Všechny fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky
Fotky od Michala pak najdete zde: foto-Michal
zestárl, neboť mi ta ferata přišla zase o něco těžší a byly chvíle, kdy jsem tam vysel, jak starej kabát v almaře. Do příště určitě zhubnu, pač takhle by to fakt nešlo, to by to taky mohlo jednou dopadnout tak, že tam kvůli mě budou muset zbudovat kladkostroj na přepravu mamutů z jeskyně do zoo a to by mi prosím za tu hanebnou ostudu jaksi nestálo. Seběhli jsme dolů, setkali se s ostatními, nasedli do busu a jeli se vykoupat do ledovcové řeky (teplota 2,5 cm-Ráca). Vyzvedl nás náš autobus s druhou skupinou a jeli jsme všichni spokojení domů.
PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)
Všechny fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky
Fotky od Michala pak najdete zde: foto-Michal
Žádné komentáře:
Okomentovat