Pohodově kolem západního Dachsteinu

Po týdenní pauze strávené zvelebováním baráčku mé sestry v Německu a hlídáním dvou malých capartů (dokonalá antikoncepce) jsem opět vyrazil na zájezd, tentokráte do Rakouska, kde jsme jezdili čtyři dny pod masivem Dachsteinu. První den jsme z půlky strávili v autobuse, někteří už od čtyř hodin ráno. To vše proto, abychom po příjezdu do horské vesničky Svatý Martin v pohoří Tennengebirge mohli vyrazit na první "pohodovou vyjížďku" do Lammertalského údolí (pravda, bylo to přes sedlo), kde nám cestou poprvé vykoukl Dachstein a Bischofsmütze. Někteří se vydali stoupat na konec údolí k salaším Aualm, jenž mají příznačný název k vojenské střelnici, kterou zde Rakouská armáda má. Prostě když to někoho trefí, tak zařve "au", no a tak se tam tomu taky tak začalo říkat. Zbytek se jel projet do romantického údolí Neubachtal, kde to skoro vybízí k puštění řidítek a držení se během jízdy za ruce, či dokonce k odpočinku na některé z vyhřátých luk v okolí. Následoval už jen návrat na večeři a zasloužený spánek po namáhavém dni.

Druhý den nás přivítala trochu zamračená obloha, ale naštěstí to bylo jen na chvilku. Po výjezdu k salaši Halmgut a následném sjezdu do Ebenu, se všichni přesvědčili, že lepší je nerozumět a jet, než rozumět a muset se vracet objížďkou. Následně se úderná jednotka zdatných chasníků vypravila na Neubachtalroute, specielní trasu pro MTB. Ti co ještě neviděli Dachstein na vlastní oči, vyrazili do horské obce Ramsau a následně přes Schladming domů, zatímco zbytek skupiny si vychutnával výhledy ze zkratky na Mandlingem. Pak jsme se napojili na cyklostezku podél řeky Enns a dojeli až do Ebenu, z kterého po krátkém klesání následovala horská prémie na ubytování okořeněná pravidelnými desetiminutovými přechody mezi sluncem a krupobitím. Vyhráli všichni, takže jsme mohli po výborné večeři (řízek je řízek) začít notovat za doprovodu dnes již bájné zájezdové kapely.

Třetí den byla připravena královská etapa, kdy nás nejdříve Jirka odvezl busem na Postalm a my si pak na kolech vyjeli ještě kousek výš. Zastavila nás až poslední salaš, tak se sedlo z kol a hurá na pěší výlet na kopec Wieslerhorn, dosahující výšky 1605 m n.m. Vrchol dokázali vylézt téměř všichni, nutno však vyzdvihnout zdatný horolezecký výkon Boženky, jenž nahoru doslova doběhla mezi prvními. Při teplotě 35°C na slunci to byl pořádný pařák okořeněný výhledy na celou Solnou komoru, škoda jen, že sebou nevzal nikdo karton piv ze Svijan. Po návratu k salaším jsme zamířili dlouhým sjezdem do údolí a následným mírným stoupáním do Abtenau, kde byl konec této etapy. Mnozí stihli ještě lanovku s letní sáňkařskou dráhou na Karkogel nebo alespoň jednu z místních kaváren a cukráren. Útočná skupina se vydala ještě na salaš Genneralm. Kopec to byl sice strašný, ale výhledy potom zpět do údolí zasloužené a tak nevadily ani pády do sněhu či potoka během zjezdu zpět. Večer se opět trochu popilo a pozpívalo.

Poslední den jsme busem přejeli k jezeru Gossausee, které se dalo objet dokola i skrz stále ještě neroztálé laviniště. Výhledy byly jak na Jabloneckou chatu, tak na ledovec Gossaugletcher a i samotný Dachstein. Pak následoval dlouhatánský sjezd až k Hallstattskému jezeru, které jsme také celé dokola objeli, i díky nově vybudované cyklostezce, která je vedena částečně zavěšena do skály nad jezerem. Cestou nechyběla zastávka v samotném Hallstattu, doslova slaném městu. No a pak už byl konec našeho putování, u busu se dopilo pivo, na párky se taky dostalo, někdo skočil do jezera (teplota vody byla 3 cm) a někdo zase ne. Myslím, že to byl další z krásných zájezdů a i díky sluníčku na něj budou mnozí dlouho vzpomínat. Takže příště zase "pohodově" . . .

Více fotografií najdete zde: http://picasaweb.google.com/mara.bobo/Dachstein#