Rekonstrukce buňky

Už v loňském roce se objevila možnost provozovat v Bedřichově na stadionu ski servis. Z různých důvodů se to nepodařilo zrealizovat, ale ta myšlenka mě neopustila a za podpory velké spousty lidí, kterým tato služba v Bedřichově chybí, jsem se pln optimismu jal realizovat v květnu své plány. Překážek byla velká řada, od podepsání smlouvy, dohodnutí podmínek, získání financí i oprávnění, sehnání materiálu, komunikačních nesrovnalostí až po samotnou přestavbu. Každopádně předemnou na konci října byla smlouva a stavební buňka v dezolátním stavu. Jak praví staré přísloví: "Když je nejhůř, zavolej kamarádům.", jsem tak také učinil a na víkend přelomu října a listopadu jsem domluvil Jěžkovi, Radimovi a francescovi takovou malou brigádku . . .

Nejdříve bylo potřeba vybourat vnitřní sádrokartonovou příčku a futra, pak se ještě prosekat, prořezat a probourat do přístřešku. S tim mi pomohl taťka a pak už nastoupilo robotní komando. Ježeček udělal komplet novou podlahu - vysypal to jakýmisi kuličkami, myslim něco jako "chocapick", dal na to pak polystyren a aby se prý neřeklo, tak položil krásnou plovoucí podlahu z PVC. Já s Radimem zatím zatloukl jedny dveře a namontoval vedle nich druhé, to samé nás čekalo i s několika okny, staré ven a nové dovnitř. Kolem nás pobíhal francesco a stříkal pěnu (myslel, že je to vata) všude kam to jen šlo. Víkend utekl jako voda a my stihli ještě zateplit střechu a většinu přístavku (děkujeme tajemnému sponzorovi za nepřeberné množství vaty (někdo tomu říká pěna). Nejveselejší historkou víkendu se tak stala moje příhoda se zabouchnutými klíči od auta a od domu v autě, takže za mě musel Ježek, který mi přijel z dobré vůle pomáhat, zaplatit oběd a ještě mě odvést ke kamarádce, kde jsem do noci čekal, až se vrátí rodiče domů. Vzal jsem si pak náhradní klíče od vozu a mastil spátky do Bedřichova pro auto. Co víc dodat, než jen: "To sem ale debil!"

Další týden už jsme na to vesměs byli s Radimem sami dva - Ježek mi zakázal cokoli dělat nahoře bez dozoru, abych to prý všecno nerozbil. Zateplili jsme zbytek přístřešku a obložili ho OSB deskama, přidělali okenici se zámkem, zateplili dveře a oplechovali je, polystyrenem zateplili staré těleso buňky, natřeli strop, udělali mříž na dveře, s pomocí pana elektrikáře zapojili světla a zásuvky, přidělali reklamní cedule a staré ski, vyrobili regály, poličky a bytelný napůl stůl, napůl ponk (jak Radim prohlásil, přesně na kule), vytvořili tajnou skrýš se závětřím, důmyslné držáky na lyže a hlavně zakoupili zánovní rozkládací gauč (někde se přeci odpočívat musí), který francesco doplnil ještě secesním stolem.

V poslední fázi přišlo jen narovnání zboží do regálů, postavení kopyt, připravení kartáčů, otestování gauče a prvotřídní naplnění baru (první panáček byl pro Jiříka a svařáka jsme se naučili dělat prvotřídního). Prostě je to všechno hotovo, děkuji všem, co alespoň trochu přiložili ruku k dílu (počítají se i dobré a špatné rady, samozřejmě taky občerstvení). Bez vás bych to nedokázal. Teď už jen kdyby tak začal padat ten sníh . . .

Kdo by rád můj nový Skiservis Mára, kde je možné si nechat namazat lyže jak na klasiku, tak na bruslení, dále pak montáž vázání, opravy lyží a holí, drobný prodej vosků a dalších výrobků s lyžováním společných, půjčovna lyží, bot a holí, úschovna zavazadel, možnost zapůjčit si testové závodní lyže, boty a hole a nechat se naučit na lyžích v naší škole běžeckého lyžování či s námi potrénovat, navštívil, tak je vždy vítán, zvláště pak ve všední dny od 9:00 do 17:00 a o víkendu od 8:00 do 16:00 a to přímo na stadionu v Bedřichově v Jizerských horách.